Tak jsme po 6tydnech zpatky v Brockley.
Podlaha je hotova teprv tejden a nabytek je ruzne pohazen stejne jako hromady cisteho a spinaveho obleceni, knih, stohy papiru, propadlych pozvanek, prazdnych krabic a podobne, takze jsem ani nevybalovala kufr, az na par darku, ale to je jedno, voda tece, topeni topi a na uklid je casu dost. Franklin si v praci dnes volno nemohl udelat ale skonci driv tak tu ted sedim nad postou a seznamem veci co bude potreba udelat. Jen namatkou:
1) zavolat 3G – nas mobilni operator – a reklamovat (opet) nefunkcni (jiz jednou opraveny) aparat, a na druhem contractu zmenit tarif.
2) zavolat CSCS pod kterym si F. vyrizuje registraci jako zivnostnik a koupit brozurku pro H&S Test.
3) zaplatit TV licence
4) vyrovnat ucty u HSBC (prevest penize z bezneho uctu na kreditku kterou jsem platila po interntu kupovany letenky do afriky)
5) prebookovat Samuv appointment u doktora
6) zaregistrovat se on-line na Univerite Greenwich pod kterou studuju (a prvni den ve skole byl minulej tejden)
7) zaktualizovat a vratit nas Vote Register
8) domluvit si schuzku se Sylvii, nasi pravnickou, a vyzvednout si u ni sve dokumenty
9) domluvit schuzku u Stelly, nasi budouci hlidaci babicky
10) nakoupit a uklidit ale to bude muset bejt na etapy tak zatim jen to nejnutnejsi (mejdlo, jar, neco k jidlu, plinky)
Podlaha je supr, ale v byte je stale oder z asfaltovyho lepidla puvodnich parket, je zazranej i do rucniku a kabatu, budem muset vyprat znovu i pradlo co bylo cisty ve skrinich. Budem vetrat a topit a bude to ok. Cejtim se tu dobre. Rano si na zdi hraly odlesky slunecnich paprsku stinohru pres vetrem nacechravane listky keru pred okny. Mame ciste, pastelove barevne plochy sten bez obrazku, policek a cehokoliv…tohle jsou nejhezci dekorace a designy.
Sam znovuobjevil detskou postylku se spruslema a s velkou vervou se jich zacal chytat a pouzivat jich jako bodu pro vzepreni a pootaceni zbytku tela. Franklin byl uzasem bez sebe kdyz videl to hemzeni, otaceni, krouceni a chytani a kousani hracek. Sam uz se s velkou samozrejmosti nejen drzi (podepren) vzprimene v sede, ale experimentuje se stanim (kdyz ho clovek pridrzi). Lezet ho vubec nebavi a neustale se dozaduje toho byt nosen (aby pozoroval cvrkot).
Cesta letadlem zpatky byla co do technicke plynulosti a prijemnosti letu stejna jak ta do Cech (zadny turbulence ci hazeni s nama) ale Sam mel soukromou chvilku rozmrzelosti a dal o sobe vedet zbytku cestujicich a posadky tak vydatne, ze jsem byla zpocena az na zadech a premejslela jak se odtamtad odhmotnit.
