Pondeli 6.4 Peckham Rye park

Vstam brzo, uklizim a jsem plna energie, deti vylezou z posteli az k polednimu. Roxy chce zopakovat setkani s kamaradkama ale zdraham se a odkladam neurcite uz druhy den, prestoze vim jak je pobyt v otevrenem prostoru osvezujici.

Nakonec az skoro navecer, kdy se absolutne doma nejsme schopni zorganizovat k nejake cinnosti, je nalozim vsechny do auta a jedeme do vzdalenejsiho a vetsiho parku, blizko Samuelovy skoly, kam chodi hodne pejskaru a kde jsou i zahrady a lesopark.  Cestou z okna zahlednu byvaleho sefa z UV architects s celou rodinkou na prochazce, neuveritelna nahoda.

V parku je nadhere, pozdne odpoledni slunce vrha dlouhe stiny, pes se prateli s pratelskymi psy pratelskych lidi z East Dulwiche a ja si to uzivam a vzpominam na nase predesle navstevy,  tady jsme slavivali narozeniny deti s partou ceskych kamaradek-maminek, kde jsou ty casy!….

Roxy je vesela, Samuel trochu odtazitej, zvladnu jedno jediny selfie a pak uz se postuchujou, komentuje muj akcent v anglictine kdyz volam na Maxe  anglicky “Maaax” misto cesky “Maxi!” a prestoze, jak pozdeji vyplyne, melo jit o vtip, ja se urazim a je po pohode. Domu uz nejdeme v souladu a v uchvatu nad zapadajicim sluncem ale kazdej ve svym miniaturnim a nedulezitym rozladenim a rozmrzenim.