vikendove reminiscence

uz je zase patek a ja nestihla popsat nas udalostmi nabity predesly vikend! Misto toho ted resime jak jit zejtra do divadla aniz bychom propasli fotbal (hrajeme z Ghanou) a do toho F. hraje ten ‘svuj’ kazdosobotni fotbal in Burgess Parku.
Tak jen hodne ve zkratce nebot s kazdym novym dnem se umensuje pravdepodobnost, ze se mi bude chtit ke vsemu dopodrobna vracet….
Nedele 11ho, brzo rano: vstavame kolem sedme a vyrazime k F. do prace, aby se tam zapsal, prohodil par konverzacnich frazi s kolegy (na ktere ma dohlizet protoze je supervisor tymu) ale jim bylo jasne ze je nastrojeny pro jinou prilezitost a prevlekat do uniformy se nemini, a vsichni se po chvili rozprchli (no, spise se laxne odklatili) a my se vypravili na Stockwell tube station chytit metro (jo to je ta stanice kde byl zastrelenej chlapek pokladanej mylne za teroristu. Doted mu tam lidi nosej k pamatnicku kytky). Vyjizdime smer Southall (South Ealing), takova hodne indicka ctvrt, kde uz to kolem 10am zacina vonet ruznymi kari a samosami a z otevirajicich se marketu zni vesela melodicka trylkujici hudba. Ve vzpominkach mne to okamzite vraci do Dili, Mombaje, Varanasi, ulice plne lidi a my s Hankou sedic nekde na schodech, popijejich Masala Tea, pozorujic cvrkot. Tentokrat jsme na ceste na Ann’s and Gautam’s LUNCH PARTY, oslavu u prilezitosti ziskani profesury (Gautam) a doktoratu (Ann) – aspon myslim. Ostuda ale nevim poradne co G. uci a od A. jsem necetla jedinou vec. Fakt je ze jsem udelala rychly internetovy research a nasla jeji jmeno v souvislosti se spoustou zajimavych kampani, organizaci, clanku atp ale do hloubky jsem nesla. Ann je Irka, ucitelka anglictiny, bojovnice za lidska prava, predevsim nezavislost zen. Gautam, jeji partner, je Ind, drobnejsi postavy, neustale se usmivajici, nesmirne inteligentni a prijemny clovek.
Prislibila jsem ze prijdeme driv a pomuzeme jim s pripravama. Ann vyborne vari indicka jidla ale tentokrat meli objednan dovoz z restaurace, akce se totiz delala ve velkym meritku (ale ze prijde 95 lidi jsem se dozvedela az den predem – nenapadlo se mne zeptat)… Pripravovali jsme stoly, ubrusy, sklenicky, napoje, dekorace atp v pronajatym salu kulturniho centra, byla to docela fuska i kdyz nas bylo asi 5. Musim rict ze to byla skvela akce a dobre jsme se tam bavili, (i presto ze vetsina lidi byla intelektualska elita)..

Cestou zpatky pozde odpoledne se mi podarilo zapomenout ve vagonu metra kabelku (s klicema, telefonem, penezma, kartama atp – proste usual stuff). Stalo se to kdyz jsme zbrkle vybehli ven na prestup na jinou linku a prestoze jsem si to uvedomila okamzite, dvere se za nama zavrely a zevnitr na nas par typku gestikulovalo a my na ne zpatky ze jako jedem za nima…cekali jsme na dalsi vlak, vystoupili na nasledujici stanici, tam nikdo, naskocili jsme zpet do metra, rozhodnuti jet na konecnou, a na kazdy stanici ‘checkovali’ jestli neuvidime nekoho mavat na nastupisti, ale nic. Prestalo nas to bavit a vylezli jsme z vlaku a nasmerovali si to k prvnimu dozorci, vysypali na nej celou historku a on promluvil do vysilacky, zjistil ze u nich zadnej nalez hlasenej neni ale rozebehl patracku a za chvili uz nam z centraly hlasili ze je to odevzdany nejakym cestujicim na Baker Street. Jen jsem byla pozadana vyjmenovat co v tom je a kabelka byla zase moje. Ten dotycnej nenechal na sebe spojeni takze mu dekuju jen takto, pomyslne.

Dalsi vec na nedelnim programu byla vecerni navsteva ‘naseho’ kostela kde probihala svatba. Meli jsme to doma ‘na otocku’ a doufali ze cela zalezitost probehne hladce a nenarocne, ty lidi jsme neznali a sli jsme jen protoze nas pozvala nase fararka, normalne chodime na msi v nedeli rano. Ale ta vecerni mse s pozehnanim byla opravdu krasna. Komorni, protoze nas tam bylo jen par, se zpevem a varhanama a manzelsky par ktery tu nema zadne pribuzne ci zname (prijde mi to trochu zvlastni protoze zijou v londyne uz 4roky)…japonci, ona neumela anglicky skoro vubec a kdyz skladala slib verosti cetla to z papirku ;). Nasledovala mala ‘recepce’ v prostorach ‘meeting roomu’ – nevim jak to nazvat, proste takovej pokoj s miniaturnim kuchynskym koutem, kolace, ovoce, svatebni dort. Prislo mi jich trochu lito protoze ani nemeli nikoho kdo by jim udelal fotky jak krajej dort, spolecnost se skladala z par ‘strangers’ jako my dva a pak nejaky napul hluchy duchodci cpouci se dortem a pak hrozne sympatickej par ‘asistentu’…rekne se ‘asistent’ kdyz nekdo studuje byt knezem? Kazdopadne tyhle dva (on brit, bilej, ona africanka, cerna – oddani a v ocekavani narozeni potomka) bydlej na fare a jsou v kostele 24/7. Dali jsme si bananovej kolac co delal Matt a byl tak vybornej ze jsem si rekla o recept.

Domu jsme se dostali akorat tak na dalsi fotbalovej zapas, na kterej se prijeli koukat dva F.kamaradi a tak jsme do postele odpadli az neco k pulnoci

3 thoughts on “vikendove reminiscence

  1. Mirka June 17, 2006 / 7:49 pm

    To by asi byla troufalost….dožadovat se zveřejnění banánovýho receptu…Jinak…zrovna sleduju ten fotbal…takže jestli jste ho propásli…asi žádná škoda.

  2. spoon June 19, 2006 / 11:22 am

    recepturcite ho zverejenim, ostatne rubriku o vareni a receptech jsem chtela udelat, zatim jsem to nasla jen na jednom blogu a prijde mi to jako dobra vec ;) Fotbal jsem nakonec utrzkovite videla, prvni gol doma, nez jsme vyrazili do divadla a ty druhy dva v hospode cestou (byla mimochodem plna Ghananu takze jsem se moc radsi neprojevovala) ale musim rict ze z toho mala co jsem videla jsem to ty Ghane docela i prala! Hrali dobre.

  3. sheila June 19, 2006 / 12:31 pm

    S tou kabelkou– úžasný, že ještě existujou poctiví lidi….

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s