Celym letistem prosel spokojene, meli jsme dost casu tak jsme v Baby roomu prebalovali a kojili a dokonce jsem ho tam dala na chvilku do postylky aby se protahl po ceste autem (pomalu uz vyrost z autosedacky). v 18.25 zavirali gate (a v 18 otvirali) takze byl zhruba v 17.30 nakrmenej a spokojene usnutej a primo ukazkovy vzor spokojeneho andilka. Pres bezpecnostni check jsem ho musela vyndat z kocarku a prenest v naruci neb slozeny kocarek projizdel po pasu rentgenem. Ale i pak byl hodnej a usmevavej a klidnej az do nastupu do letadla v 18.55. Sli jsme dovnitr prvni a sedeli na 12D v ulicce. Autosedacku mi s sebou nedali jako pri letu do Prahy, ze nejsou volna sedadla. Asi pet minut po usednuti se mi zacal v naruci kroutit, lidi se stale sunuli kolem nas dovnitr (kdo nevi tak rad je tam asi 30 a sedadla jsou tri nalevo a tri napravo od ulicky) a bylo to zdlouhavy (stejne jako pak vystupovani), prestoze jsme sedeli pomerne vepredu. Rozplakal se a konejsit houpanim v naruci se nenechal. Vetsinou zabira hodit si ho pres rameno a chodit s nim coz realizovat neslo. Chlacholim tedy jak muzu ale plac pribira na intenzite a prechazi do revu. Tou dobou uz jsou lidi jakztak usazeny a mame si zapnout pasy. Sam hystericky jeci a zrejme mne vubec nevnima. Jeste jsem ho v tomhle stadiu nevidela a premejslim jestli zatrast s nim nebo ho proplesknout pomuze. Oci vsech lidi jsou na mne a tema jeciciho ditete koluje v pozadi (na otazku ‘co mu provadej?’ odpovida chlapek za mnou ironickym ‘opravdu netusim’). Dva anglicky dzentlmeni prede mnou statecne drzej po celou dobu pred sebou noviny a predstiraj ze se dokazi soustredit na cetbu. Samovi se nedostava dechu a intenzita revu nabrala maxima. Jako posledni zoufale reseni ho davam k prsu, zakryta plinkou, za plneho svetla ovsem, a zapasim s nim pod timto chatrnym prehozem. Trva skoro vecnost nez si jeho rvouci roztazena hubicka uvedomi teply a laskavy tvar bradavky a nez nervove signaly zaveli prestat vydavat zvuk a zacit polykat. Slzicky uz promocily pootocenou kapucku nove oranzove bundicky a ta mne pak po cely zbytek letu bude chladit do ruky a pripominat tuhle horkou pulhodinku. Kojime do usnuti a sendvic a caj ovladam bravurne jednou rukou, ochrnuta hruzou ze se probudi opet s placem.
K zaveru letu uz je vzhuru s diametralne odlisnou naladou, je vesely a laskujici, vraci usmevy vsem kteri se usmivaji na nej (divila jsem se ze se taci jeste po tom nasem uvodu nasli). Pri pristani opet usnul (ano, TOLIK se toho da stihnout za hodinu a pul letu ;) a spiciho jsem ho pak v naruci spolu s taskou a kabelkou pres rameno nesla labyrintama chodeb az k pasu s kuframa nebot se nam slozenej kocarek do letadla nevesel.
Franklin byl na letisti spolu s Ivou ktera nas prijela odvezt domu. Kdyz se Sam probudil pri prendavani do auta, zamyslene se na Franklina dival. Takovy jeho klasicky probouzeni. Otevre oci a vsechno kolem sebe si pomalu, zkoumave, premyslive premeri. Pak se usmeje. Nevim co si myslel, po tolika dnech cestovani sem a tam, po tolika novych tvarich. Usmival se na nej stejne jako se usmiva na mne nebo kohokoliv jineho. Bude jim trvat par dnu se naucit co a jak, ja se tesim ze zas budu mit pomocnika na koupani, prebalovani, konejseni, hrani, uspavani protoze ty ctyri tejdny na cestach jsem to byla z 99% jen ja. No ale uzili jsme si to. Tak. A hura do prace.
xx
spoon and other things 
To jsem ráda, že jste dorazili oba ok :) a taky že nejsem sama, kdo má sáhodlouhý seznamy toho, co je potřeba zařídit… nejhorší na tom je, že sotva něco odmažeš, přistanou ti tam dvě nové položky…
no…ted jsem po 38minutovym telefonate s 3G uplne ricna, poslali mi smskou potvrzeni toho co jsme si dojednali a je to uplne spatne, ta indka na druhym konci zrejme rozumela kazdy druhy slovo.. Aspon ze tu brozurku (bod 2) slo koupit pekne on-line. Hey ale kdo by se zlobil, venku je zahrada ozarena zlatym slunickem, k jidlu jsem dorazila bonbonieru FERRERO ROCHER a pomalicku vyrazime na baby clinic na zvazeni, zmereni a predepsani kremicku na suchou plet, pak nakup a pekna prochazka.
ty to umíš vždycky podat z toho lepšího konce ;)BTW kolik je teď Samovi? Mám dojem, že roste příšerně rychle…
Ono je cestování super, ale vrátit se domů má prostě něco do sebe.
