Poporodni pece v UK

o midwife Philipe a jine pribehy

Dnes je Samovi patnact dni. Jaxem psala driveji, z nemocnice nas propustili hned nasledujici den po porodu. Mozna bych mela zacit uplne od zacatku, a to sobotni noci. Po orchestru na porodnim sale to po zjisteni ze bejby je OK vse utichlo, Sam se hned po otevreni oci smal a nebylo potreba ho nijak zahrivat co rozdejchavat, mel Agpar skore 9. Sice trochu zmatky s raminkama ale to byl nastesti planej poplach. Takze si jeste vybavuju veselou konversaci s doktorkou co me zasivala, chvilema se zapovidavala takze jsem ji musela pobizet at sije rychlejc aby mi nevyprchaly ucinky utlumovaku, a pak Franklin nebyl k utrhnuti od mimina a mne poslali do prilehle koupelny se osprchovat a prevleknout, coz jsem prijala s povdekem nebot mne to na porodnim luzku po tech dlouhych hodinach uz nebavilo, ale trosku mi vibrovaly kolena takze mi nakonec pomahala jedna sestra, s podivem tam nemeli sprchu ale vanu a trochu mi delalo problemy udrzet zaroven sprchovou hadici, zinku, mejdlo a pritom stelovat teplou a studenou a udrzet balanc. A pak uz jsem byla zpatky a sestra nam udelala toast a caj (jak anglicke!) nechali nas ‘v soukromi’ ze prijdou za chvili mne prestehovat na pokoj a pak ze F. bude muset domu. Tak jsme se kochali Samem a kochali a kochali ale za asi hodku jsem zacala mit obavy ze na nas zapomeli a kde vsichni jsou a jaktoze nikdo nepotrebuje tuhle mistnost a ze uz bych se sla nekde zabydlet a nekdo ze by nas mohl poinformovat zpetne o tom co tu prave probehlo ale (jako obvykle) ukazalo se ze moc premejslim.

Prisla nas zkontrolovat sestra a ujistila nas ze za 5min si nas prijde vyzvednout, a skutecne jo, pro mne mela vozejk takze jsem se vezla se Samem v naruci jako invalida (a bylo to fajn). Na pokoji jsme byly tri, ale diky separacnim kvetovanejm zavesum a prijemnymu vybaveni to vubec nevadilo, ty druhe matky jsem sotva zahlidla a jen z hovoru jsem si pak mohla dokreslovat obrazek (a ze bylo cemu naslouchat!). Sam byl ulozen do takove plastove transparentni vanicky s matraci vedle me postele, nadosah, a F. byl vyexpedovan kolem 9vecer. Prisla se mi predstavit jedna sestra, zmerila mi obligatni tlak a teplotu, naskrabla zaznam do me tehotenske knizky a poptala se jestli je vse ok. Bylo. Pak jsem asi usnula protoze si pamatuju probuzeni a ulek ze S. nedejcha, tak klidne a bez dechu lezel a musela jsem s nim zatrepat a srdce se mi na chvili zastavilo. A kojila jsem – anebo alespon prikladala k prsu a on sal, celkem spokojene a to nam slo bezproblemove od prvni chvile, presto v noci trochu pomekaval az mne to primelo se jit ptat do sesterny jestli ho mam nechat pomekavat nebo prikrmit lahvi, neb vsechny okolo mne lahvovaly az slo kolem mlaskani a splouchani a tak abych nebyla za krkavci matku – ze jako nevim jestli dostava dost atp – a dostalo se mi rady ze musim vedet sama, ze chci-li, mleko je tam k dispozici ale ze je to jen a jen na mne, ze priroda to ma zarizeny tak ze diteti staci to co dostava prvni tri dny nez se mleko poradne spusti a ze to prijde presne ve chvili kdy by dostaval doopravdy hlad. Takze kojeni podporujou ale umelou vyzivu neodmitnou, dobry.

Dalsi problem vyvstal kdyz jsem se mu odhodlala rozbalit prvni plinku. Po ruce celou radu nastroju a vlhkejch zinek a vaticek a ubrousku, nadzvednu tomu malymu cervickovi nohy do vejsky a zjistim ze jeho zadecek je prilepenej k pline necim co neni nepodobny rozteklymu asfaltu. Bylo to konzistence polotuhy pryskyrice, naprosto neodstranitelny z kuze. Mackam tlacitko na poplasnym zvonku a privolavam nocni sestru. Ona se smeje ze je to normalni, a prinasi teplejsi vodu a prikazuje omyvat a omyvat az se to omyje. Byla jsem v soku ze mne tak rychle vyresila a zas zmizela ke kafi a TV nebo co tam na sesterne maj, ale na druhou stranu vlastne dobre ze mne nechala si to se S. vybojovat a ani jeden z nas u toho nebrecel. Nova plina vypadala ze drzi a pak zas nasoukat do tech rukavku a vseho, clovek ma strach ze tomu ulame ruce jak je to mimino krehky a nejak jsme takhle preckali tu prvni noc pod slabym svetlem lampicky otocene ke zdi protoze jsem se neodvazila zhasnout. A noc byla klidna, rvaly jen nejaky jiny, zlobivy deti na jinejch pokojich.

