Co jsem delala pred 20ti lety (za padu komunismu) a co delam dnes (za kapitalismu)?
V listopadu 1989 mi bylo 18. Byla jsem na hornicke prumyslovce v Duchcove, jedine stredni skole kam se me podarilo s politickym profilem mych rodicu umistit. Sice me jeste na zakladce v Usti nad Labem pani Hvezdova, poradkyne pri vyberu zamestnani, castovala pri hodinach prirodopisu hlaskami "Machackova, ty se nedostanes ani na obrabecku kovu", ale osud tomu chtel ze se mylila (asi me nemela rada, nevim, jednou bych se ji rada zeptala, dost me to tenkrat mrzelo – nikdy jsem neoplyvala prilisnym sebevedomim ci prubojnosti, blba jsem ale pokud vim nebyla).
Prestoze politika zasahovala do osudu nasi rodiny (a timpadem i meho zivota) celkem razantne, v te dobe jsem si to jeste vubec neuvedomovala. Vyrustala jsem ve skleniku ignorance a lhostejnosti, vedome vybudovane bariery pred vnejsim, neznamym a komplikovanym svetem. Byla jsem na svuj vek zrejme dost naivni, protoze si vybavuji ze do poslednich minut mi udalosti, pomerne volne siritelne a mnou absorbovane, nedavaly zadny smysl. Pamatuji se ze jsem o demonstracich slysela a zvazovala se na ne ‘jet podivat’, aniz bych vubec vedela o co jde.
Byla zima, a ja mela obdobi romantismu, jezdila jsem na vandry, ‘chodila’ jsem tou dobou s mladikem zvany Plesoun (mel bohatou hrivu plavych kudrlin a prezdivka se odvijela od pribehu ve kterem mu vlasy chytily od ohne). Byl z Kutne Hory a s nim a Koldikem jsme jezdivali na srub Yukon v Posazavi, a Kacabacu a podobne. Byl snih a my spali v lacinych spacakach ve srubech kde nezridka ani neslo zatopit v kamnech aby se clovek nepridusil kourem. Pamatuju se na rano kdy nam zamrzla polivka v esusech a nechali jsme je tam i se lzicema, kanicky u kanad rano zmrzly tak ze nesly zavazat a boty bylo potreba omlatit o zem aby zmekly a sla do nich nacpat noha. Nekdo je mel prozirave na sobe (nebo pod sebou) celou noc, vetsina ovsem ne protoze je kompletne promacela dlouhou cestou lesem v mokrem snehu.
Vsechno bylo tak nevinne a ciste, nase duse touzily po dobrodruzstvi, zatimco nasi rodice ho prozivali. Tata si odsedel natvrdo tri roky za zakazane knizky. V 89tym uz byl 4roky emigrantem. Po kriminalu zkousel dlouho najit praci, delal stovky delnickych profesi (inzenyr ze zemedelky, odbornik na meliorace), nechteli ho ani v JZD na venkove do skladu. Mamka se smirila s tim ze nedostane visa ani do NDR a nepripoji se ke kolegynim z prace pri nakupech jidla, bot a obleceni na deti tesne za hranicemi (o praci v bance po zavreni otce prisla, jako inzenyrka ekonomie skoncila zpracovavanim mezd zamestnancu STS Chabarovice (strojni traktorova stanice). Smirila se i s tatovou 3letou absenci ve vychove 2malych deti. Se skraloupem na image a prudkym ubytkem kamaradu. Ale s vizi emigrace se smirit nedokazala. S faktem ze uz by nevidela sve rodice. Ze by se treba nemohla uz nikdy vratit. A tak se jejich cesty rozesly.
Ja prochazela jako ve snu prumyslovkou, zadny z predmetu me vylozene nebavil, hlasila jsem se na Geologii s jakousi vagni predstavou expedic a cest po svete, ale vyslo najevo ze je to pouze pro kluky (horniky, kteri pozdeji farali do dolu). Nezbylo mi tedy nez jit na obor Geodezie, aniz bych vedela co to obnasi.
Pamatuju si ze mamka chodila z tridnich schuzek a vypravela mi jak ji tridni domlouva at mi prohlizi veci, jestli neberu nahodou nejaky drogy, ze pusobim duchem nepritomna, neangazuju se, jsem flegmaticka a pasivni. Samozrejme jsem nic nebrala ale po tomhle incidentu me to zacalo docela lakat :)
Hodne jsme se malovaly, kolikrat jsme mely s kamaradkou Janou P. (jeste s Monikou D. jsme byli nejhorsi trojka zaskolaku) zmalovany vicka az pod oboci nekolika kriklavejma barvama, frcely trvaly a ucesy natupirovany do neskutecnych objemu. Diky svemu otci ‘na zapade’ jsem nosila obcas tricka s napisy (na skole byl prisny zakaz) a taky krizek na krku (jen proto ze byl zakazany) a byla kvuli tomu nekolikrat na koberecku.
Meli jsme predmety jako ‘Obcanska nauka’ a maturovaly z rustiny. Tajne jsme kourily a pily alkohol. V prvaku jsem byla na intru a chodily jsme se spolubydlicima do parku, balily lokalni kluky (co vim tak se tam motalo dost Romu) a pily vino brckem aby jsme se driv opily. Na skolnim zachode si o prestavkach sdelovaly sva milostna dobrodruzstvi. Ja byla (vykulenym) posluchacem.
