Se svou kuzi na trh

O seznamovani aneb Chcete me?

Pred casem jsem zacala psat clanek Zivot po rozvodu, nanecisto, tuzkou na papir, kdyz jsem nekde mela nejaky cekani a chtela si urovnat myslenky. Pak to ovsem skoncilo u toho ze jsem sahla po svem, velmi chytrem (chytrejsim nez ja) telefonu a psani slo do haje.

Kdyz jsem ten rukopis nedavno nasla, bylo evidentni ze se v nem vypisuju ze zlomeneho srdce. Nesel uplne jeste do kose, mam ho schovanej, ale uplynul zhruba rok a ja se citim ze jsem schopna ted dat veci dohromady lip.

Takze mala predmluva: prijela jsem do UK v lete 2004, a o rok pozdeji potkala sveho budouciho manzela. Brali jsme po roce znamosti na podzim 2006, po te co jsme vycerpali vsechny ostatni moznosti jak ho legalizovat.  O devet let a dve deti pozdeji nas londynsky soud rozvedl aniz bychom tam fyzicky museli, aniz bychom se popotahovali pres pravniky o deti ci penize, za coz jsem neskonale vdecna. (soudu i exmanzelovi).

Rok jsem byla sama a oddechovala a pak jsem potkala M. V situaci se dvema malymi detmi skolou povinnymi a sama v pracovnim procesu, jejich vikendovy pobyt s ex v te dobe jeste sporadicky, na nejake velke randeni to opravdu nebylo, ale podarilo se nam parkat se sejit a pak uz to samo nabralo obratky…Ranni trik ze se vyplizil z bytu nez se deti probudily a pak zazvonil zespoda jakoze jde kolem a dali jsme si spolu snidani jsem okoukala v jednom filmu a bylo to fajn.  Pak mu koncil podnajem pokojiku a hledal novy nekde pobliz ….az ho nakonec nasel u mne v loznici. A nasledovaly dva roky souziti ktery doted hodnotim jako sve nejstastnejsi obdobi. Obdobi vodeni se za ruce, zamilovanosti, sexu nekolikrat denne, obdobi smichu a vyletu, obdobi pohody a uvolnenosti, kdy i deti musely vycitit a videt ze po nich matka nervozne nepokrikuje, ze je shovivavejsi a otevrenjsi blaznivostem a klukovinam. Nakonec byl o nejakych 7let mladsi takze hodne na jejich strane, sam otec podobne starych deti (v cr). Spolecne prazdniny, taboriste s chatickami, textovani a navstevy po usnuti deti, slapadla, lodicky, brodeni reky, jidla v hospodach kde jsme jako “rodina” se ctyrmi (velmi rozdilnymi ) detmi budili pozornost. Nikdy treba nezapomenu jak bezel k Roxy kdyz spustila plac, dobehl ji zachranit driv nez ja, jeji rev byl srdcervouci, byla zrovna na takovem zeleznem stoletem kolotoci, ja myslela ze si tam nekde zlomila nohu nebo neco podobneho ale slo jen o vosi zihadlo. I tak se mi to vrylo do pameti. A jak ji ucil jezdit na kole. A to, jak kdyz byl u mne uplne poprve doma jak rekl “dobry, mas to pod kontrolou”..nebo neco podobneho. Coz, ve chvili kdy se clovek zpochybnuje jestli udelal spravny zivotni krok (iniciaci rozvodu), jestli zvlada rodicovstvi (zvlada tohle nekdy nekdo opravdu? da se to vubec posoudit nejak driv nez deti dorostou??)…byl masivni “confidence boost” i kdyz ted uz si urcite nepamatuje ze to rekl ale to je jedno. Ja jo.

Takze dva roky of happiness a pak prudky pad dolu. A zase sebezpochybnovani, hledani toho co bylo spatne, co jsem mela udelat jinak (chyby hledame u sebe, ne u druhych ze?)

A pak smazani facebookoveho uctu (veskereho obsahu) docasne odriznuti od kamaradu (vsichni byli spolecni) a rekapitulace toho co mi zbylo.