Sedmi,taky jsem si to musela najít. 9.6. – 18.9. je 3,5 měsíce, tak to bude spíš přitahování, než sezení, neee? :-P
tak to docela závidím. Já mám sice termín za pár týdnů, ale nějak si pořád nedovedu představit, že budu mít doma malý řvoucí/spící uzlíček, který nebude nic moc zajímavého dělat ani nijak moc komunikovat, kromě toho řvaní…
jojo, devatyho mu byly 3mesice a jasne ze se neposadi z lehu sam, ale sedi zasadne nejradsi nekomu na koleni a nebo v rohu gauce zapren ze stran polstari.Kdo neveri at sem bezi nebo postnu fotkes :) A sedmi neboj, na zadnej uzlicek se ti to nikdy nezredukuje, od dne 1. to bude osobnost a komunikace si uzijes dosytosti, dnes se muj drahousek napr. hlasite zalykave smal kdyz jsem se rozhodla koupit si fish&chips a prodavac z toho byl celej paf ;)
Fajn že návrat byl O.K.Ještě že nebyla nějaká teroristická akce, a nemusely jste se tím pádem zdržovat důkladnýma prohlídkama. Ty mrňata jsou takhle kouzelný,pak si budete říkat, už aby mluvil, no a na mně mají už takový řeči ( nechtěla jsem říct kecy, ale je tomu tak). Ale už vím co mne čeká, až zase takový rozdíl v tom není, protože se už jedná o třetí a čtvrté vnouče.
presne cestou letadlem sem premyslela, kdyz tam nejake mimi rvalo, coze tak hulaka, jak to udelat, aby se uklidnila, ze to musi byt fakt neprijemne s nim cestovat, pro oba myslim…dik za popis pocitu;) zvladlas to a tesim se na fotky z zrekonstruovaneho bytu a sediciho sama;)
das sem fota zrekonstruovanyho bytu?
ahoj vim o cem mluvis,behem par hodin se s cipiskem muze situace hrozne menit a s ni i psych.stav matky:-),je to jako houpacka a clovek to tak musi brat..obcas ovsem udela scenu(jak jinak ten napor ventilovat,ze..), az se divi,kde se to v nem bere..je to proste pohyb na tenkem ledu:-)Taky ted pisu 1 rukou,2.drzim sveho uhorovite se krouticiho cipiska..jo,prorezava se nam 1.zub(jsem dojata),popochazime s oporou, “mama” pribylo k snazsimu “tata”(z toho jsem byla taky dost dojata), kojime furt-jine tekutiny jakoukoli jinou formou odmita..(nejsem tak dojata:-) )ted jsme na navsteve u manzelovo rodicu(HK a okoli,odtud pisu),nedavno jsme is kocarkem zdolali 1 Sumavsky vrch,asi 1250m(Oblik),bylo krasnej 100% jasno a uzasne cisto:-)..no pro me pohadka dlouho nedosazitelna:-)Doma se snazim nechat spat pres den samotnou v postylce,bez drndani,abych taky neco stihla(na to je chuvicka dobra)…Delame uz papapa,berany berany duc a trenujeme paci paci, zahustily se nam vlasy a vubec je to kus holky:-)tak za ni letim, uz leze pod stolem,papapa(stylove):-) vsem+drz seK.
nazdarek bosorko, to jsou k nam hosti, vitam a preji dobre ranko ;)Nase hadatko se umi taky pekne kroutit a plazit, zatim teda jen v ramci vertikal, ale i tak se poposouva s klidem o metr a prostrci si koncetiny spruslinkama v postylce..;-)
chicht,řvavé dítě na veřejnosti, to taky znám… občas taky kojím v dopravním prostředcích, vědoma si toho, že kojící matku po půlhodině řevu neodsoudí ani ten největší puritán ;) . A hlavně, že máte topení a vodu, to potěší.