o prijezdu na venkov
Uz jsme v Cechach mesic. Nejdriv jsme pobyli v Praze, absolvovali brachovu svatbu v Hrensku, navstivili pribuzne u Noveho Boru, pak zase pobyli v Praze a nyni jsme treti tejden na Vysocine. Venkov ma sve kouzlo. Uz kdyz jsme sjizdeli v noci z dalnice, prejeli Zelivku a moje unavene oci zaregistrovaly krivky okolnich obzoru, temnych lesu, luk a poli, stekla mi po tvari slza dojeti. Jsem doma!
Melancholie jde sice stranou kdyz soused zatopi drevotriskou nebo podobne kvalitnim odpadem z truhlarny a clovek se venku nadechne smradu, ale to vse jde zapomenout kdyz se deti za slunecneho dne bez mracku rozebehnou po zahrade a jejich nadseni z kazdeho mravence, broucka a z kazde kvetinky nebere konce. Samuel prestal byt hystericky z pavouku a skamaradil se s brachovym psem Benikem. Deli se s nim o kazdou dobrotu. Vysvetlit mu ze Benik opravdu nema zajem o tresnovou bublaninu je zhola nemozne.
Postavili jsme stan, opekli burty, prolezli vsechna mozna zakouti, podnikame vypravy do lesa na houby a boruvky, navstevujeme pribuzne a zname (a oni nas) a mame se tu dobre.
Prijde mi fantasticky mit propojeny oba svety: prirodu a absolutni soukromi a svobodu – sedet uprostred zahrady a koukat pres pole na kopec a les (kterej byl donedavna nas) a stromy na ktery jsem jako dite lezla (a okrikovat syna at tam neleze) a valet se po trave a koukat na mraky a nemuset nic a nechat deti rejpat se v hline a Roxy jist pisek a ocucavat kaminky a namacet se ve vode a nic neresit, pradlo se susi na slunicku a vecer si dame kus chleba se sejrem a roxy pribinak a pak, kdyz usnou, mit svet druhej, ten virtualni, ten pseudorealnej, se svejma socialnima sitema do kterejch jsem chycena a neprijit o zadnej z drbu pak zjistit jak tohle vsechno mam a nemam na haku
a neslyset zadny sireny (jenom kdyz mluvim s manzelem na skype) a slyset vecer stekat psa a v noci kuny litat po pude a rano u sousedu kokrhat kohouta a pres den bzucet mouchy (nez je samuel sejme placackou – jeho nove hoby – umi se ten kluk ale aklimatizovat!)
proste se mi tady libi a umim si predstavit mit jeste v dosahu (snesitelne dlouhe jizdy autem) intelektualne stimulujici a dobre financne ohodnocenou praci ktera by me uspokojovala, kvalitni skolku a skolu pro deti a nebylo by co resit. Manzel stejne vzdycky chtel byt farmarem! :D
I love you and I miss you baby XXX
$$OBR479125$$
spoon and other things 
Az me to dojalo…. Doma je jenom jedno….
me teda taky, takova pohoda..tohle nam asi bude chybet uz cely zivot..uzijte si zbytek prazdnin..my letime za mesic a nemuzu se dockat..
to vypada jak skvela dovolena….tak si dal uzivejte
spoon, mohla bys třeba vyrábět domácí dětské výživy, jak to bylo v tom filmu :o)), pak bys ani nepotřebovala školku:)Krásná fotka!P.S. Kdy odjíždíte zpět? nesnihnete se stavit?
kraaasny, pavlo. uplne si predstavuju roxy jak cuca ty kaminky :) Vis co je zajimavy, nekolik mojich kamosek co zili v USA meli uplne stejne dilema – kazde prazdniny vegetili s detma v CR na chatach, a pak se jim strasne nechtelo zpatky do toho zivota v USA – skola, prace atd. Jedna si dokonce u nich na vesnici postavila baracek. Uz jen tam dotlacit toho manzela…to ji moc nejde. I kdyz se mu v CR moc libi, nastalo tam nechce.
Doma neni jen jedno. Doma je kde se cejtis dobre. Jak rikaj anglicani "home is where your heart is". Jsme tu na prazdninach a dala jsem si sklenku cerveneho, vic bych v tom nehledala. Mod diky, ozvu se ale protoze nejsem mobilni je to slozitejsi logisticky.Ebo ja nemam dilema, ja jdu s proudem, zivot v Londyne je ted to pro nas to nejprirozenejsi, nejsrozumitelnejsi a nejprihodnejsi, nerikam ze to jindy nebude jiny…treba az deti odrostou, nebo az zasadne zbohatnem…who knows?
Ale prdlačku:-) logistika je prostě od toho, aby se všechno logisticky uložilo:-), prostě se ozvi:-)
Taky nejsem "logisticky zdatna" ,ale vlaky a busy v CR jezdi temer k mistu pobytu :)).Pavlo,je krasny,ze se k pribuznym do Cech vracite a uzivas si to.Krasny casy v Cechach preju :)).p.s.:byli jsme s detmi ve vojenskem mjuzeu v Lesanech,tak jsem si rikala,ze to v Londyne by je asi nadchlo daleko vic :).Krasny Leto!
Ahoj Cheo, dik, ja vim zes u Mod. byla. Ja si na cestu vlakem s dvouma detma ze kterejch to mladsi je jak pytel blech, troufnu tak maximalne na puldeni vylet, nezvladala bych presun z Vysociny na sever, mam tu dve autosedacky, dva kocarky, kufr obleceni a min.1 tasku jinech kramu. Az se presunu do Prahy budu schopna se sbalit na 1-2denni ‘navstevovej trip’ ale stejne tu nemam batoh a mala v kocarku vydrzi tak na kratkou prochazku, jinak je to o jejim neustalym chytani a prenaseni….fakt je to dost blbej vek na cestovani. Jsem holt lenoch ze jsem se nenaucila ridit, mohla jsem se premistovat autem. No. Tak nekdy priste. Vam taky hezke leto!
Tak tohle se tak krasne cte! Ja musim rict, ze uz me do Cech tahne min a min veci, ale ta priroda, vesnice, ohynek (a pamatky) – to pro me zustane ta nejvetsi romantika, kterou si nejlip vzdycky osaham v Cechach. preju krasne prazdniny a tise zavidim! ;)
Jak je vše relativní!! Já jsem skoro každý týden u lesa, s komárama, klíšťatama a mochomůrkama. Dávám trávu králíkům a zalévám okurky. A pak přijde dcera a řekne : " Mami já bych tak jela alespoň na čtyři dny do Londýna". Takže to jsou ty úhly pohledu…
Eli to je jasny, dcera by si prosla v Londyne pamatky a mozna obchody na Oxford street a vratila se nadsena domu, nemusejic dat vetsinu z platu na najem, nemusejic travit hodiny rano a odpoledne v dopravni zacpe…stejne tak jako ja si ve svem prazdninovem letnim opojeni nepripoustim zimni starosti s odhazovanim snehovych zaveji, s vytapenim, s nakladama na energie atp atp…