Tri kostely, zpatky v case a zavod s lucnim konikem

Vcera bylo venku nadherne, slunicko nas probudilo a hned dopoledne jsme vyjeli se staromodnim kocarkem ven, tentokrat nikoliv do lesa ale na opacnou stranu, do vsi. Protoze jsme posledni barak ve vesnici s vyhledem na les a pole, rozhodla jsem se projednou misto poustevniceni nasat trochu ‘ruchu’ i za cenu podeziravych pohledu mistnich drben, ktere urcite budou horecnate premyslet o tom kam patrim, ci jsem, kdy jsem prijela a co tu chci.

Minula jsem staveni naproti nasemu domu, ktere je prestavene tak ze mi pri prijezdu vecer delalo problemy se zorientovat v miste a case. Minula jsem druhe staveni, skromnou chaloupku pani Markove, ke ktere jsem rada chodivala na navstevu jako mala holcicka, prohrabavala u ni knofliky (byla to svadlena), travila cas v kuchyni – jedine svetnici kde se v zime topilo – a poslouchala jeji (nekdy kosilate) vtipy. Byla hrozne energicka a vesela a prestoze z velmi chude rodiny nikdy si ani slovem na zivot nepostezovala a sama se dozila spokojenych asi 80ti let.Taky jsme chodily do lesa na vetve, ktere si vazala do otepi a v zime jimi zatapela. Ve sklepe mela studanku a na dvorku suchej zachod. Po jeji smrti prodali jeji pribuzni domek ‘prazakum’ a ti jej (dikybohu) zachovali tak kouzelny jak byl, s pouhou vestavbou pokojiku do podkrovi a modernizaci interieru.

Jdu dal a jsem prekvapena existenci ‘chodniku’ – vyvyseneho uzkeho pruhu ze zamkove dlazby, kam se mi ovsem nevejde muj rozteci nenarocny kocarek, proto s tim trochu zapasim, obrubnik je vysoko a ignorovat takovou vymozenost jako chodnik se neodvazim i kdyz provoz je tu skromny. Naves je snadno prehlednutelna, tvori ji jen krizovatka dvou cest, nenapadna autobusova zastavka a nekolik starych lip. Neni tu ani zadna lavicka natoz prostor kde by se lide mohli setkat a zdrzovat. O kus vys byla prodejna Jednoty, davno zrusena, kterou kdysi nekdo koupil, zboural, zacal neco stavet ale skoncil u zakladu, ktere tam opustene a zarostle strasi dodnes, to byvalo takove ‘spolecensky vyznamnejsi’ centrum, ovsem dnes je tam jen stanoviste kontejneru na trideny odpad, telefonni budka (taky novota, pamatuji ze jsme chodili ke Starostum kteri meli ‘verejnou telefonni stanici’ ktera se skladala z telefonniho pristroje v kuchyni) a asfaltovej placek. Jdu dal a smeruju si to cestou na Poust, uz jsem zas z vesnice venku, silnici lemuji z obou stran jablone, letnacu jsou plne skarpy, kde jsou ty doby kdy jsme na ne chodili a babicka pak delavala vyborny vonavy krupavy strudl…. (vsuvka: sapu se po lahvi s cervenym vinem a nalevam si druhou sklenicku, nemela bych ale vyjmecne…:) Blizim se ke kosteliku s hrbitovem kde je pochovana babicka s dedou, kosteliku kde jsem byla jako miminko pokrtena, a dostavam sok. Tesne za hrbitovni zdi smerem do pole, kde byl driv otevreny prostor a vyhled na horizont, se tyci majestatne novostavba rodinneho domku, jak vystrizena z modnich stavebnich katalogu. Neni ani tak hrozna sama o sobe (narozdil od jinych novostaveb tady ktere jedou vsechny snad podle jednoho jedineho projektu nekdy ze 70let) je tam jen jeden pitoreskni prvek – kamenny ‘obklad’ sloupu na verande – ale ta lokalita parcely!!!!!! Jak na tohle mohli TADY dostat stavebni povoleni? Kdo jim dovolil vyjmout tenhle pozemek ze zemedelskeho pudniho fondu a prohlasit za stavebni parcelu? Jsem zhrozena a odmitam se tim dal zabyvat, do politicko-mocenskych vztahu na vesnici kde je vsehovsudy asi 30 staveni a kazdej zna kazdyho, a kde se rozhodl muj bratr trvale zit, nehodlam nijak zasahovat. Vyhledam na hrbitove nas hrob mezi tolika znamymi a milymi jmeny jako Starostovi, Stejskalovi, Smejkalovi, Rockovi, Hovorkovi, Pipkovi…a loucim se s babickou. Jen par metru ode mne v oknech budouciho obyvaciho pokoje bude pozdeji pri pohnutych momentech pohrbu nekdo sedet na gauci a sledovat televizi Nova.

$$OBR267062$$

Jeste cela ubrecena se rozhodnu navstivit tetu, dedovu sestru, ktera bydli s rodinou pobliz, a opravdu se shledavame, pozna mne a dokonce vi o narozeni meho syna a prohlizi si ho zvedave :"..ani neni moc SNEDEJ…" raduje se. Jsem prekvapena ze ve svem veku byla schopna zpracovat a udrzet v pameti informaci ze mam dite s cernochem. Vymenime si par pozdravnych frazi a vzajemnych lichotek a zjevne jsem je svou navstevou rozradostnila, prestoze jsem tetu vytahla z postele a oba jsou jiz stari a nemocni.  

