Jsem vdecna za drobnosti

ktere nejsou drobnostmi

Znova a znova se presvedcuju o tom, jak dulezite a prospesne je vykopat se ven, vypnout tv a compjutr, prekonat tisic nastrah a prekazek a zavrit za sebou dvere zvenku. (Obnasi to napr. stoosmdesatkrat pozadat potomka c.1 aby se uz konecne umyl/oblekl/prevlekl/vycural/uklidil si hracky – a pak to udelat za nej – dale stoosmdesatkrat nakojit/prebalit/prevleknout potomka c.2 a vystihnout na odchod z domu chvili mezi spankem a pozadovanim dalsiho jidla. Zaroven je dobre nevybehnout v pyzamu nebo alespon s oblemcanym ramenem, pokusy o to vypadat upravene a elegantne uz jsem vzdala. Hlavni je mit dostatek vlhkejch ubrousku, piti, jidla a penez)

Takze jsme se opravdu vykopali a zaklapnutim dveri konci zpravidla veskery stres spojeny s pripravami. Ze za nami zustava doma paseka je irelevantni.

Jako vcera. Nejriv mladej remcal a nase vypravy maril a bojkotoval, nosil dvdcka a chtel si je sam poustet a mel tendence bejt protivnej. Na autobusouvy zastavce jsme byli nakonec nastoupeny bez place a odporu neco k poledni. Umorne horko velilo ‘indoors’ takze plan B obsahoval hernu (softplay), Cafe a mozna pozdejc park. Na delsi trip busem jsem se necejtila a Peckham se zdala bejt dobra volba, spojim to s nakupem a je to blizko. Takovej jednoduchej nicmoc plan, v podstate jsme jen ‘kolem baraku’, zadny velky ambice.

Ale tak nejak vsechno pekne klapalo a klikalo do sebe. Sami prijemni lide. Usmevy. Na softplay mala spala a Samuel si nasel kamarady a lital jako vitr. Sedela jsem a pozorovala ostatni deti a jejich rodice. Vedle me chlapek co z oka vypadl Ewanu Mc Gregorovi, sympaticky blondak trochu do zrz, nakratko, s usmevem v ocich. Tak mily pohled a mila tvar, nemusel vubec nic rikat. Casto svy dve deti kontaktoval pohledem, slovem, pohlazenim a zapojoval se do hry. Deti byly misene. Jeho prizvuk ciste britsky- rekla bych stredni trida, krasne a zretelne vyslovoval. Na zaver session dorazila i maminka, se zapletenymi copanky a ebenovou pleti. Tak prirozeny par, probirali nakup nejakych Birthday Cards a vypisovali do nich pranicka. Vesele a krasne deti. Samuel se s nimi skamaradil az na konci session, predtim lital s nejakym Abdulem, podle kulatosti tvare jsem ho typla na Somalce.  

A pak prisla maminka, ktere jsem si v Peckhamu uz jednou vsimla. Ma dve deti. Asi triletou holcicku a sotva rocniho chlapecka. Chlapecka nosi na zadech v krosnicce, holcicka miva s sebou kolobezku. I dnes ji mela. Maminka vyndala syna z krosnicky a on se prisuny vsede (jeste nechodi) a za mocne pomoci sestry tahanim odebral do micku si hrat. Sestra ho hlidala a koordinovala jeho presuny, casto ho objimala a libala. Maminka se nehla z lavice, hlavu svesenou, tvar ji prekryvaly upravene polodlouhe vlasy. Slozena kolobezka zapadla za lavici a ona ji dlouze a slozite dostavala pres kovove operadlo zpatky. V jednu chvili se ji jeji syn priblizil skoro na dotyk, podel lavice se vztycil a pokousel se udelat krok. Ona ho nevidela.

Jeji ruka si celou tu dobu pohravala s prezkou na dcerine bote, biloruzove, s kytickou. Hladila ji a laskala. Nemohla jsem od jejich prstu odtrhnout zrak. Do tech doteku jakoby se soustredila veskera jeji laska. Pak zablikalo dvakrat svetlo a zrizenec ohlasil konec session. Pozorne deti obula, nandala syna do krosnicky, postavila se, rozlozila bilou hulku a tapave se vydala k vychodu.

Porad dokola si predstavuji jeji odvahu, odhodlani a vuli. Cim musela projit nez dosla k rozhodnuti mit jako nevidoma deti? Jak zapasi s denodennimi zalezitostmi ktere my povazujem za samozrejmost? Co citi zena ktera nikdy neuvidi tvare svych deti? A ze ty tvare byly krasne!

