Ze vcerejska na dnesek jsme se premistili z Krivoklatska na Posazavi. Ujeli jsme tech asi 170km za necely dve hodinky.
S. celou cestu prospal, pak jsem ho prendala z autosedacky do postele a spal dal. V noci jsme byli vzhuru na fill-up jen jednou, kolem 3am a pak jsem vstavala az kdyz bracha s pritelkyni odjeli do prace. S. jeste spal a ja posedela v kuchyni a vzpominala na babicku a spustily se mi slzy. Urcite by Sama milovala tak jako mne. Mrzi mne ze se ho nedockala. A ze jsem ji nikdy nestacila rict jak moc pro mne znamenala. Jenze ja si to nikdy poradne neuvedomila, az ted, kdyz mam sama dite. Vzpominam na vypraveni mamky o tom jak ji babicka pomahala s moji vychovou (zatimco oni s tatou dodelavali vejsku). Na to jak odvazna byla kdyz vyjadrila mame podporu misto aby s ni vyrazila dvere kdyz prisla s placem ze bude svobodna matka. (pak svatba nakonec byla ale ne kvuli tomu aby se na vsi zabranilo ostude). Na to jak jsme tu travili kazde prazdniny a prozivali spoustu dobrodruzstvi.
Ted je to tu takove nejake prazdne, jen bzuceni much zustalo, ackoliv uz nemame zadne hospodarstvi, zadne bejky, kozy, prasata, zadne plne chlivky odkud by sem do kuchyne mohl hmyz obcas zvedave zavitat.
Vyprala jsem sebe, Samuela, pak nam oboum pradlo, vyvesila ven na slunicko, jeho ulozila do stinu a ja se na dvorku slunim nahata, docitam Bilou Masajku a v duchu se s hlavni hrdinkou prodiram Kenskou busi. Vrata pod kolnou jsou zamceny, pro jistotu, tady jsou lidi zvykly dojit vam az do kuchyne, novodobejch vymozenosti jako zvonku nedbaje.
Fotky dodam pozdejc, az mi bracha propoji fotak s compem, musi nekde najit nejakou ctecku karet neb zde nemam kablik a latop nema na pametovy karty slot.
$$OBR265862$$
pradlo a traktor, v popredi grill
$$OBR265863$$
sousedovic housata, nebo neco takovyho
$$OBR265864$$
vylet do lesa ve vypujcenem kocare
$$OBR265865$$
slunce, trava a kopce
$$OBR265873$$
odpoledni siesta
spoon and other things 
Upravit místní zvyklostimi po mém přestěhování z Prahy k trvalému bydlení mezi tito přímé a otevřené lidi chvíli trvalo. Místy i zaskřípělo, ale dnes je vše v pohodě. Při oboustranné dobré vůli jde vše. Dnes už nejsem pražský fouňa a nikdo mi zas nevleze až ke kastrólu bez mého pozvání a život je krásný. Hezký den na Sázavu.
jaxi to provadel?zamykal ses nebo vsem postupne vysvetloval?tady varianta 2 nefunguje, a presne jak rikas dojdou vetsinou kdyz clovek sedi u obeda nebo klimba na gauci a zastavej se az kdyz te najdou a vyridej tu zivotne dulezitou zpravu (napr.ze ti nesou vajicka atp)nemyslej to zle, naopak, jsou bodri, jen nemaj stejny predstavy o potrebe a respektu soukromi.
O tom porad vedeme spory s manzelem. Ja jsem rada, kdyz me soused pres plot pozdravi, da mi hrozen, zepta se na malou, nabidne pomoc. Manzel to nesnasi, nerad se seznamuje s cizimi lidmi, natoz aby s nimi klabosil o zahrade :-)Prihod dalsi fota Sama, je nadhernej, jsem z nej uplne mimo :)
alloro, pozdravy pres plot a nejen pres plot jsou uplne neco jinyho nez kdyz ti nekdo neohlasene zaklepe na vnitrni dvere do kuchyne (po te co ignoroval zvonek u vstupnich dveri, prekonal branku, prosklenou verandu a chodbu a aniz by cekal na vyzvani (kdy uz de facto nema ani smysl se ptat kdo to je atp protoze odmitnout osobu ktera uz se dovnitr ‘vpustila sama’ jaxi dost dobre nejde) proste vchazi a prinasi svou akci … rekneme ze by clovek mohl byt napr.uprostred neceho intimniho,ze? ;)
No jo, ty seš městská, nezapomeň, že lidi, o kterejch píšeš, tohle neznají. Intimní věci dělají přece zásadně v sobotu a potmě!
Pěkné procházkyÓ Posázaví, koukám, že tě tu skoro možná potkám. Lesy se mi tu moc líbí a Samovi asi také tak. Naše holky milovali koukat z kočáru do stromů. Lidi jsou tu taková jedna velká rodina, obrazně a někdy i fakticky. Každý je s někým takový strýček či tetička, a tak jim to o soukromí nic moc neříká, je to jako kdyby byli všichni všude na svém. To za chvíli překonáš, to ještě není až tak nejhorší lidská vlastnost. Tak pěkný pobyt. Schválně jak budeš posuzovat místní zvyky, až budete v Africe!!??
Člověk si bohužel nejvíc uvědomí, jak mu někteří lidé chybí, až, když už tady nejsou.Sam je opravdu nádhernej. Hezky si užívejte dovču.
Na venkově je krásně, já už si zvykla. Celkem. Pro děti je to ráj. Jak píšeš, člověku zůstanou pěkné vzpomínky, ze kterých pak čerpá celý život.
Haha, mně tohle dělá babička, teda maminka. Má klíče. Když intimitu, tak klič do zámku a pootočit a stejně zvoní jako šílená a nakukuje do všech oken co okem dosáhne…. beru to jako dobrodružství, je to vzrušující, ale co bych povídala :o)))
To je krásná idyla! Já, městská naplavenina, jsem prvního člověka, který se mi znenadání objevil v kuchyni za zády vyhodila takovým způsobem, že si o tom povídala celá vesnice a od té doby všichni zvonili. Ale “přes plot” klábosím ráda.
nadhera…..a ja bych to nenasilne resila zamykanim ;)