V patek mi zazvonil ve dve odpoledne telefon

a byla to Zlatica. Nebyly jsme v kontaktu asi dva mesice a obcas mi vrtalo hlavou proc neodpovida na mejly ale rekla jsem si ze je asi doma na Slovensku, je cas dovolenejch a spousta mejch znamejch jezdi sem a tam aniz by me povazovali za nutne seznamit s terminy odjezdu a prijezdu (coz je samozrejme v poradku).Ale stejne me prekvapilo ze VOLA, ze treba jen netextne nebo nemejlne, uprostred pracovniho dne…

S rozechvelym hlasem, preskakujic uvodni zdvorilostni omacky, me zahrnula fakty, ktere se moje mozkovna marne snazila zpracovavat v realnem case. Nakonec se sesypala a rozbrecela, takze misto konstruktivniho uvazovani jsem ji zacala chlacholit a snazila se na reseni prijit periferne. Slo o to ze stoji na ulici u veskereho sveho majetku zabalenyho do odpadkovych pytlu, nemuze od toho odejit, na chvili ji to hlidaj naky hodny zednici co delaj v blizkem objektu ale uz potrebujou odjet domu, ona nejen ze nema jak to odstehovat ale ani KAM. Nemohla jsem z ni dostat adresu, jen ze je to u Edgware Rd metra, ta ulice proste nema jmeno ale je to za Benzinkou TEXACO. Vyhodili ji z podnajmu a vymenili zamky, ona prave prisla z prace (tj z letiste Heathrow kde dela odbavovani letu takze si umite predstavit ze stresu ma pomerne dostatek odtamtud) a nevi co ma delat. Stala tam v uniforme a lodickach, kdyz jsem pak prijela posedet na obrubniku s ni, a bylo ji porad do place, pozapomela na smutek jen kdyz ho vystridaly obavy z toho ze ji byvali domaci nezabalili sperky, zacala prehrabovat obsah pytlu sem a tam, ale bylo to dost beznadejne pocinani. Nesnazila jsem se ji to rozmluvit, jen jsem mohutne potahovala z cigarety a v duchu si blahoprala ze k vlastnimu podnajmu mam SMLOUVU, at uz nase bytna ovlada umeni bejt neprijemna az na pudu (a pak to balancovat neprirozenou privetivosti).

Podarilo se mi zorganizovat odvoz, Roman uz byl na ceste (typek co ho znam z ICQ) a jen co jsme nalozili posledni pytel ze zapraseneho chodniku a ja si zalezla dovnitrku dodavky (vepredu byly jen dve sedacky), spustil se SLEJVAK. Padaly provazy a jen to dokreslilo beznadejnost cele situace. Byla jsem rada ze sedim vzadu ve tme a nemusim koukat pres ubreceny sklo na sedivej londyn a dopravni zacpu. Cestou domu jsem malem usnula a pak uz zacalo vybalovani (sperky se nasly). Roman zustal na veceri a dorazili Franklinovo kamaradi na pivo a jointa, nalada vylitla nahoru, vypili jsme svorne dost vina a ja polila sedacku pri pokusu o tanec se sklenickou na hlave.

 V sobotu jsem vstala s odhodlanim udelat v byte poradek, Franklin i Zlatka byli v praci, pustila jsem se do toho zgruntu, od podlahy, za gaucem i za skrini, vyprasila kabely od pocitace, prestehovala single postel do obejvaku, vyprala potahy na sedacce, otevrela okna dokoran, Zlatka si pozdec preorganizovala veci a nacpala vetsinu do mnou uprazdnenejch vestavenejch polic s dverma a najednou to zacalo vypadat vsechno bezvadne a utulne. Pres stale nafoukly parkety (od povodne 2mesice zpatky) jsme daly koberec a dokonce se vysetrilo i trochu prostoru ve skrini na raminka.

Yupiiiii mame novou spolubydlici! A je s ni sranda.

O Zlatcinejch kulinarskejch specialitkach priste ;)