O zmatenem tlumocnikovi na vezenske brane

Schuzka byla sjednana na 1 odpoledne. Bylo mi receno prijit driv kvuli bezpecnostnim prohlidkam. Na letecke mape budova vezeni vypadala obrovite, ve tvaru hvezdy s ruznymi pristavbami, bala jsem ze ze nez najdu spravny vchod uplyne pul dne. Z bytu jsem vyrazila uz v 11 – dle jizdnich radu mi mela cesta trvat neco pres hodku. Busem 436 do Vauxhall st., dle planu. Sedim nahore na ‘galerce’ a obhlizim mista ktera znam a dal. Zacpa v Brixtonu. Usinam. Vystupujem. Kupuju listek na vlak, jede hned. Snim pirozek a prectu nadpisy v novinach a je cas vystupovat. Cekam na dalsi autobus a informuju se u ridice kolikatou zastavku vystoupit pro vezeni. Oci spolucestujicich se ke mne stoci. Daslich 15minut a vystupuji, jakasi pani mi radi smer cesty. Neni to blizko. Slapu svezim tempem a mijim zahradkarstvi. Sveze vypadajici sazenicky keru a stromecku jsou obehnany vysokym plotem s ostnatym dratem nahore. Zrejme ochrana pred potencialnimi uprchlymi vezni.

Blizim se k ponure sedive budove vzhledu starobyleho zamku. Dve brany. Jedna pro staff (zamestnance), druha pro visitors (navstevniky). Je pul jedne. Vylezu schody a nahore pred dverma kouri nejaka odbarvena blondynka. Schvalne ji ignoruju a snazim se ji minout bez blizsiho ocniho kontaktu. "Can I help you love?" oslovi me mezi nadechem a vydechem. Neochotne se k ni vratim a zaregistruju visacku. "Jsem objednana jako tlumocnik" odpovidam abych ji ujistila ze vim ze jdu do spravnych dveri a ze nejsem nijak nebezpecna.  "Go and sit there" ma me bleskove vyresenou. "..we don’t start until later". Projdu tedy naznacenym smerem k cekaci mistnustce ale zahledne me jeji kolega zevnitr jejich kanclu a opet se dotazuje co chci a tak jdu k nemu s nadeji ze tenhle bude vstricnejsi, vezme si moje detaily a zaznamena nekde ze tu jsem. Neni ale zbyti, i on me posila si sednout, aniz by ho zajimalo kdo jsem a za kym jdu. Omlacena komurka se ctryrma zidlema ma omyvatelny svetlezeleny nater do pul zdi, skrabance a nanos spiny, depresivni nadech. Jsem tu sama. Cekam a nudim se. 

Pozdeji jdu znovu za dozorcem ze potrebuju na zachod, to uz mi dela spolecnost cekajici cernoska pojidajici smazene kure a nesouhlasne si pro sebe funici. Dozorce se tvari rozpacite. Mam cekat. V 1 nejdrive otevrou, pak do 20minut prijde mozna pravnik co si me vyzadal a pak teprv budu vyzvana predlozit ID. ‘Ale ja potrebuju curat" nedam se, s rostoucim vztekem ze tu hodinu budu tvrdnout zbytecne a zadarmo, zatimco platim za hlidani ditete. Moje vyspuleny bricho asi nepotrebuje dalsi komentar, i kdyz kdovi jestli pan o zvysene potrebe vylucovat v pokrocilem tehotenstvi slysel. "Bezte do navstevnickeho centra, tady cekat zbytecne, prijde zpatky v jednu" mraci se "tam si dojdete na zachod, udelejte si caj" laka me. Necham si vysvetlit kde to je, pod nahlou vidinou vonaveho kafe. Jde mi to ukazovat ven, nic nevidim, je to daleko, nechce se mi zdolavat zase schody a neco hledat, nakonec ale posoudim sve moznosti a jdu.

Je to malej domecek v sousedstvi, skoro neoznacenej, nemuzu najit vstup. Vevnitr plno mistnosti a lidi, kazdej neco dela, pani v jakoby-kanclu dulezite telefonuje, jini v cekarne cekaj, strcim tam jen nos a je preplnena, vsichni ke me zvednou tazave-nadejny-otaznikovy pohled. Nevesela prehlidka tvari. Couvam. Dalsi dvere hlasaj "KITCHEN" a konecne zachod! Jeden jediny, spinavy, omlaceny, neudrzovany. Vykonavam potrebu a prcham zpet do zelene mistnustky a oddavam se dalsimu cekani.

Dozorci se bavi hrubym hlasem, obcas prolozi konversaci hlasitym krknutim a naslednym smichem.

13.07 – stale me nikdo nevola a prostora cca 3x3m se plni vcetne chodbicky. nehodlam se radit do zadne fornty, rekla jsem jasne ze jsem tlumocnik tak mne snad vyvolaji az po me bude shanka. 

13.10 – napadlo me zkontrolovat cas na mobilu s vypnutym vyzvanenim. 2 zmeskane hovory a textovka od agentury: jsem-li pry nekde pobliz objektu? Volam zpet a zaluju ze uz tu cekam pres hodinu a je mi sdeleno ze uz je po me shanka – probijim se teda davem a zjistuju ke komu patrim. 

