Nedele 5.4 Breaking the rules

Vcera se mi vecer R.rozbrecela ze ji chybi kamaradi. Ty dlouhy telefonaty, videokonference, zoomy a housparty a podobny apps proste nejsou vsechno. Schazi ji predevsim spoluzacky ze skoly a to i z ty minuly kde uz pres rok neni ale jsou v kontaktu. Slovo dalo slovo a domluvily jsme rano ze se sejdem v parku az pujdem vencit psa, ze oni dorazi proste do stejneho parku a budem ho vencit spolu, s udrzovanim bezpecne vzdalenosti. (Kladeni durazu na neobjimani a nelibani a nedrzeni za ruce a predstava toho jak od sebe budou tri holcicky dva metry bere behem peti minut pak zasve). Je super videt a pokecat s jejich maminkou, po dlouhe dobe lidsky kontakt pro me, proberem bezne veci (domaci vyuka a jeji obtize a jake to bude az to bude over)

Z typicky pulhodinoveho venceni o dvou koleckach se stanou tri hodiny kdy projdeme park nespocetnekrat a vsimnem si veci kterych jindy ne a odvazime se i zastavit a hrat s micem ( i kdyz policajti zvedaj lidi z lavicek a pikniku) a prestoze nevypadame jako rodinna jednotka nedostaneme se do problemu. Domu nas donuti jit az hlad a zizen (nase i psa).

Nestihla jsem holky vyfotit bohuzel ale moc rada jsem je vsechny videla.

Samuel nebyl jeste ani po 11 vzhuru kdyz jsme prisli a neco asi neni uplne v poradku, budu mu muset zacit zabavovat telefon po vecerce. Ehm.

Odpoledne pak pohodovej den, nothing much to do..