V nedeli byla snidane, obed, navstevy, kytice, ovoce (a ten samej den jsme to pak tahali vse sebou zpatky) a zas par zbeznych prohlidek, nabidka painkillers a prvni (opatrna) navsteva zachodu, bylo mi doporuceno pouzivat pokazde i bidet (‘nechceme zadnou infekci, ze’? – ‘zalaskovala’ se mnou jedna z personalu. Nechali mi vybrat z nabidky jidel pro obed a veceri (asi tri varianty vcetne predkrmu a desertu) a voda s ledem, kafe, caj, susenky byly neustale k disposici. Maleho odpoledne prohledl doktor a pravil ze vse je naprosto v poradku a ze domu budeme moct jit az se dite vycura (aby videli ze vsechno funguje jak ma), takze vsechny tri jsme pak kontrolovaly pliny a cekali na curani abychom mohly jit domu. A skutecne jsme sly.

Pri propousteni mi sebrali (k me nezmirne litosti) tehotenskou knizku ktera tam zustava v archivu, a vybavili spoustou jinejch letaku, brozurek a jinou knizkou pro poporodni peci. Byla sjednana navsteva midwife na nasledujici den (pondeli) u nas doma. ‘Delaji od deviti do peti, kdyby kolem ctvrte stale nikdo nesel tak zavolejte na tohle cislo’ pravi sestra. F. prijizdi s autosedackou (bez ktery vas udajne z nemocnice nepustej, overovat jsme si to neminili), bereme taxika a za par minut jsme doma.

Preskocim prvni chvile zmatku a pobihani, kdy jsme se nemohli shodnout kdo bude delat co a jak a kdy, nez jsme si trochu ustabilizovali zodpovednosti a prestali se podvedome podezirat ze nekdo nedela neco dost dobre ci mel by delat jinak a F. se uklidinil kdyz se skutecne treti den spustilo mleko a ujistil se ze jeho syn netrpi hlady ;)

V pondeli se midwife opravdu dostavila, bylo to nekdy k odpolednimu a shodou okolnosti zrovna v ten den se bytna rozhodla menit stresni krytinu a vstupni dvere u garaze ktera sousedi se vstupem do naseho bytu takze jsme byli bez vnejsich dveri a cisla na nich a klepadla, a musela tedy volat na pevnou linku, jinak by to nenasla.

Byla to korpulentni cerna dama v modrem s obrovskou taskou pres rameno (pozdeji jsem se ji rozhodla nazyvat ‘nadrazacka’), kterouzto si odmitla sundat a odmitla se i posadit (a to mamka na jeji pocest upekla roladu a chystaly jsme se jak posedime u kavy…,) a hned ode dveri to prelitla vsechno pohledem, dite dycha, neni modry, vypada to ok a od ty doby vse pro ni bylo OK a na vsechny my dotazy odpovidala velice lezerne ze je to OK. Pamatuju se ze na druhy navsteve jsem se chtela bavit o koupani protoze mi vlastne nikdo nic nerekl a mamka a Franklin meli oba uplne odlisny predstavy jak koupat a ona mi popsala jeste uplne jinej zpusob a frote podlozku do vanicky vubec pred tim asi nevidela protoze ji k vanicce stavela ze strany jako rampu nebo klouzacku. Na dotaz je-li autosedacka v kocarku spravna na zadicka novorozenyho ditete a nemelo-li by byt spis na rovnym (mamka horekovala a plakala kdyz videla kocarek a smutnila po starejch, korbovejch, proutenejch ‘vanach’ s chromovejma blatnikama) – na to mi odpovedela ‘mate k tomu kocarku nakej navod ne?’

Na otazku jak osetrovat zasychajici pupecni snuru (mamka prosazovala lih, franklin zas na radu svy mamky penicilinovou mast) prohlasila ze omyvat vatickou namocenou ve vode. (trochu jsem znejistela – nezanecha vaticka chlupy a nerozmokva voda ranu?) nicmene pozdeji mi totez potvrdili v lekarne takze jsme s tim nedelali nic.