V porovnani s jejim zivotem je ten muj prochazka ruzovou zahradou. Posbirala jsem sve deti a mela chut jim snest modre z nebe. Jeste dlouho jsme se pak pohybovali pred Peckham library, Samuel v bouncing castlu, se zviratkama z farmy a dokonce vyfasoval balonek od policajta, byl tam nejakej happening se stanama a letackama. Nikam jsme nepospichali, malou jsem pak nakojila v kavarne a Samuel snedl skoro uplne celou porci detskyho menu zacoz si zaslouzil (a skutecne dostal) zmrzlinu.

12 thoughts on “Jsem vdecna za drobnosti

  1. Myslím, že nevidomí nevnímají věci tak, jak myslíš, jejich svět je prostě jiný, hodnoty jsou jiné. Ta žena své děti určitě nebere jako "kus odvahy", spíš možná jako vzácný dar a obohacení života, znám to od těch lidí z Paraplete, ale máš pravdu, náš život je proti tomu jejich velmi snadný:-)

  2. Moje babička (nevidomá) na to šla fikaně. Mezi dětmi si nasázela velké pauzy (6, 5, 5, 4) a tak jich nakonec zvládla vychovat pět. Ty starší se prostě staraly o ty mladší – koupaly, krmily, vozily ven…

  3. moc hezky jsi to napsala. Cítím to stejně. I přesto, že mod má asi pravdu….

  4. Mod: Kazdy vnimame veci jak je nam dano a jak umime. Ja popsala jen svoje pocity – netusim jak to vnimala ona, samozrejme. Pro ni to byl zrejme obycejnej den jako kazdej jinej. Mne v ten moment ohromila vlna vdeku za to ze svy deti vidim. Jednak (jesitne a sobecky) ze se tim pohledem mohu kochat a druhak (prakticky a prioritne) ze az uslysim jejich rev jak odnekud spadli etc. budu moct priskocit briskne na pomoc a nespolehat na pomoc druhych. Uz to jak divcina popotahovala sedicim bratrickem kupredu ve mne budilo hruzu nebot se mi zdalo ze s dalsim trhem musi notne prastit hlavou o zem. Byli jsme v prostredi herny s hruba 20detmi ruzneho veku, kde rodice jsou za sve ratolesti zodpovedni. Jak muzu bejt zodpovedna kdyz nevidim co delaji/co delaji jini jim? To je jen muj uhel pohledu a az ji priste potkam treba s ni dam rec.Squire: vsechna cest tvy babicce! To bylo na vsi nebo ve meste?

  5. Tak napůl. Na předměstí Brna brzo po válce (máti je ročník 45, nejstarší strýc 29). Děcka si chodily hrát na vlakový násep nebo k řece. Bydleli v činžáku, v celé ulici byla jen jedna rodina, která měla auto…. zázemím město, vztahama vesnice.

  6. Pavli, krásné a emotivní povídání. Minulý týden byl v televizi pořad (už nevím na kterém programu) o handicapovaných manželstvích. První manželé slepí, druzí byli hluší a u třetího páru byla maminka na vozíčku. Všechny páry měli 2 zdravé děti. Reportérka sledovala tato manželství 6 let – od rozhodování se – zda mít děti. A pak průřez běžného života a výchovy dětí po dobu 5ti let. Nakonec se každého páru zeptala : kdyby jste si měli vybrat slepotu, hluchotu, nebo invalidní vozík. Co by jste brali.Každému páru se jejich vlastní handicap zdál nepodstatný a nicotný proti těm druhým párům. Každý tedy zvolil svůj handicap.Celý pořad jsem probulela, a zase jsem si uvědomila jak jsou moje problémy a starosti nicotné a zanedbatelné. Jak obrovský dar mám ve své zdravé rodině a jak obrovský obdiv patří všem postiženým lidem, kteří v každodenním boji s realitou dokáží rozdávat úsměvy a ještě vychovat děti.

  7. Majko, dekuju za zminku tady, a spoon moc diky za link a krasny clanek! Dokument jsem ted shledla, ta pokora, sila, odhodlanost, laska jsou neuveritelne a myslim, ze z techto deti opravdu vyrostou citlivi lide s velkym srdcem. Nechci generalizovat, ale zda se mi byt smutny zivotni paradox, ze prave ti, kdo maji stesti byt zdravi, casto nevidi/zapominaji na podstatne veci. Moc uzitecny dokument, opravdu!

  8. Prave jsem ten dokument shlidla a je to na dlouhou diskusi…Co me zarazilo ze hned dve osoby byly poznamene ceskym zdravotnictvim. Novomanzelka upoutana na vozicek po nehode a pote co se v nemocnici ‘neco nepovedlo’ (taktne vynechali detaily) a neslysici zena po spatne aplikovane injekci v mladi.A pak samozrejme vsechno to co jsme tu uz ‘nakousli’ – odhodlani, vule, zivotni hodnoty. Inspirujici! Moc se mi libi ten nevidomy par a tatinek ktery si preje aby z jeho deti vyrostli klidni a citlivi lide. To se jim jiste podari! Moc jim fandim.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s