U dozorciho pultiku se zapisuji data z dokladu, nejakej snede vyhlizejici typek s vykulenyma ocima se ke me hlasi, ale jen zbezne a pak se zase ztraci, nevim presne na koho se mam obratit a co delat, dozorci me ignoruji a zapisuji dalsi lidi. Jsem zmatena s kym mam jit a kam? Co udelat driv? Cpat nekomu svuj pas? Jit do fronty na scanner? Kontaktni snedy typek vypada ze jde s nami dovnitr ale krome klientky pro kterou me agentura zabookovala je tu jeste dalsi osoba – socialni pracovnice, se kterou "klientka" vede druzny a pratelsky hovor polohlasem ANGLICKY a neduverive si me meri. 

Nakonec se do procesu bezpecnostni prohlidky zapojim ac nevyzvana, stejne jako oni odlozim vsechny osobni veci do zamykaci skrinky a projdu rentgenem a nasleduju je do dalsi cekarny. Ted cekame na dalsiho zrizence ktery nas provede arealem. Pozdeji cestou mezi ploty a budovami a chodbami mi to neda a obratim se na ‘kontaktniho typka’ s dotazem pro koho resp. mezi kym budu tlumocit. Je mi vysvetleno ze klientka jde navstivit sveho otce, ktery nemluvi anglicky (mluvil) a ja ze budu tlumocit jejich rozhovor jim – socialni pracovnici a jemu. "And you are?"  porad nemam jasno. "Familly social worker…any more questions?" odveti. Jeste peknou chvili mi trva nez si situaci poskladam v hlave.

Vchazime do rozlehle mistnosti se stoly a zidlemi (vse pevne prisroubovane do podlahy). Behem nasledujicich chvil budu mit prilezitost je nekolikrat vsechny prepocitat – je jich 5 v rade v 5ti radach, kazdy ma jednu sedacku na jedne strane a tri na druhe, v mistnosti je nas tedy krome (agresivne a arogantne vyhlizejicich) dozorcu neco mezi 50-70.

‘Klientka’ se hrne s chlapikovi se sirokym usmevem a prerostlym harem, kterej vypada jako Kukura zamlada. Pak jsme usazeni s pridanou zidlickou pro ‘dite’ a seance muze zacit. Sedim uprostred a z kazde strany mi snazne nasloucha par usi, ja se snazim odezirat z ust otce a dcery, kteri se k nam obratili bokem aby si videli do tvare. Dcera me pozoruje a napomina ze mam tlumocit kazdou vetu hned po jejim proneseni, zrejme neni v teto situaci (narozdil ode mne) poprve. Mistnost ovladl sum ktery prerostl v hluk, tristi se mi pozornost, snazim se sice nedivat vpravo a vlevo ale tamhleten par se objima a liba tak vasnive ze neni vylouceny ze zapomeli kde jsou a tamhle zase breci maly dite.   

Cela HODINA tohodle utrpeni se stala takrka nesnesitelnou. Oba socialni pracovnici v polospanku, stejne uz vsechno vedeli a znali, rodinu znaji oba vic nez ja takze jim moje reference ke jmenum a udalostem nic noveho nerikaly. Ja neveda zda se natacet vlevo nebo vpravo mluvila jsem primo pred sebe s ocima uprenyma mimo subjekt. Obskurni situace. Ke konci jsem prekladala v blocich a odstavcich a vse zkracovala na kratke bulletpoints. Pokud se dceri nezdal muj preklad dostatecny opravila me a situaci popsala podruhe v anglictine. 

Nebudu vypisovat nic o rodine, nic o tom jak jsou oba rodice in and out of prison, kde vsude byli zavreni, kdo vychovava dceru a jeji polosourozence, nejvic me stvala sekce kdy tatinek jevil potrebu pomlouvat Cechy a ja musela tlumocit jak jsme jako stat zkorumpovani, spatni, jak se cikani strileji za bileho dne na ulici atp, (aniz bych k tomu mohla rict TO NENI PRAVDA) a oba socialni pracovnici kyvali smutne hlavou (that’s terrible). 

Pak zaznel hlas pistalky, konec navstev, ja uz byla cela znicena ale kontaktni typek vystrelil jako certik z krabicky (we have booked doble session) a sel vyridit prodlouzeni. Jinej stul, jinej vyhled, stejna situace, DALSI HODINA utrpeni.

Uz me skoro vsichni ctyri ignorovali, ja se soustredila ocima na jinej fixacni bod (par cernocha s belosky kteri se nemohli jeden druheho nabazit a on vypadal jako Weslie Snipes a ja si rikala za co asi sedi) – de facto se mi v mysli fantazie odpojila
o
d toho co jsem poslouchala a rikala.

Domu jsem se dostala v pul sesty, Andrea co mi hlidala Samuela mela v 6 pohovor kvuli novy praci a byla tam jen tak tak.

A den na to mi tata posila predelat obalku knizky ktera reflektuje (nejen) jeho pobyt v kriminale. Vim ze jsme ho tam s mamou jako deti chodili navstevovat ale az ted vidim jaka to musela bejt pakarna pro vsechny zucastneny.

Sorry dad!