ale nejsem

proste nestiham. SMSkovala jsem Jasonovi at mi aspon vezme ‘hand-outy’ – kopie rozdavanych materialu a otazala jsem se pro jistotu na zacatek a konec prednasek. Loni jsme meli stredy a zacinali jsme v 10 a koncivali ve 4 s hodinovou prestavkou na obed, teda ja jsem koncivala protoze posledni byl CAD a ten jsem (jako profesional) vynechavala neb to tam nebylo o nicem a extra vyuku mi nebyli schopni dat (ucivo a rocnikovou praci jsem pak udelala za 20min na jedno posezeni a ve zbytku casu pomahala ostatnim). Ale letos mame ctvrtky, zaciname v 9 a koncime v 6….grrrr…jeste nevim jestli CAD bude zas na konci dne, jestli ne tak to bude ouvej. Byla jsem vcera za Stellou, tou africkou hlidackou deti (childminder), ma v obejvaku rodinnyho domku udelanou hernu a na zahrade uzasnou sbirku hracek a vozitek, deti mela momentalne u sebe tri, vek 4-6let, vsichni africani, jeden chlapecek mel uzasny drediky a hned se sapal po Samovi (budu asi psat Obinnovi protoze Stella – auntie, jak ji vsichni rikaj – se ho rozhodla tak oslovovat) ze si budou hrat. Deti byly vesely a bezprostredni, ty vetsi to mely jako druzinu po skole a auntie s jednou holcickou dokonce delala nejake cviceni – multitasking – protoze zaroven brala telefony, ukazovala mi ruzne certifikaty a odhanela Trevora od Obinny, ktereho se hned po mem prichodu zmocnila a po celou asi hodinu ho nepustila ze sveho mohutneho naruci. Ze sten se na mne usmivalo jejich 6 deti s diplomy pri graduaci, vnoucat ma nepocitane. Pak prisly jiny maminky a nikdo nikam nepospichal, zustali jsme na toust a caj a deti mely eldorado na zahrade. Jen co do poradku bych asi mela skromne vyhrady, magazinove ukazkovy to tam nebylo, koberec by snesl vyluxovani a podlaha vytreni, ale po zemi Obinnu snad plazit nenecha. Rikala ze si ho uvaze satkem na zada, to mne potesilo, protoze predstava ze mu tam dam nejaky to kresilko ci podlozku a zbytek deti se po nem bude sapat s nevinnou snahou si hrat me trochu desila. Jedna holcicka se dozadaovala by sel s nima na zahradu jezdit v auticku a nemohla pochopit ze jeste nechodi ;) Kuchyn by taky snesla generalni uklid ale nadobi ze ktereho jedli bylo ciste, jen spotrebice omlacene a opotrebovane, a celkovy dojem – hodne zabydleno – ale nebudme utlocitni…maminky na Stellu pely chvalu a opravdu Sam po celou dobu nestacil valit oci, otvirat pusu a lapat po kazdem pohybu a slovu, Stella mu zpivala a povidala si s nim. Videla jsem opravdovy zajem o dite, penize za tim asi nejsou protoze si uctuje jen 30liber denne. Mam mu s sebou dat lahve s mlikem a s vodou, s nicim nemela problem, ja neustale mela strach ze se rozplace a nedochazelo mi ze ona asi bude vedet co s tim a nebude vyplasena, s jejima zkusenostma a pristupem.

Ted jen zbyva poridit ty lahve a zkusit jestli se z toho drobecek bude vubec schopen a ochoten napit, vcera jsem nakoupila pres net vse potrebne, odsavac mleka a steriliser a zacnem to zkouset, dnes jsem ho tam ale nemela to srdce hned odvezt a nechat aniz bych vedela ze potravu jinak nez ode mne prijme. Chci zkusmo zacit jen s par hodinama beze mne, a pak uvidime. Navic se tu kazdou chvili vyskytne tata ktery nabizi babysitting a muzem zkusit alternativu – on se Samem na prochazkach a castych navstevach my skoly kde vzdy o prestavce nakojim – samozrejme lahev bych mu s sebou dala taky nejakou pro pripad emergency ;). Skola je od naseho baraku asi 10min pesky, Stella bohuzel bydli o neco dal, kdybych mela bejt ve skole v 9 musela bych se Samem z domova k ni vyjizdet nekdy v 7.30….chhhmmmm

A na vrch toho vseho jsme meli vcera tichou domacnost, uz jsme se opet usmirili ale nez k tomu doslo dal mi muj nejdrazsi peknou sodu. Je stejnej jako ostatni chlapi se svou jesitnosti a uminenosti, neco si vzal do hlavy, ve svy fantazii rozvinul, sam sobe potvrdil za fakt a na zaklade toho se mnou jednal a nehodlal si to nechat vysvetlit, pritom ja ale nechapala vubec ktera bije.

