– I ženy mají své dny. Alice Nellis (2011)

Přivezla jsem si s sebou z Čech náhodně koupený dvdčko, líbil se mi design obálky a zahlídla jsem jméno Chýlkové, tak jsem to riskla.

Kdyby mi to ovšem trafikant nenacpal před oči (kupovala jsem nějaké české večerníčky), ani by mě nenapadlo že jde o český film. (Proč režiseři českých filmů s českým hereckým obsazením a českou produkcí volí anglický název filmu pro věc která jde do českých kin?).

A včera jsem konečně měla čas ho zkouknout. Nic jsem nečekala, nic jsem o tom nevěděla (asi jako když jsem si před třemi roky pustila Tajnosti), například to, že sedm let běžel sedm let pod režií Nellis v divadle Na zábradlí. Musím se přiznat že jsem si jméno Alice Nellis asociovala s kvalitou, kvůli Tajnostem, Ene Bene a Výletu, ale teď po přečtení všech možných recenzí a komentářů si říkam jestli to není částečně proto že jsem neviděla její předešlý film Mamas&Papas (což se mi btw asociuje s obchodem typu Mothercare), možná že časem změním názor.

Jedna ze dvou výborných hudebních scén (asociace se STOMP), ta druhá, “kuchyňská” je moje nejoblíbenější z celého filmu (tak jako ta klavírní v Tajnostech) a asi jsem se zase zamilovala… Ovšem ta striptýzová scéna byla horror, jak do muziky tak do scénáře, tu jsem protrpěla.

Myslím si že tak jako Tajnosti stály na Bittové a Konigovi, stojí Perfektní dny na Chýlkové a Kotkovi. Jsou to dvě ekvivalentně nepravděpodobné a přesto dobře fungující dvojice. Chýlková je výborná a je zatraceně fit! Kotek je sympaťák, jejich “chemie” funguje, akorát bych klidně vynechala ten zapletenec ze znovuobjeveným synem, to tam pro mně (originálního divadelního scénáře neznaje) prostě nefunguje a nezapadá. Když ho k sobě dotáhne domů a po chvíli flirtování a kličkování se mu snaží něco sdělit,  čekala jsem sdělení o plánovaném rodičovství.

A teď k věcem který jsem nepochopila: Co to bylo za týpka ten na začátku v Paříži, ex-milenec? Naprosto zbytečná mezititulková scéna. To má jako být ilustrací toho jak sympatická, atraktivní, finančně zabezpečená, úspěšná a populární ženská v nejlepším věku stojí a padá s jediným chlapem? Odmítám uvěřit tomu že by měla taková postava problém “get laid” jak se říká tady v Anglii. Stejně tak nepravděpodobný je že jediný místo na který se zmůže jít je bar nějakýho alternativního divadelního klubu (nepokrytá reklama pražskému podniku La Fabrika a cirkusu La Putyka) a že jedinej její kamarád je gay umělec. Ona, která vede komerčně úspěšnou TV show jistě musí mít telefonní seznam plnej čísel lidí který s ní rádi půjdou někam na drink!

Interiéry sice dobrý ale: ty bílý sedací pytle jsou přece šíleně nepohodlný, proč ani jednou neseděli normálně u stolu nebo někde na gauči, proč se některý scény neodehrávaly taky v jiný části bytu, to mi přijde trochu přitažený za vlasy, ty pytle jsou tam přece docela určitě pouze na dekoraci, ve scéně kdy si k ní Kotek přisedá neobratně na okraj to sice působí roztomile ale to by fungovalo pouze v případě že by ho doopravdy sváděla, což se později dozvíme že vlastně nečinila takže….??

Ve filmu se říká že byt je v centru, ale když jde Chýlková vyprovodit maminku na noční MHD (jednou tramvaj jednou autobus), octnou se na periférii. Tma, opuštěná prázdná zvláštní čtvrť.

Některý hlášky v průběhu filmu byly samoúčelný, konstruovaný a rádobyvtipný. A bylo jich takovej dost. Krátký střihy, jako by šlo o reklamu. Příliš mnoho podkreslování hudbou, nastolování nálad.

Scénu s popelem jsem nepochopila, nějaká Alicina úchylka? (a technická: bylo ho tam příliš, tolik popela z jednoho spálenýho člověka určitě nebude). Naopak scéna kdy se Kotek vrací po přelezení plotu zpátky od baráku s vážným výrazem ta byla opravdová.

Pak mně štvala urgence se kterou měl Kotek na pohřbu zapotřebí vyjít najevo s pravdou o jejich vztahu, kdyby byl zpola tak citlivej jak se ve filmu jeho charakter stavěl tak by to IMHO neměl (vůdči de-facto cizím lidem) zapotřebí.

A mělo-li jít o vztah/poměr (delší než one-night-stand) což jsem pochopila že šlo (Kotek Chýlkovou přesvědčuje ať mu dovolí jí vzít ven představit kamarádům, že mu ani nevěřej že existuje, i ona to nakonec na pohřbu potvrdí) tak proč neuvažovala o tom “použít na výrobu dítěte” jeho sperma pokud jí šlo pouze o otěhotnění? (mladý, zdravý, inteligentní, nadaný). Proč se jednomu otěhotnění bránila a druhé iniciovala a realizovala? A proč, když už s ním chodila a spala (a NEBYL to one-night-stand) ho nakonec kopla do zadku a poslala někam do Indie? (asociace s Julií Roberts a jejím osvíceným pohledem za odcházejícím mladým zamilovaným milencem kterýho pustila k vodě v Eat Pray Love)

Finální rozuzlení záhady s neplodností jejího gay přítele, “otce” jejího dítěte je dost krkolomné, navozuje otázky o právním aspektu jejich “rodičovství” a vůbec pochmurné představy o budoucím dětství a výchově nebohé Aničky.

Možná jsem to jenom já, ale ve chvíli kdy Chýlková přichází s miminkem v autosedačce do prázdného designového bytu, padá na mně neurčitá úzkost a smutek, místo abych s ní spolupociťovala radost nad nadcházejícím mateřstvím. Trochu se mi vnucuje scéna z Citlivých míst kde Terezka Brodská chodí se řvoucím miminkem v náručí po prázdné místnosti sem a tam a brečí a vysvobodí jí až její matka Jana Brejchová, její pomoc a jejich smíření. Čehož se postava Chýlkové vyhledem k jejímu věku (44) a smrti maminky už bohužel nedočká.

Takže já nevím, jsem rozpačitá. Hořká komedie? Existenciální drama s humorným nadhledem? Komerční sračka?

Nijak mně to neurazilo ale ani neoslovilo a nenadchlo, dávám tři hvězdičky z deseti a pokud si to pustím někdy znovu tak jedině kvůli té scéně u kuchyňské linky, ze které by se IMHO dal vykřesat úplně jinej film.