zmet nesmyslnejch utrzku…

Nejdriv jsme se rano s F. temer pohadali, u kafe a cigarka pak venku na zahrade vedli ‘vaznej rozhovor’ behem kteryho pred nasima ocima kocka pana domaciho zakousla veverku – nikdy bych neverila ze neco takovyho zaziju. Veverek je tu sice plno, J. jim rika ‘krysy’ – je fakt ze takovy mysovity jsou – ale snad tu kocku pan domaci krmi proboha?? F. je sice bezel ‘rozehnat’ kdyz se to zmijejici klubko rozkricelo narkem, ale kocka uz zalezala se svou koristi pod huste kere, a do toho nam zacal nad hlavou narikat nejaky ptak (nebo takhle brecej veverky? nevim, bylo to srdceryvne).

Uchylila jsem se rozechvela domu, F. odesel hrat fotbal, ja na okamzik usnula (pri otevrenym okne) a probudily mne hlasy z ulice. S udivem jsem si vybavila zivy sen ktery se odehral v nasem byte, presne do detailu obsahoval vsechen nabytek i to otevreny okno:

Ve snu se nam doma objevila nejaka vetsi zelena jesterka, mozna chameleon, kazdopadne neco exotickeho a neznameho, z cehoz sel dilem strach a dilem odpor ale zaroven probouzel zvedavost. Strih, a vidim se jak si vyndavam z ust zbytky rozzvykane zelene kuze a vyhazuji ji z okna. V obyvaku je ale uplne identicky zvire a to si pro zmenu ochocuju. Pozoruju detaily jako jeho rozeklany dlouhy jazyk ktery kdyz vyslehne, obtoci kazdym z jeho koncu okolo jednoho oka. Je to kupodivu nesmirne esteticke. Strih, a prozivam jeden z nejbizarnejsich sexu sveho zivota – nevim presne co je to za zvire ale zazitek je to vzrusivy a tezko popsatelny…

Zmatena a jeste v polosnu prochazim bytem a uvedomuju si ze je poledne, slunce zhne a ja bych mela zacit neco delat. Davam veci do pracky, jeji huceni mne trochu uklidnuje, pak se zaberu do vlastnich myslenek pri prepirani jedne extra jemne kosile v ruce, kdyz do koupelny dolehne hluboky muzsky hlas – jako by mne nekdo oslovil ze sousedniho pokoje necim duvernym ale nalehavym. Bylo to kratke a durazne, nerozumela jsem obsahu, bylo to jako zvolani ci osloveni, ale F. to byt nemohl, touhle dobou se prece prohani na hristi za micem! Ochromena hruzou jsem strnula v pohybu a neodvazila se nijak reagovat, v hlave mi bezel sled scenaru a variant, hledala jsem vysvetleni a zaroven unik, reseni a zaroven obranu. Po dlouhych par minutach jsem se odvazila po spickach, stale svirajic vyzdimanou kosili v ruce, projit casti chodby a zmocnit se mobilu. Dispozice naseho prizemniho bytu je dost otevrena a pristup do bytu je ze tri stran, okny v kazdem pokoji (na urovni terenu, otevrene dokoran), dvermi na zahradu, a dvermi ven. F. telefon nebral a volat do zdanlive klidneho prazdneho bytu ‘Is that you?’ mi prislo dost nepatricne.
Kdyz buseni srdce povolilo, odvazila jsem se pres garaz ven na chodnik, obhlidnout okna z venku, stale s kosili v ruce, ale nikde nic podezreleho. Za dalsich par minut mi nezbylo nez racionalne zvazit situaci a vratit se do bytu a projit pokoj po pokoji a ujistit se ze za zadnym rohem neciha nikdo kdo mne hodla zavrazdit, okrast, napadnout..
Vysvetleni odkud se ten hlas za mymi zady vzal jsem ovsem nedosla ani po dukladne analyze.