Stalo se tohle: den po prijezdu cekam ze prijede z prace driv, zarizuju jak diva (i veci pro nej) nacez mame odpoledne sraz v Peckhamu. Nakupujeme maso, zeleninu, potkavame zname, jsme samy usmev, zarny priklad idylickeho paru. Predchazime se v lichotkach a delame si radost drobnostmi. Odpoledne uzavirame navstevou detskeho koutku v mothercare kde prebalime a nakrmime Sama a jdem na autobus domu, obtezkani velkym nakupem a jako zlaty hreb valime velkou playmat s hrackama z mothercare ktera ma asi 1×0.5m. Prechazime ulici naproti knihovne a jdem k zastavce kdyz tu se nejdrazsi rozpomene ze potrebuje na zachod a rozhodne se zaskocit do hospody Kentish Droves na krizovatce. Vraci se se zahadnym vyrazem.

‘Potkal jsem tveho milence’ pravi.

‘???’

‘no, je tam, vevnitr, bez se podivat, asi na tebe ceka’

‘???’

hlavou mi bezi milion scenaru, moznost ze zertuje vylucuji protoze oci se mu neusmivaji. Jednak premyslim KDO by to mohl byt a paralelne s tim PROC ho tak rozhodilo ze nekoho z mych ex potkal a jak si vydedukoval ze mame neco smluveneho, potazmo ze jsme stale v kontaktu. Nevim jak se zachovat, vyptavat na nic se nehodlam, vubec mne nezajima kdo v ty hospode byl a chci jit na zastavku autobusu ale F. je odtazity a stale mne posila do hospody za mym ‘boyfriendem’. Lidi se zacinaj otacet a ja se zacinam citit jako vyvrhel. Pak jeste mluvi o tom jestli jsem se s nim smluvila proto ze jsem mu chtela ukazat Samuela a ja se otacim a odchazim do chumlu lidi na zastavce se strucnym ‘see you at home’. Nakonec nastupujem do stejnyho autobusu ale jedeme jakoby kazdy sam i kdyz ja nesu playmat a on je s kocarkem a Sam se po mne diva. Franklin mne stale pobizi at pristi zastavku vyskocim a jdu za nim, dotycnej v tu chvili vysel pred hospodu a Franklin vykrikuje ‘podivej, ceka na tebe!’. Pres dvere autobusu bohuzel vidim jen cip leve nohavice a v hlave mi probiha obrazkova galerie mych ex kterych pritomnost by mohla draheho tak rozrusit. Lui, ale ten je ted ve Spanelsku, to vim protoze mi textoval do Krusovic. Navic ten by do tyhle knajpy nepachl ani kdyby umiral hladem a zizni. Bayo, ale ten v Peckhamu nema co delat, bydli na severu. Dave, ale s tim se F. zna a prestoze jim pohrda rozhodne na nej nezarli. Lami, ale to neni zas az tak boyfriend jako kamos a ten do hospod nechodi. Ptat se nemuzu protoze jmen mam opravdu neprebernou zasobu. Jen zkousim vylucovaci metodou prijit na to o koho jde. Marne.

Az vcera v noci se zahada rozlustila. Byl to Olu. Nekdo o kom pres 2roky opravdu nemam ani tuseni kde je a co dela. Franklin ho zna z nejakejch fotek ktery jsem po nasem sestehovani neprozretelne nevyhodila. ‘Opravdu nemam jeho cislo ani mejl a opravdu nejsme v kontaktu. Jak mne muzes urazet takovym podeziranim a jeste na verejnosti?’ Rvu a vztek prehlusil pocity ublizeni a zrady.

Leze z nej jako z chlupaty deky ze se mu zdalo ze se na nej divne diva a ze si myslel ze vi kdo je. ‘Jezis tak nas asi videl prechazet silnici, jsou tam proskleny dvere, ja mu nikdy zadny nase fotky neposilala!’ a i kdyby, myslim si. Tuhle moznost chvili zpracovava a pomalicku se mu na obliceji rozleva vyraz provineni. ‘Od ty doby co jsme spolu se s nikym jinym nebavim a nikdo jinej mne nezajima a nepamatujes si snad co jsme si slibili? Ze si vsechno vzdycky reknem a ze si budem verny a nebudem si ublizovat?’ chrlim na nej a uz mame slzy v ocich oba a Samuel nechape. Objimame se jako znovunalezeni a vsechno je razem pryc a vsechno je dobry. Takovej uzasnej prechod – od smutku k radosti. Miluju usmirovani! Z jeho tvare cisi radost, jsme oba presvedceni o svych mistech a nejaky Olu nas nemuze rozhazet. ‘Byl oblecenej jak supak’ referuje uz odlehcenym tonem nejdrazsi. ‘Stejne to byl podvodnik, buhvi v cem zas jede’, prizvukuju a jdem si prohlizet fotky z Cech.