Po nejakem pulroku bylo potreba tu samotu necim prebit, tak jsem si udelala fake fb account abych si zridila tinder a zacala jsem hledat rozptyleni. Tech schuzek bylo celkem dost a vygenerovalo to spoustu vyposlechlych zajimavych zivotnich pribehu, ale s nikym z nich jsem nemela chut se sejit podruhy a popravde po case mne prestalo bavit i vymenovat si se zajemcema vzkazy protoze malokdo cetl muj profil a kazdy druhy match byl omyl (aha, ty bydlis v londyne, ja jsem z norska a jen projizdim. Aha, ty mas deti, ja bych s tim mel problem. Ja jsem ale zenatej a nikoho nehledam.) Jeden jedinej kontakt udrzuju s nekym kdo se stal mym znamym a kamaradem a s tim jsme “on the same page” jak s nazorem na zivot, cestovani, politiku, vychovu deti, sneseme se a rozumime si, bohuzel si nejsme navzajem fyzicky atraktivni. A navic on nema chut se usazovat, chce cestovat po svete. Ja chci teda taky ale….ale…ale………

Takze kde jsem, v tehle zivotni etape, co chci? Uvedomila jsem si ze opravdu chci s nekym zit. Ze mne to souziti bavi. Ze me bavi vedle nekoho se probouzet, a poslouchat zastrachani klicu ve dverich navecer, chci poslouchat historky z prace u kafe, chci spolecne stolovat u jednoho velkyho stolu a chci aby se deti i ja mely od koho co naucit, co okoukat, nechat se necim inspirovat.

Nejsem dokonala a v zrcadle toho druheho lip vidim v cem mam mezery a bude se mi na nich lip pracovat.

Souziti je dobry, ale byt je malej. A Londyn prelidnenej. Co ted? Co jejich kontakt s otcem kterej pilne a pracne udrzuju, vozim mu je pod nos a odvazim si je rozmrzele a trpim jejich frustraci z toho ze jsem jim sebrala tablet na kterem byly celou nedeli nalepeni? Neustale peru pradlo a balim nejake batohy nekam. Jak dlouho to mam jeste podstupovat s nadeji ze az vyrostou nevyctou mi ze jsem je od nej odstrihla? Nevyctou mi treba nahodou opak?

Jak jejich vychovu a vzdelavani ovlivnuje lokalita ve ktere zijem, socioekonomicke prostredi, nedostatek prirody? Vim ze touzi po zahrade a chtely by mit psa. Chtela bych jim to doprat, ja mela takove detstvi. Bezpecne. Volne.

Muzu nas jen tak presadit jinam? Nejenze muzu ale mozna bych mela. Mozna uz je na case.

Tyhle myslenky se mi posledni dobou honi hlavou, spolu s tim jak roste kriminalita mezi mladymi v (nikoliv jenom jiznim ale prevazne jiznim) Londyne, kde zijeme. Na leto se chystame zase do Cech takze me napadlo dat si inzerat na seznamku.

Necekala jsem takovou smrst odpovedi. Mozna jeste tedy nejsem urcena do stareho zeleza, i kdyz mam pretocenej tachometr, jako to moje auto zlaty.

Jenze ted co? A pani, ja jsem vybirava! Ja vas hrozne varuju. Je potreba mit nasledujici kvality: moralni kredit, vysoky IQ, laskavost, moudrost, toleranci, smysl pro humor, nebrat se vazne ale nebyt prilis lehkovazny. Byt rozhodny ale ne panovacny. Nechytat mne za slovo (ani cesky ani anglicky!) .Nenosit fusekle do sandalu. Nebyt malicherny. Nebyt komunista. Koureni neni sexy, inteligence jo! Vejska je impozantni (sama nejsem zadny tintitko) a hubeny a mladsi typek je bonus nez opacne.

Takze kdo dosel az sem, a ma v planu potkat nekoho uprimenho, kreativniho, emocne i socialne neretardovanyho, kdo je schopny naslouchat i vest konversaci, kdo si vzdycky na druheho udela cas a kdo neni o penezich a nakupech ale o zazitcich a cestovani, a hlavne budovani a hnizdeni, tak tady jsem.

spoon

Peace & love to all!

xx

2 thoughts on “Se svou kuzi na trh

  1. Sedmi July 11, 2018 / 6:53 am

    Tyjo… Držím palce ať najdeš :)

  2. valkil July 11, 2018 / 12:22 pm

    Taky držím palce! Ať klapne někdo ideální :-)
    Jsem zvědavá na další příběhy a kam vás to nakonec zavane :)

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

w

Connecting to %s