Podařilo se mi dostat na internet (asi si už taky budu muset pořídit laptop) a dokonce se mi podařilo vzpomenout si na login a heslo svýho novýho wordpress accountu. Poděkujte paní, kterou jsem dnes potkala v Praze v Botanické zahradě.

Zdržela jsem se s Roxy u bylinek a děda mezitím se Samuelem seběhl z kopce k vstupu do skleníku. Když jsme se k němu blížili, vidím, že je v družném hovoru s nějakou usměvavou paní. Když mě zaregistrovali, namířili oba ke mně a já očekávala že mně táta seznámí s nějakou svoji známou. Místo toho se ale paní sama ujala slova a omlouvala se že byla zvědavá a oslovila Samuela s otázkou jestli je Samuel a pak vysvětlovala že čte můj blog a jak se jí dobře čte a jak jsou moje děti v reálu ještě úžasnější než na fotkách. Ten příliv komplimentů od někoho naprosto neznámého ale sympatického se velice dobře poslouchal a já si na chvíli připadala skoro provinile,že blog od konce servru bloguje.cz zanedbávám, že se mi nepodařilo zachránit a převést fotky a zachovat formát na novém serveru.

Mezitím jsme se v Londýně stěhovali a ještě nemáme úplně dozařízeno a dovybaveno, takže blog šel stranou. Posledních pár týdnů před naším odletem do Čech jsme prováděli kompletní rekonstrukci bytu, a teď, zatímco jsem v Praze doprala poslední várku špinavého prádla z Prachovských skal, manžel doma dokončuje instalaci nové kuchyně, a za pár dní bychom se s dětmi měli vrátit do zbrusu nového.

Letošní prázdniny nebyly celé dva měsíce, od září 2011 je Samuel žákem základní školy (v červenci dokončil Reception Class) takže musíme respektovat jejich termíny volna. Což je škoda protože to maj rozdělený na semestry s prázdninama uprostřed každýho z nich a na léto pak zbývá víceméně jen srpen. Ale zas pak můžeme jet třeba o Velikonocích na dvoutýdenní break nebo tak něco.

Každopádně jsme si léto v Čechách užili, spoustu toho nacestovali, viděli a prožili a pokud se někdy dostanu k tomu udělat nějaký fotoblog doprovodím ho i textem.

Velké díky patří Štěpánovi a Kristýnce za Labouň, Janě za pokec a transfery, oběma rodičům a jejich partnerům za trpělivost s dětmi a pohostinnost v jejich trvalých a přechodných obydlích, a svým kamarádům a známým za návštěvy, setkání a inspiraci.

teta, její snacha, její dcera a moje dcera. Zbytek osazenstva je někde za kamerou.

Botanická zahrada dneska, foto by děda x