Poprve jsem syna vezla na universitu v zari 2025. (Zacinal prvni rok bakalarskeho studia Psychologie ve stejnou chvili jako ja svy Masters in Sustainable Building Design & Engineering v Greenwichi). Vybral si universitu s lepsim ranking a celej ten prvni rok byl spokojenej (az nadsenej) z prednasek, profesoru, programu. Udelal si par kamaradu, naucil se varit a fungovat na studentskejch kolejich. Prijel pak na vanoce, vlakem, a pak az na letni prazdniny po ukonceni prvniho rocniku. Pak se rozhodl se jit v druhym roce do privatu a sestehovat se se svoji pritelkyni, se kterou doted meli vztah na dalku s obcasnejma navstevama.

Obchazel pronajmy a nic se mu nelibilo az nasel hezky byt na patre domu trochu stranou mesta, s autobusovym spojenim do centra. Kdyz jsme vyridili posledni kus zaruky, smlouvy, jisteni, dovybavili nabytek a zarizeni, plyn elektriku a internet, vyslo najevo, ze se sestehovani konat nebude.

Mezitim se byt platil uz od cervence aby se to nenechalo na zari, jim zacala skola az v rijnu….

Druha cesta byla v ramci uklidu, nakupu a starosti jak to zvladne.

Ja mu verim a hrozne mu fandim. Jen mam o nej trochu strach…i kdyz je mu 19. Aby si poustel topeni a nepocital kolik to stoji. Aby se poradne najedl. Aby neutikal do pocitacovych her ale radsi nasel nejaky aktivity offline. Aby nebyl dlouho sam. Aby mu to vsechno klaplo. Ted zacal koukat po praxi mezi 2 a 3 rocnikem – uz ted se davaji prihlasky na leto 27 nastup. Bylo by uzasny kdyby se mu podarilo sehnat misto nekde na klinice, hodne ho zajima klinicka psychologie. Ale uz ted ma misto assistenta researche tak na nejakym projektu pracuje coz je fajn.

Slysela jsem ze se Britanie vraci k programu Erasmus tak treba nekde v Evrope? Uvidime….

Par fotek z vychazky po okoli