o hospode, rece a potkavani

Dneska jsme meli uzasnej den. Pritom se zas tak nic svetoborneho nestalo. Obe deti se dobre vyspaly, vstavali jsme rano kolem osme. Neuspechana snidane v pyzamu a v 10 setkani s Jakubem na Andelu. Zpatky domu, obed a odpoledni klid (spali jsme vsichni tri asi dve hodiny!) Pak jsme se vystrojili a vyrazili na prochazku zbuhdarma do ulic. Mela jsem na mysli Vaclavak a nejaky africky vlasovy salon, Samik to potrebuje trochu pristrihnout, ale jak svitilo slunicko a bylo krasne, nejak se mi prestalo chtit se o chodnik delit s turisty a namirila jsem to k rece.

U reky totiz travime posledni tydny docela dost casu prochazkami po nabrezi, krmenim kacenek, labuti a holubu, mame to blizko a je to dobra volba i pro destive pocasi.

Na Andelu kolem me probehne mala holcicka ktera mi prijde povedoma. Rozhlednu se kolem a uvidim Andreu – kamaradku, ktera me byla pred par tydny navstivit na venkove a ktera me i s detma vyvezla na alternativni festacek. Kratkej ale nezapomenutelnej vylet, stejne tak jako vecerni ohen a opejkani spekacku pod sirym nebem. Jdeme ji doprovodit do knihovny a spradame plan na patek. V knihovne se nasich 5deti rozjivi a je cas je vyvest ven. Andrea se vraci s detmi domu a my se vypravime smer Detsky ostrov. A protoze nam odpolednim spankem vyhladlo namirime to nejdriv do restaurace Rezava kotva.

Nekolikrat jsem uz sla okolo ale nikdy jsem nebyla vevnitr. Videla jsem kdysi jejich web ale nijak me neuchvatil. Jit sama s dvema malejma detma do hospody je vzdycky takova trochu sazka do loterie. Trefim se do nalady a atmosfery mista? Bude tam dost prostoru? Budu jim moct nejaky prostor vymezit? Jaky tam bude personal? Jak se bude tvarit na jidlo pod stolem? Menu byva vetsinou na poslednich prickach zebricku, spolu s interierem, vyhledem a pohodlim sedaciho nabytku. Ale tentokrat mi stesti pralo a urcite jsem tam nebyla naposled!

Bylo tam poloprazdno, prichozi se odebirali vetsinou na terasu ven (az na odchodu jsem zjistila ze uvnitr se nekouri a venku ano, sla jsem se tam projit a velke slunecniky ten kour spolehlive drzely mezi stolecky a kouril skoro kazdy), moje volba stolecku hned v rohu u detskeho koutku byla stastna. Deti se tam okamzite odebraly k hrackam a zustaly tam dokud na stole nepristalo jidlo. A jake bylo! Detske menu kurecich nugetek a hranolek pro Samika se s predvcerejsim McDonaldovskym nedalo ani srovnat, bylo L.U.X.U.S.N.I! Stejne tak jako domaci limonada z citronu, malin a maty. Ja jsem si objednala bramborove noky se spenatem a parmezanem protoze jsem vedela ze tomu Roxy nerekne ‘NE’ (to ona ostatne malocemu) a skutecne mi pres pul porce snedla. Jako tresinku na dortu jsme si dali zmrzlinovy pohar s cerstvym ovocem a byla to tresinka lahodna!

Obsluhovali nas sami mladi krasni muzi. Kdyz odesel prvni ‘servir’ od naseho stolu s objednavkou (v hlave, bez papirku, zato s usmevem) optal se Samuel: “to je policajt?” “Ne” smeji se a vysvetluji, ze ma pouze modre tricko s logem protoze to je jeho uniforma, moznou asociaci s filmovymi postavami policajtu se sirokymi rameny a vypracovanymi tely se rozhodnu dale nerozvijet

Taky kolem nas projizdely parniky skoro nadosah, takze se odehravalo hojne mavani a volani namornickeho “AHOOOJ!” v kterem (kdo zna uz tusi) vitezila Roxy.

Odchazeli jsme s uspokojenym zaludkem a dobrou naladou, nezbyl po nas zadny neporadek, vsechno jidlo vzorne snedene a bez scen. Na hriste stacilo sebehnout z mostku a tam jsme pak stravili zbytek pozdniho odpoledne az do vecera, kdy nas pan spravce prisel upozornit ze ‘koncime’. Vubec jsem netusila ze uz se chyli osma vecerni!

Jeste jsme na odchodu zamavali dalsim parnikum ktere nas tentokrat podjizdely a namirili jsme si to domu. Posledni slunecni paprsky nas hraly do zad. Na Andelu obchazim s kocarkem zahradky pizzerii vystrcene do chodniku a nakukuju lidem do taliru. Nic nemuze trumfnout muj dnesni gurmansky pozitek. Zaregistruji blizici se postavu – urostly African s malou misenou holcickou, budeme se brzo mijet a musime obchazet lampu, zrovna nam brani vzajemne v ocnim kontaktu ale oba se pootocime a ….VIDA! Znama tvar. “Hi!” zahalasi. “Hi, how u doin’?” usmeju se dosiroka a je mi jako kdybych potkala stareho znameho. Pritom jsme se seznamili na detskem hristi jen pred par dny a jedine, co o nem vim, je jmeno jeho dcerky (Ijeoma – tudiz jsem spravne lokalizovala jeho puvod ….Jo a taky vim kde bydli, co dela a s kym zije, ale to na blog nepatri) Kazdopadne je legracni ze jsme se potkali uz trikrat.

A s Bohdanem v metru, uprostred prazskeho ruchu, v jednom vlaku, vagonu, u jednech dveri, na jednu zastavku.

A co jeste jsem dneska napriklad zjistila? Ze chameleon stoji min nez zelva. Ze to uzasny stvoreni, ktery se da pozorovat celej den jak vahave a komihave poklada nohu za nohou a krouti pri tom ocima, lze do teraria s vetvemi a nejakou florou poridit za bratru 1600,-Kc. A to se mi zda jako slusny deal!

$$OBR479014$$