Najdža podruhé

Druhé vánoce strávené v Nigérii u manželovy rodiny. Poprvé, před čtyřmi lety, se šestiměsíčním synem, to byl měsíc plný překvapení a údivu, protože přes všechny přípravy, vysvětlování a popisování jsem si dost dobře neuměla představit realitu.

V nové rubrice Na cestě, kterou jsem tady na blogu vytvořila, se dají najít zápisky z r.2007. Příjezd, pár momentek tady, fotoblog z venkova tady, a jeste jeden shrnující tady, plus pár deníkovejch zápisů tady, takže doporučuji začít se čtením tam.

Letos mám zase tisíce fotek (v o něco lepší kvalitě než posledně) a je třeba jimi projít, několik jich vybrat pro ilustraci, pozmenšovat a nahrát na servr bloguje. V lepším rozlišení dám pak jinou selekci na flickr pro slideshow (jako z minulé návštěvy tady).

A protože je jich tolik rozhodla jsem je pro blog rozdělit do několika kategorií:

Lidé a místa

Jídlo a pití

Příroda

Město

Pokud mám porovnat obě návštěvy, které proběhly ve stejném časovém období (přelom roku) a trvaly stejně dlouho (měsíc), jednoznačně vyhrává ta druhá. Vím víc, znám všechny osoby a zůčastněné, nezřídka i jejich situaci, background, motivaci, a dokážu lépe odhadnout o co kdy jde. Což mě staví z pozice (leckdy vyděšeného) pozorovatele do pozice člena rodiny, kterým už sice pravda nějaký ten rok jsem, ale teprv teď jsem měla dostatek sebevědomí se tak v širokém kruhu rodiny a známých, v jejich domovském prostředí, opravdu chovat.

To že děti nebyly už v batolecím věku odebralo něco stresu. S dost těžkým srdcem jsem Samuela před lety předávala ‘cizím’ lidem do náruče na pochování. Těm samým lidem jsem letos s radostí svěřila děti obě a věnovala se společnosti dospělých.

Bydleli jsme v téže vesnici ale v novém domě, takže jsme měli víc soukromí, víc komfortu, víc prostoru a zřejmě i bezpečí (což naštěstí nebyla věc kterou bychom museli řešit, pominu-li závěr našeho pobytu, cestu do Lagosu autobusem a blázinec na letišti).

Opět se na vesnici sešel nejen nejužší rodinný kruh ale i široké příbuzenstvo, takže návštěvy, besedy a vyprávění neměly konce, od rána do večera se sedělo venku a povídalo se a smálo. Že nemáme televizi vadilo akorát mně posledních pár dnů po čas stávky, kdy jsem neměla žádný přístup k informacím.

Ženy obstarávaly veškeré vaření, praní, úklid a mytí nádobí, já se zůčastnila pouze několika nákupů, uklízela náš pokoj a několikrát přeprala v ruce pár hadříků na děti (a zničila si při tom kotníky na rukou). Byla bych i aktivnější kdyby se vaření neodehrávalo na ohni na dvoře – sice mám za sebou několik let trampování ale dost jsem si za léta života v civilizaci zvykla na mikrovlnku, ketl a sporák.

Udělali jsme několik výletů, zažili několik dobrodružství a spoustu legrace a najednou byl čas balit kufry a loučit se. Hrozně rychle to uteklo a já hodlám všechny své rukou psané deníkové záznamy zpracovat abych nezapoměla, abych si udržela vzpomínky a ostatním se pokusila přiblížit atmosféru a život tam.

10 thoughts on “Najdža podruhé

  1. Mod. January 25, 2012 / 7:10 pm

    Těšym:o)

  2. Zlamalka January 25, 2012 / 8:38 pm

    taky se těším:))

  3. Flamme (blog stale nepisici...) January 25, 2012 / 9:31 pm

    Tak nejak bych popsala svuj letosni (taky druhy) pobyt v Beninu… uplne stejna promena vnimani a pozice… z pozorovatele a navstevy, clen rodiny, kterej daleko vic rozumi tomu, co se deje (taky proto, ze uz rozumi jazyku)… v kuchyni jsem se teda taky moc nepredrela (ale bylo mi doporuceno, at se do toho nezenu, nebo mi to jeste zustane :) … akorat musim dodat, ze jsem tentokrat byla daleko kritictejsi, ohledne chudoby a systemu a tak vseho… asi opet proto, ze pominulo prvotni okouzleni a ze mi spoustu veci najednou dochazelo…A vypadato, ze jste si to vsichni uzili…mam z toho radost;)

  4. lexulka January 25, 2012 / 10:06 pm

    Ahóooj Spoon! zdravim Te po dlouhe dobe, doufam, ze se mas fajn a taky to tak zustane;)baj Lex;-)

  5. Eliza January 25, 2012 / 11:04 pm

    No jsem napnutá jako kšandy, i když už jsem pár obrázků a postřehů zahlédla. Člověk se opravdu o určitém místě a zemi dozví nejvíc, až k ní přičichne, a ne jenom zprostředkovaně. Takže tvoje vyprávění moc očekávám.

  6. sedmi January 26, 2012 / 10:57 am

    honem piš :) taky se moc těším

  7. JanaP January 26, 2012 / 11:00 pm

    Ahoj, moc se tesim na tvoje vypraveni. Spolupracuji s nekolika Nigerijkami a psaly mi o situaci na pocatku roku v teto zemi. Docela mi sel mraz po zadech a s nedockavosti jsme vyhlizela, zda uz se objevi nejake zpravy o tvem navratu zde na blogu. O to vice tesim na tvuj pohled, na tva vypraveni. Tak nas pls dlouho nenapinej :-))

  8. zdenule1 January 27, 2012 / 2:51 pm

    Ahoj, taky se nemuzu dockat. Planujeme tam letosni Vanoce :-)

  9. spoon March 22, 2012 / 4:29 pm

    JanaPkde spolupracujes s Nigerijkami, v CR? Omlouvam se za napinani ale denik lezi nekde pod hromadama jinech veci, letaku, brozurek, plakatku, poznamek, jsem plne vytizena beznymi dennimi vecmi, planovanim aktivit deti, pripravama na Velikonocni dilny, cestu do Cech…ale urcite se k tomu vratim. Jen ty vzpominky mezitim dost vybledly…

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s