(vsuvka: nejak jsem se rozepsala, musim udelat strih nebo se ke kostelum a lucnim konikum a ceste zpatky v case nikdy nedostanu…LOL)

$$OBR267063$$

krajina cestou k Lipnici

$$OBR267064$$

hrad Lipnice n.S. v pozadi

O vikendu se konalo hned nekolik akci. Na Lipnici nad Sazavou tradicni rockovy festival v arealu letniho kina, svatba brachovo mistnich znamych, a take byly zpristupneny verejnosti tri goticke kostely na Lipnicku, ve kterych byly odkryte renesancni fresky. Kostel v Loukove jsem jiz pred lety navstivila a dukladne zfotodokumentovala, je uzasny, uprostred zlatych lanu se sindelovou strechou, s dvema vzrostlymi lipami pred vstupem skutecny skvost.  Podarilo se mi na vylet zlakat tetu Dasu, mamky sestru a tak jsme hned odpoledne se Samem za tropickych veder vyrazily. Bohuzel mi v Loukove klekla bez vystrahy baterka ve fotaku (jako uz tradicne kdyz ji nejvic potrebuju) takze fresky z Dolniho Mesta a Recice vam nenabidnu, ale nemuzete zase mit vsechno,ze.Byl to hrozne prijemnej vikend a stihly jsme si dat v Lipnici dobrou obidko-veceri a pokecat s Vlastou a Lenkou co radili na festacku a zrejme pokracovali pak az do rana, my prisli zrovna ve chvili kdy hrala kapela -123min a nic by mne nemohlo potesit vic! Dal byly ohlaseny napr. Buty a pak jeste nakej asi hardcore ;))

$$OBR267065$$

muceni a steti sv. Barbory. Dle mladeho pruvodce v kostele pry proto ze se nechtela provdat za otcem vybraneho zenicha, dle jinych pramenu ale spise pro svou krestanskou viru.

$$OBR267066$$

tohle se priznam ze nevim

$$OBR267067$$

Kristus a nastroje jeho umuceni.

Nedele byla stejne slunecna a pohadkova, nekonal se sice zadny okruzni vylet posazavim ale zato jsem s kocarkem absolvovala spravnou terenni jizdu lesem, lukama a polem, chtela jsem se totiz podivat k potucku, kam jsme si chodili jako deti hrat, ale cesta mezi poli uz davno zanikla, prestala se uplne pouzivat a vypovidaji o ni jen zvysene zarostle meze a stromy ktere ji lemovaly. Sjela jsem od (hrbolate a derave) silnice tedy v mistech ktere vyjezdila zemedelska mechanizace protoze louky dole se zdaly zcivilizovane a ve vlnivych pruzich se na nich susilo seno. Jeho vune mne uplne pohltila a tak jsem se s kocarem ritila mezi radky, nedbaje toho ze z potucku zbyl jen zalostny praminek zcela utopeny v housti prerostlych kopriv (dusledek prekyseleni diky hnojivum stekajicim z poli). Tam nekde musi byt takovy mostek, najdem si kousek stinu a nakojime, slibuji Samuelovi a zahanim ovady. Dostavame se k cipu lesa (naseho lesa!) ale vsechno je nejake jine a stale najizdim do stop vyjezdenych pneumatikami traktoru a s kocarkem to hrca a trha a Sam zacina bejt hladovej a ozyva se. Nakonec zpocena nachazim kus mista kde se da vyloucit zapichnuti strniste do zadku, odhanim myslenku na klistata protoze potrebuju stin, usedam pod ker a krmim. Vsechno ztichlo a obklopuje mne klid, vyhled odspodu na vlnici se zlaty kopec a modrou oblohu nad nim s plujicimi oblacky je ohromujici a presto duverne znamy a znovunalezeny. Ukladam nasyceneho Sama zpet do kocarku a vyrazime mezi radky voniciho sena zpatky. Z cesty kazdou chvili uskoci poplaseny lucni konik a s lusknutim odleti o kus dal. Cesta vede pro zmenu do kopce a posledni usek je hodne krkolomny, pred tim jsem to ve svem nateseni na potucek ani nevnimala, ted rvu kocarek strme vzhuru, pres vyjete hrboly, kameny a ko
re
ny, hazi to s nim, napinam vsechny svaly a pripravuju si v duchu omluvu pro Sama a chlacholim ho ze uz brzo budem na (rozbite a hrbolate) silnici. Cekam ze se kazdou minutu hlasite rozplace ale vyjedem to v tichosti a kdyz odklopim strisku kocarku, pripravena snest jeho vycitavy pohled, vidim ze sladce spi. Jake ja to mam outdoorove dite!