rikala jsem si kdyz jsem na Festivalu reky Temze potkala sveho ex

Po zhruba 3 letech kdy jsme na sebe vzajemne prerusili kontakty, nebo spis poztraceli… ja prisla o praci a on svou zmenil, a mejly na firemni emaily typu ‘hallo’ ktere se vynorovaly v naprosto nepravdepodobnou a nepredvidatelnou dobu ustaly. Z mobilu byl vymazanej v ramci ‘updejtovani’ adresatu a posledni kontakt byl kdyz jsem mu dohazovala typka na vykachlikovani koupelny. Bylo to kratce po nasem setkani a ja se zabyvala myslenkou jestli akce ‘koupelna’ neni zaminkou pro udrzeni a znovuobnoveni bezneho pratelskeho styku. Pripadal mi opusteny a smutny. Roman mi pak rikal ze se na nicem nikdy nakonec nedomluvili, koupelnu videl ale skoncilo to na tom ze si Lui nedokazal vybrat kachlicky a ze prej to musi odsouhlasit jeho pritelkyne. PRITELKYNE? opakovala jsem si nevericne. To mystifikuje myho kamarada aby se mi to doneslo zprostredkovane ve vice verohodne forme? How sad is that? On prece zadnou nema!

Omyl! Mel pritelkyni! Jen se mi o ni nepovazoval za dulezite zminit.

Nyni na ouzkem prostoru nabrezi reky Temze, v tisicihlavem mumraji kde mistama nebylo mozne vubec projit, probijime se s kocarkem davem ja s kamaradkou a ctyrma detma do koho nevrazim? Do zahady zvane Lui. Usmival se, podali jsme si ruce, polibili se na tvar. Vedel ze mam syna ale o dceri ne. Ocima prelitl vsechny ctyri deti a ja poukazala na ty sve dve. Zdravil se s nimi a pak na nekoho volal, nekdo kdo uz nas minul a ztratil se v davu. Jeho pritelkyne. A byla jsem predstavena, jmenem. Co ji pak pozdeji vykladal za spojitost netusim ale byla sympaticka. Spanelka, takova dost uvolnena a sportovni a typla bych ji na fotografku nebo cestovatelku, zadny fancy dress nebo ruzove nehty. Roxana se ji moc libila. Rekl mi ze uvazuje o ceste za praci na Far East, tady to ve stavebnictvi porad neni dobry, a vlada budget porad orezava a zrejme nas ceka dalsich par ‘tough years’. Poprala jsem mu good luck a rozloucili se. Kamaradka mi pak rekla ze vypada stare (na dennim svetla by se opravdu par vrasek naslo) ale me jeho tvar porad byla mila a blizka. Jsem rada ze jsem ho videla a ze je happy, tolikrat jsem premyslela jak se asi ma. Tak to byla asi definitovni tecka a ja mu preju all the best. XX

A vcera se mi rceni o malym svete potvrdilo znovu.

Opet se probijime davem, tentokrat na nedelnim vauxhallskem trzisti. Opet se stejnou kamaradkou a jejima detma a tentokrat byl s nama i Franklin. Trziste je dost utajene, nicmene obrovske a obsahuje spletite systemy ulicek a stanky se vsim moznym i nemoznym, nove veci, znackove veci, stare veci, rozbite veci, starozitne veci, pletene cepice, ovoce a zeleninu, naradi do prace, domaci koblihy, knizky a hracky, hi-fi techniku, dvdcka s nejnovejsimi filmy, zarucene neprave parfemy atp.

No a zazdalo se mi ze jsem zaslechla cestinu. Zdalo se mi to dost nepravdepodobne, tohle rozhodne neni turisticka destinace ani nahodou. Zastavim se, otocim se, nechavam se dotycnymi minout a uvazuji zavolat na Samuela neco cesky ale nez tak ucinim dotaze se me sympaticka pani ‘vy jste Pavla ze?’ a mne ohromi udiv. Absolutne nikam si nedokazu jeji tvar zaskatulkovat. Nicmene svou identitu potvrdim, pani mi podava ruku a predstavuje se ‘ja jsem Majka!’ A ja mam prilezitost poznat osobne jednu ze ctenarek sveho blogu a jeji pribuzne. Absolutne nechapu co dela v Anglii, v Londyne a na Vauxhallskem marketu prave v toto slunne mrazive nedelni odpoledne. Zablokujeme komunikaci pesim, nas vsech 9 a rozebehneme komunikaci slovni.

Bylo to mile setkani a ted mi reknete: EXISTUJI NAHODY? protoze vzdycky kdyz ma clovek o necem nejake pochybnosti, objevi se znameni a signal toho ze ma cenu to tahnout dal, ze to clovek dela dobre a ze se docka zadostiucineni.

So look out for signs and don’t give up!