V utery byla dalsi schuzka a neb to bylo ctvrtej den a ja nebyla stale na velke, poradila mi pit laxativa a snist pomeranc. Mimco po tom bude mit taky honicku, povida, ale to je OK. A chudak mel! Vycitala jsem si to pak jeste tejden a pocitam ze jsem s pomerancema skoncila uplne.

Ze mam olejovat mimiku kuzi jsem asi mela vedet samosebou ale nejak jsem se bala aplikovat jakykoliv pripravek ale pozdeji uz bylo potreba, kuze zacinala praskat v ohybech a ja porad nevedela co pouzit, pametna toho jak me doktor v nemocnici varoval pred k
os
metikou Johnson&Johnson (ze pouzivaj parfemy) a ze nejlepsi je olivovej olej, malem jsem pro nej pak hnala F. do potravin, nastesti mi kamaradka sdelila ze ho mam koupit v lekarne (ja se predtim v lekarne byla ptat byla co na suchou kuzi miminek a dali mi hermankovou mast).

Prvni dve jeji navstevy nepresahly dohromady 10minut, nacmarala neco necitelnyho do knihy, vyptala se jak jsem na tom mentalne a jednou nohou ve dverich prohlasila ze prijde v patek a ze Sama zvazi a udela nejaky testy. Celej patek jsme s mamkou procekaly, ja seznam dalsich otazek (ohledne stehu, bolesti, vytoku, teplot atp) a nikdo se neozval. Kolem paty tam volam na centralu, trva jim nez najdou nekde muj fajl, jmeno ty midwife co mne dvakrat navstivila nevim, tak mne ujistuji ze nekdo prijde zitra. Zitra? opakuji nevericne. To je sobota…Ano, zitra. Takze zase cekame od deviti do peti, sviti slunicko, chceme jit ven, ale jsme proste tak blbe poctive a slusne ze cekame a bojime se i obedvat aby nahodou neprisla do nevhodne chvile a pak uz to vzdavame a ja tam ani nevolam a zbytek vikendu mi neni nijak slavne a furt jen beru paracetamon protoze nic jinyho stejne nemuzu. V pondeli v 9tam volam a bere to ta stejna zenska a strasne se divi a omlouva se a prej ‘budete navstivena dneska’. Taaaakk jo….. tise si doufam ze to bude nekdo jinej, sympatickej. Treba ta midwife co me provazela tehotenstvim, ta byla fajn.

Odpoledne se pririti opet nadrazacka, uz od dveri hulaka jak se mam, ja zachmurena nekomunikativni, cekam omluvu za ty dva pokazene dny, omluva neprichazi, tak spoustim celou story s telefonatama a ze ani nevim jeji jmeno a proc nezavolala tu schuzku zrusit kdyz nemohla a blabla a ona ‘ale ja jsem prece Philipa, to prece vis…taaakkk…ted uz si to budes pamatovat?…’ snazi se byt zovilani ale ja neroztavam, jsem presvedcena ze se mi neprestavila a visacku nema, to mam bejt jasnovidec? Jsem litostiva, neprinesla mi tasku Bounty, prestoze ji slibila prinest v patek (jde o blbou reklamni ‘goodie bag’ se vzorkama plinek a pracich prasku atp ale je tam i formular na Tax credits a ja ve svy sporadanosti chci mit vsechno podany a vyreseny ASAP) a ona ‘a nedavala jsem ti ji uz?’ coz mi okamzite spousti slzy a pripadam si jak idiot ale nemuzu to zastavit. Z napsanejch otazek uz se ji neminim na nic ptat, jdu do utoku a nepratelsky se ptam kolik takovejch jejich navstev budem muset jeste absolvovat (kdyz jsou stejne k *** – druhou cast otazky nastesti polykam se slzama). Ona stale nesundava z xichtu falesne pratelskou masku a pta se co mi je, odsekavam ze jsem jen trochu precitlivela, stale s pocitem neurcite ukrivenosti ze mi vlastne nijak nepomaha a ze je mi jeji pritomnost na obtiz. Pozdeji se uklidnim a dochazi k popisu mejch problemu, teplota kolem 37,2 (37,4) se ji zda OK (prestoze beru rano a vecer 2paracetamony ktery teplotu srazej), krvavy kloty a vytok se ji zda OK a nabizi mi ze se mi na stehy podiva (coz kategoricky odmitam kdyz vidim jaxe navlika do modrejch gumovejch rukavic). Takze mi promacka bricho (ktery je OK) a jde zvazit Sama. Vytahuje mincir (takovou tu vertikalni vahu na ryby s hakem) a pta se jestli mam nejakou deku s dirama. ‘PROSIM?’ preptam se. No neco s dirama za co bych to mohla zahaknout. ‘Nemam’ odvetim a stale nechapu. ‘A safety pin?’ pokracuje jakoby se nechumelilo. ‘PROSIM???’ No spinaci spendlik, ze jak lezi v ty osusce ze bychom seply tu ctyri rohy a povesily to za to. Odmitam a jsem v soku. Prekladam to mamce a Philipa se pta co si povidame. Ignoruju ji a ona vahu uklada ze tedy jindy. Pak jde na odber krve z paticky. At prej Sama kojim ze to odpouta jeho pozornost. Opet se mi spoustej slzy jako by mu sla tu paticku odrezavat, proste mam litostivej den. Jehla je to takova ta v plastu, vystrelovaci, presto nas s mamkou prekvapilo ze nedesinfikovala ani pred ani po odberu a prelepila plastovou zaplatou bez polstarku.

