Za pulkou

Vse pomiji. I my.

Pulka za nami. Pulka cokoladoveho dortu, pulka vzdalenosti, pulka daneho casoveho useku. Pulka tehotenstvi, pulka porodu. Pulka filmu, pulka tance, pulka vecirku, pulka zivota.

Co nevidet mi bude ctyricet. V nejlepsim scenari se ve zdravi doziju 80ky,spis ne, takze zapijim PULKU, nejlepe ted hned :D

20 thoughts on “Za pulkou

  1. Všechno nejlepší a ať se ti všechno daří tak, jako děti :DA malým písmem bych dodala: Konečně někdo starší než já :D :D

  2. Mojí babičce a dědovi je 95 let. Jsou spolu od 25-ti. Hádají se od rána do večera, po obědě luští křížovky, neumí se dohodnout, co budou vařit. A dodnes jezdí na kole a jsou velmi aktivní. Já bych netvrdila, že 80 je konečná … třeba se taky dočkáme něčeho za tou zmíněnou polovinou :o)

  3. memento morijojo, mladi v prdeli a do duchodu daleko :-)Ja rikam ze doufam ze to lekarstvi bude za naseho zivota dale pokracovat ve vyzkumech, takze je mozne ze se dockame klidne 100 let.Nejhorsi je takove to jak clovek vidi ty "prelomove" okamziky. 15let a obcanka, 18 let "dospelost", 20let uz nejsem teenager, 30let uz pro nektere lidi nejsem ani mladej, 33let kristova leta=uz by mel mit clovek za sebou vetsinu zasadnich rozhodnuti, ted mi za par tydnu bude 35, ale porad si v nekterych vecech pripadam jak nejaky pubertak :-)

  4. vše nej!!!!!!!!!!!!§doufám že sis to užila, úplně jsem článek propásla když byl aktuální…

  5. To je dobré, takhle si nalajnovat věk:) Připomínáš mi mou máti, které je pětašedesát a furt naříká, že příští rok už tady s náma nebude. Vzala si totiž do hlavy, že bude po tatínkovi, který umřel v šestašedesáti, a vůbec ji nezajímá, že chudák děda umřel v šestašedesáti – pod koly motorky. Jináč bůhvíjak dlouho by tu s náma byl! Já osobně bych ráda vydržela do roku 2135, protože to bude úplné zatmění Slunce nad ČR:-D

  6. Nojo……nacinat paty gumy, to uz clovek trochu prmita o zivote… :)Kazdopadne preju ke kulatinam pevny zdravi, hodne radosti z deti (a spetku toho Boziho pozehnani, je-li zajem ;-)))!

  7. zivot lidsky, poslusne hlasim pane obrlajtnant…projizdel jsem jakymsi stromoradim ve meste a najednou jsem ucitil podzimni vuni; vratilo me to 14 let zpatky, kdy jsem si tu vuni taky tak silne uvedomil. na moment jsem si pripadal, jako kdybych znovu prozival ty kdysidny.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s