Sami (12)

O vikendu se vek meho prvorozeneho prehoupl z jedenactky na dvanactku. Jeho narozeniny korespondovaly jako kazdorocne s kralovninejma, ale myslim si ze ji letos trumfnul v aktivitach. Prochazka po rooftop terrace (Frank’s cafe), obhlidka art installations, obed s kamarady v Peckham Levels, stolni fotbalek, movie night out (sli na Godzilla, king of monsters, zasobeni popcornem a coca-colou), pak computer games u nas doma, opejkani marshmallows na ohni na zahrade, hodne pozdni vecerka, a nedelni poflakovani se s kamaradama kteri u nas zustali pres noc, to vse za absence mladsi sestry a s hodne relaxovanym dozorem maminky, ktera si po tom vsem taxikareni dala pivko a nohy na stul.

Jak jsem psala v emailu babicce a dedovi, v jednu chvili to vypadalo ze se polstarova bitva zvrhne na opravdickou a rikala jsem si co jsem si to na sebe vymyslela vzit si na triko ctyri nadsene mladiky se spoustou nevybite energie, bez strukturovaneho planu a programu, ale ono se to nakoneco dalo a nejen ze jsem si uzila jejich pritomnost, vtipky, historky ze skoly a zivota, fakt ze mi umoznili byt v jeji pritomnosti a divat se co a jak hrajou (roblox, pro vasi informaci, zadny fortnite!), konversovali se mnou a vcelku me brali.

A pak jsem v noci dokonce v klidu loznice shledla epizodu Killing Eve po te co se mladici usnesli si udelat bivak dole v obejvaku a pohrdli noclehem pripravenym v detskych pokojich. Myslim ze si uzili chvili toho nekontrolovani.

Samuel konci 7mou tridu (prvni trida na druhem stupni skolstvi – zde se tomu rika “secondary school”) a myslim ze se v nove skole dobre zabydlel. Mela jsem puvodne strach z dojizdeni protoze ze zakladky jsem obe deti vodila sem i tam a meli jsme to za rohem, najednou mel jezdit sam, autobusem, a pres pul hodiny daleko. Navic ja od zari zacala studium na uni takze dva dny v tydnu dlouho do vecera prednasky a seminare a deti s klicem na krku prichazeli domu (kazdy odjinud) kolem 4te a ja az po 6te. A zbyvajici dny v tydnu jsem chodila do prace takze to bylo zajimave ty nase vysadky rano a shledani vecer. Ale zvladli jsme to!

Nemuzu rict ze by syn byl vylozene studijni typ protoze co nemusi a k cemu ho nedotlacim to neudela a ze bych ho videla pro neco byt nadsen (ze studijnich predmetu) to se rict neda. Proleza s prumernym prospechem, ale chova se slusne, ma strach z toho aby nebyl potrestan pro nejake zapomenuti nebo prestupek udelenim detention (byt po skole) a hlavne ma kamarady a zda se byt celkem stastny, coz osobne povazuju za uspech. Samozrejme, mohl by delat vic a byt lepsi, ale jedine co muzu rict ze budu pracovat na tom aby videl ze ma smysl neco delat, a ze budu pokracovat v tom co delam, tj pomahat mu najit neco co ho bude bavit a ceho se “chytne”.

Mrzi me ze prestali s Roxy delat karate protoze v tom byli oba dobry. Mrzi me ze se vykaslal na Woodcraft protoze jeho kamarad se vykaslal na Woodcraft a on tam nechtel chodit sam. Ale tlacit ho nemuzu. Teda muzu ale odsad pocad. (je to vybec cesky?)

Odkdy ze je ta puberta? V Anglii je 12 twelf, az 13 thirteen (TEEN) ale uz na to nabeh mame s obcasnym odsekavanim. Zaplat panbu za stehovani pred zhruba 8tydny a rozdeleni jejich loznice na dve, takze muze jit, zavrit se, a prozit si svou frustraci v klidu a soukromi.

A ze jich bude!

Happy Birthday my baby boy young man!

Love you.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s