Moji teplotu predtim premerila takovym malym plastovym teplomerem co se dava pod jazyk ze prej se rtutovej uz nepouziva (asi malo presnej…heh?) a nakonec jsme byly s mamkou rady kdyz vypadla (bohuzel budem muset prezit jeste jednu jeji navstevu nez mne ‘propusti ze sve pece’) . Den na to prisel ‘Health Visitor’, co je dama ktera taky byla midwife a ma podobny background ale patri nekam jina, vsechno je to trochu confusing, GP jako general practice (nas ‘obvodak’) je misto kam jsem si nakonec sla nechat predepsat antibiotika a prohlidnout ‘spodek’ i kdyz u nas by clovek sel spise na gyndu a ten samej GP bude delat prohlidku ditete v 6tejdnejch (na kterou se mam objednat uz ted) i kdyz u nas by clovek sel spise za detskym lekarem. Pak je tu Baby clinic, ale je v tom samym zdravotnickym stredisku co GP a midwifes, a vedou ji prave Health Visitors (ktere jsou defacto taky midwifes).

$$OBR244752$$

Jeste do toho musim nak proniknout ale vseobecnej dojem je ze vsemu davaj dost volnej prubeh…asi neni divu pri tolika ruznejch narodnostech, tradicich, kulturach, kde pripad od pripadu se radikalne lisi a pokud se clovek vylozene neshani, nepta, nehysterci a nevyhrozuje, spokojej se se zakladnim faktem ze matka i dite jsou ‘well’ – to jest jsou zivi a maj zdravou barvu. Letaku mam stohy ale uprimne mne to cist nebavi. Papiry jsem si srovnala do desek (cimz jsem Philipu pobavila az rozesmala ‘you’re very organised, aren’t you? haha’…a az v patek mi Health Visotor dala celkem uzitecnou knizecku ‘From Birth to Five’ ktera pokrejva dost veci (ale po temer deseti dnech experimentovani by to mohlo bejt pro nekoho, obavam se, pozde). No, aspon umim anglicky, coz se o nekterejch jinejch matkach v nemocnici rict nedalo, ty opravdu nevim co si pocnou v krizi.

Jo a jeste na zaver: vivat internet protoze prave treba tohle diskusni forum me par veci pomohlo objasnit. (nevim jestli se tam po kliku dostanete, asi ne, myslim ze je to jen pro cleny. Jestli ne tak sorry. je to mezi msn groups a jmenuje se to Slovensky(Cesky) rodicia v UK)

Tak a ja koncim tenhle elaborat a jdu se odebrat na loze, po odjezdu mamky zustava F. stale v obejvaku, nejak si na to nocni vstavani nevytvoril imunitu a kdyz skousel spat se mnou v loznici byl druhej den nepouzitelnej. A my chcem tatku co bude mit energii si s malym vecer pohrat a vykoupat a obcas obstarat nakej ten nakup, o celodennim pracovnim zaberu na stavbe nemluve, takze mu ten luxus nerusenyho spanku doprejem ;)

Brou noc

 

