A nekdy o tom nevime predem..
Napadlo mne dnes ve vane, kdyz jsem si davala horkou koupel s bublinkama, a nad hladinu vycnival muj pupik (balon – jak ho pred chvili celkem trefne nazvala zuzi). Dnes jsem si zabookovala zpatecni letenku do Prahy. Poprvy poletim s novym prijmenim. Poprvy vdana. Poprvy tehotna.
Par tydnu zpatky jsem mluvila s babickou po telefonu. Bavily jsme se mimo jine i o mem tehotenstvi. Vzpominala, jak kdyz cekala moji maminku tak do posledni chvile behala po poli za dedou a sbirala brambory, a doporucovala mi at chodim na prochazky nebo cvicim, ze sedet celej den neni dobry, ze ochabnou svaly a ja se musela v duchu usmivat. Pak jsme probrali vhodna jmena, poptala se na Franklina, ja poreferovala jak se o mne stara a babicka se velice krasne vyjadrila ve smyslu ze ho prijma do rodiny a ze ho uz na dalku ma rada kdyz slysi jak on ma rad mne a ze vubec nevadi ze az se setkaji tak nebudou mluvit stejnym jazykem. Hrozne mne to dojalo. Kdybych vedela ze s ni mluvim naposled, rekla bych ji jak moc si ji vazim a jak moc pro mne znamena. Bohuzel jsem nemela prilezitost se s ni rozloucit, a ani nikdo jiny ne. Minuly tyden ji hospitalizovali se zlomeninou krcku a po par dnech se rozhodli udelat operaci, po ktere uz se neprobrala. Nejdriv ji praskla vydut v tepne a zacala vnitrne krvacet, pak ji napojili na dychaci pristroje a byli stale optimisticti. V tech dnech ji navstevovala mamka a popisovala mi do telefonu se zadrzovanym placem jaky byl na ni pohled a jak uz ji k ni pozdeji ani nepustili. Tyden po operaci zemrela, udajne na selhani ledvin.
Mela tezky zivot. Od mladi tezka prace na poli a na hospodarstvi, do pozdniho veku byla zvykla vstavat brzo rano a ‘obstarat zvirata’. Deda odesel brzo, necekane, v 73letech. Nikdy nemarodil. Babicka si prosla nekolik embolii, mozkovych prihod, trpela na revma, vsechno ji bolelo. Ale byla nesmirne statecna. Uzili jsme si s ni boje o postupnou likvidaci hospodarstvi, kazdy kralik, slepice a prase, vse bylo oplakano, ale fyzicke sily uz ji holt nedovolily si v zime kazde rano prohazet cesticku pres dvur snehem a jit ‘nakrmit’. Zustaly jen kocky a pes.
Vyrustala jsem na venkove a travila u babicky s brachou a bratranci kazde leto. Prolejzani pudy, stodol, dilen, komor, chlivku, vypravy do lesa a na smetak, sber vosich hnizd, staveni bunkru, skakani do sena na seniku…patrilo mezi nase hlavni zabavy. Pozdejc s vekem se pridaly povinnosti jako pleti zahrady, sber plodu (tenkrat nesmirne utrpna cinnost, napr. rybiz – dnes bych za to dala nevimco), suseni sena (obraceni, kupeni, rozhazovani a opet obraceni – dle pocasi – vyborna prilezitost jak se v opalit a poznat sve strycky a teticky) a poklizeni zvirat. Ted zpetne to najednou vidim vsechno idylicky, neco jako film pro pametniky. A zrejme si to tak uz v pameti uchovam.
Takze ted jedu po roce a pul domu, vyzvednout si novou obcanku (zadost o novou dnes prijali od meho, mnou zplnomocneneho otce – hura!!!), vyridit tisic a jednu zalezitost, oslavit velikonoce a sve narozeniny, potesit sve pribuzne a kamarady svou pritomnosti, ale pocit toho ze jsem neco neomluvitelne a nenavratne propasla, ten zustava.
spoon and other things 
:(ach jo….
Taky sem měl takovou babičku, úplně to samý. Akorát nikdy nemarodila, zvířata měla všechny (krom bejka, toho jsme jí nedovolili)… Umřela v neděli po obligátním knedlu-zelu-vepřu. Rychle, bezbolestně. Taková skoro “dobrá smrt”.
vidis, my bejky meli. A kravu, kozu, driv mel deda i kone. Nez mu komunisti zestatnili pole a les a statek. Ale prasata, husy, kraliky, brojlery…to vsechno se drzelo komunisti nekomunisti. Tu ‘dobrou’, domaci smrt bych prala kazdemu. Je to lepsi nez umirat v nemocnici na pristrojich.
Jsi primaa taky Ti vše dopadne úplně supr. Příkoří a bezpráví si snad už navždy odbyli naši rodičé. Naši ještě léta po zabavení komouši spláceli půjčky na stroje. Smutné je, že potomci těchto neřádů škodí ještě dodnes. Prdíme na ně. Ty šťastně poroď, mejte radost v rodině z nového člena a vše nepřijemné jen zahlavu. Držím palec.
Je mi to lito, moudra babicka. Pamatuju jak ta moje byla v nemocnici a ztracela se pred ocima…hrozna bolest a bezmoc…nakonec se z toho dostala, ale…Je tezke byt tak daleko od rodiny, krute. To co ti rekla naposledy je to nejhezci co mohla, netrap se, ze si neudelal nic podobneho, dulezite je, ze si s ni mluvila…Kezby mi tohle rekl muj tatka…stale se s mou situaci (zivot ve Spanelsku a pritel z Chile) nesmiril:(
takove smisene pocity, vid, jeden zivot skoncil a novy se klube na svet … myslim, ze si to mimco budes uzivat, kdyz je clovek moc mladej nema z toho takovy poteseni jako pozdeji, kdyz uz si svy uzil a dovede vychutnat tohle klidne stesti… tak se setri spoon. zuzi :o)
(((( Tak to je smutné.Byla to pohádková babička, která se nebála mi svěřit rozpůlit husu,bo co to bylo, i když asi poznala kluka z města.Opatrně při cestování
diky vsem za komentare, vzkazy, mejly & textovky! Jste zlati. Jaxem slibila Hance, pristi denikovej zapis bude veselejsi. (Pokud se zrovna nerozhodnu popisovat momentalni stresovou atmosferu u nas v praci:) Venku je nadherne, prisla jsem ze skoly, zvladla jsem nakup masa na gulas a porizeni kabelu ke scanneru a jeste si uzit slunecne odpoledne a je teprv 5:45!!! Proc musime vlastne chodit do prace????? xp