Zasadne jsme utikaly domu driv v patek – posledni dve hodiny byl telocvik a my nemohly snest utrpeni predvadet se v modrych trenyrkach (bez nohavicek) a bilem tricku pred (ne zrovna milovanym) telocvikarem Proskem. Proste takovej normalni zivot pubertaka.
STRIH>>>>>listopad 2009.
Dostala jsem ‘last minute’ sichtu, stihla se synem dopoledne dojit na storytelling v mistni knihovne, zakoupila kalendar na 2010, predala syna tatovi, pripomela manzelovi prijit z prace vcas domu a dopravila se do hostelu pro bezdomovce na osmihodinovou odpoledne-vecerne-nocni smenu. V duchu zamestnana pripravou mikulasske besidky pro deti. V kontaktu s obema rodici, jejich partnery, jejich detmi, svym bratrem a v harmonii a miru s celym svetem.
Jsem rada ze jsem mohla cestovat, studovat, ze me system neskripnul a nezmrzacil a ze jsem nevyrostla deformovana (zadnym smerem) a ze to moji rodice pres vsechny prekazky nakonec zvladli.
XXX
spoon and other things 
Spoon, to je hezky clanek!Jenom nerozumim tomu zacatku – ze v 18 letech bys byla v prvaku na stredni? Není to preklep?Ja byla v seste tride a pamatuju si, jak maminka dojetim plakala u TV, kdyz videla ty demonstrace a kdyz bylo jasne, ze rezim jde do pryc.
Jo, hezký text …
Chris, mas recht. V 89tym jsem maturovala. Vidis, jak starnu tak blbnu…:D
no teda… tak takhle bych o listopadu psat nemohla:), leda tak o jedenactym zari:)… ten strih se mi libi – jako napad i obsahove:D
Spoon, učitelky zřejmě rády srážely žákům sebevědomí.. mně na základce tvrdili, že se nikdy nezvládnu dostat na gympl, na gymplu pak že se nezvládnu dostat na vejšku.. a je ze mě advokát..
nasi mamce uz po narozeni rekli, ze s lehkou mozkovou dysfunkci z nas s brachou nic nebude – a hle… celkem to jde (az na ten prisernej vyber partneru, jak rikaj rodice, ale to s tim asi nesouvisi) :D … ja myslim, ze cely byvaly system byl o srazeni sebevedomi!
:) koreknce: po nasem narozeni, nebo po porodu,ze? jo a spoon, ty zamrzly boty jsou udesny!!
Flamme, nebyla tam citace, že jsme do určité míty "nevzdělavatelní"?:-D
flame&johne vy jste dvojcata? a jak je to u brachy s vyberem partnerky? ;))
Krasne vystizeno spoon, ja byla asi v 5 tride tenkrat. A jedine, co si pamatuju z zivota pred revoluci, byli ty silene fronty na banany u nas na vesnici a slova pani prodavacky : Vam uz banany neprodam, vase babicka uz vam kilo vzala ;)Ale taky uzasne chutny termix, nejlepsi byl kavovy, a lakrumak, za 5kc jsem mela svacinku do skoly a jeste me zbylo na vitacit, ktery jsme lizali z ruky ;)Jine nazory jsem tenkrat nechapala a asi ani chapat nemohla.Ale ted kdyz to vidim s odstupem tak jsem rada ze se to prehouplo a diky bohu nebudu v 50 letech vzpominat jak jsem nemohla vycestovat a rict co jsem chtela, tak budu vzpominat jen na ty banany, termixy a lakrumaky ;))
Hezky jsi to napsala! Zrovna minulý týden jsme hromadně vzpomínali, co jsme v tu dobu dělali. Byla jsem v sedmičce, počínající puberťačka, ale už si asi dost uvědomující – měla jsem masírku z domova. Bydlela jsem u Václaváku, i jsme tam měli školu, takže jsme byli fakt v centru dění. Dobrý bylo taky, co se pak dělo ve škole. Ruštinářky se rychle přeučovaly na angličtinu/němčinu. Soušky se najednou děsně rozčilovaly při oslovení soudružko, jsou "přece paní". Zajímavé vzpomínání. A jsem taky moc ráda, že se to přehouplo.
jéé, jsme dvojcata Johne? ne, spoon, nejsme, ale spousta lidi si to mysli, coz teda asi neni uplne nejlepsi vizitka pro starsi sestru, ze? jo, myslim, ze ta osoba rikala, ze jsme nevzdelavatelni (nekdy si rikam, ze mela pravdu, haha – protoze nemam pocit, ze bych se doposud nejak vzdelavala, no ale zatim mi vsechny diplomy dali, tak nevim…)
SPOON to je moc hezké :)Několikrát jsem úplně zapomněla, že nepíšeš o mně ale o sobě ;)Třeba zbytečné a zlé kecy nenávistných učitelek, kecy, které mají tu moc někdy i změnit dítěti život :( :(Nebo víno brčkem a utíkání z pátečních hodin ;) ;)Díky J.
pěkný
Spoon taky jsem nezávisle na tobě onehdy zavzpomínala. Sice z naprosto jiného pohledu ( o mnoho let posunuto proti tobě) ale vzpomínky by se v té době daly psát přes kopírák. Asi si taky udělám slohovku. Jediný v čem se rozcházíme, že zrovna ten den co vypukla revoluce nemohu prezentovat moc na veřejnosti. Jak jsem se zúčastnila všech možných akcí předtím ( stříkali po nás na Václaváku a podobně) tak zrovna ten den jsem byla na prvním záletným randeti s milencem, uf) Stálo to ale za belu a měla jsem být raději jinde.