9 thoughts on “Poporodni pece v UK

  1. zuzi June 25, 2007 / 8:22 am

    To je vyčerpávající, fajn, že jsi se ozvala, je to tam asi jako tady … všude žijí lidé a záleží na tom, na koho zrovna natrefíš. jen mě překvapuje, že z porodnice tě odlifrovali tak brzy … vždyť mohou přijít komplikace, člověk nikdy neví … no je fajn, že jste v pořádku a zvládáte to. Také jsem byla přecitlivělá, ač bych se toho nenadála, a bulila jsem, že to nezvládnu, ale po týdnu, dvou to bylo v pohodě. jako každá máma. Pobavilo mě, jak manžel se uklidnit, když ti spustilo mléko a jeho syn netrpěl hlady.. to je přesné! Dík za ten hezký článek, že sis udělala čas. tak se prosím zase ozvi. Hodně zdraví pro vás všechny přeje Zuzi. A pozdravuji i maminku :o))))) tak na dálku, i když se neznáme … mně přijeden v pátek sdcera, těšíme se na sebe jak děcka, pojedeme na společnou dovolenou na Kokořínsko.

  2. dita June 25, 2007 / 9:07 am

    jezis, odber krve z paticky? To je tak bolestive, ze se to snad uz ani nikde u nas nedela.Tu ostrovni lezernost znam, ale trochu me to vzdycky prekvapi…..

  3. sedmi June 25, 2007 / 9:14 am

    Teda tak to preju hodne pevny nervy s britskym zdravotnictvim… taky diky moc za info o tom, jak to je doopravdy, kdyz se vratis po porodu domu – vsude totiz ctu samy oslavny clanky a o problemech ani slovo…

  4. spoon June 25, 2007 / 10:26 am

    no to jste dobry ze jste to docetly do konce, ja teprv ted koukam jaxemse v noci rozepsala, to asi ze celej den prselo a my se valeli se S. v posteli a pospavali…;) Jinak k tomu odberu krve: asi jsem se nezminila ze jedny kriticky chvili porodu kdy resili jestli je tam jeste ‘happy’ nebo jestli ho uz dostavat ven, chteli delat odber krve (aby zjistili miru okysliceni) a to udajne tak ze ho trochu poskrabou na hlavicce (ktera jeste byla hluboko uvnitr)..to se mi dost spatne rozdejchavalo, umim si predstavit ze by to dite asi docela vystresovalo a ven uz se mu nechtelo vubec!Zuzi, mamca uz je doma, to vis, taky byla trochu vyjukana, jim dali ditko (mne) ke krmeni a nahlednuti parkrat denne a jinak ho nevideli a domu sla az po deseti dnech. A spoustu veci uz za tech XX let zapomela ;) Ale byla statecna i kdyz F. poustel nekdy hruzu (tim spis ze nerozumela o cem se bavime/hadame, pokud jsem neprekladala). Ale uz je vsechno fajn, zacnu psat o uplne jinech vecech, s tim jak se budou dit.

  5. Bára June 25, 2007 / 10:38 am

    spoon,teda díky za tu práci s článkem, teď teprve vidím, že není od věci jít z porodnice až 4.,5.den.Tak se všichni držte!

  6. Leni ze Sevilly June 25, 2007 / 10:48 am

    drzim palce..Tak to je opravdu vycerpavajici spoon, sem rada, ze jste v poradku a ze sis nasla chvilu a napsala si.

  7. Sejra June 25, 2007 / 1:24 pm

    Tyjo, ta nádražačka mi připomněla návštěvy bab ze sociálky, dneska snad už nechoděj. Ale její návštěva by mě teda pěkně nakrkla, to bych raději šel normálně k doktorovi na kontrolu.Jinak hlavně že jste v pořádku a ať ti S. roste jako z vody!!!!!

  8. spoon June 27, 2007 / 12:44 am

    nadrazacka volala vcera (pondeli), zrovna tu byl Matt, nas farar, na kole, privezl nejaky darky a ja se omlouvala ze jsme uz dlouho nebyli v kostele a on byl uplne v pohode. Philipa spustila do telefonu svy bodry ‘how are you’ aniz by se predstavila, jako by byla jedinej clovek na svete obdarenej nasim telefonnim cislem. Vyptavala se jaxe mam a oklikou smerovala ke sdeleni ze neprijede protoze venku prsi (samozrejme ma auto ale budiz) a ze prijde ve stredu. Nedalo se nez souhlasit a utnout to. Posledni navsteva a uz ji budu mit z krku.

  9. Manželka August 24, 2007 / 3:57 pm

    Hu! no, já nejdřív chtěla závidět, že jdete hned po porodu domů a že vám vůbec neseberou miminko, ale tohle… Paní nádražačku bych asi vynesla v zubech! Jo, mimochodem, na další bejby klidně matlej olivovej olej z potravin (virgin oil). Je stejnej, jako ten z lékárny, akorát desetkrát levnější! ;-)

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s