stripky vsednich dnu

O nasem spolubydlicim a prvnich dojmech

Jela jsem dneska rano do prace autobusem a celou cestu od New Crossu k Westminsteru poslouchala kluka kterej se na zadnich sedackach s nekym hadal po telefonu. I jsem na nej nekolikrat zvedave hodila okem, byl to mladej cernoch ukrytej pod kapucou obrovsky mikiny, dalo se tezko odhadnout odkud je protoze z tvare mu bylo videt jen kousek rtu a oci. Jeho anglictina byla velice dobra, s accentem a slangova ale ne typicka pro nove prichozi immigranty, spis bych si typla ze se tu bud narodil nebo byl minimalne od detstvi vychovanej. Fascinovalo me za celou tu bezmala hodinu nezvysil hlas, nepouzil zadny sprosty slova, chtela jsem mu dat kompliment za zpusob jakym argumentoval, bohuzel jsem ale vystupovala pred nim. Fakt bych se s nim bejvala dala do reci, kdybychom vystupovali stejne (a kdyby tou dobou dokoncil zmineny telefonat). Bylo zrejmy ze je emocialne angazovany, presto delaval pauzy a nechaval druhyho mluvit, nemanipuloval ho nijak, vysvetloval trpelive a pritom nalehave, opakoval veci jako ‘….you’re not listening….the whole point is…..that’s what I mean…..as I was saying…..no, listen, listen….’ Proste se mi to moc libilo. Asi neprenosnej zazitek, jak to tak ctu tak to neni ono :)

Pak me napada ze jsem se jeste nezminila o faktu, ze mame nejlepsiho spolubydliciho ever >>>> a musim to napravit. Zacatek pribehu je tady. Shodou okolnosti se od nas Jarka odstehovala ve stejnou dobu jako Simon z myho branickyho bytu a dva tejdny nato Allan k nam stejne jako Jason ke mne v Praze. No a ono uz je to pul roku! Allan se stal ctvrtym clenem nasi domacnosti a miluje ho jak Samuel tak Franklin. Nevim kde zacit s penim chvaly na nej. Nikdy jsme nemeli zadny ‘awkward moments’, nikdy nemeli byt jen naznak pocitu ze si necim navzajem vadime ci nesedime. Uz od prvniho momentu nam bylo jasne ze mame co do cineni s osobnosti. Prirozenou a krasnou. Na svuj (pomerne utly) vek ma vsechno v (alespon navenek) absolutni balanci: sebeduveru, uprimnost, nenucenost, sarm, vtip, pritom neni nicim okazale zvlastni ci uzasny. Je stridmy v jidle a presto neni zadny vegetariansky co makrobioticky suchar a rad si s nami obcas da nigerijske ci ceske jidlo. Sam vyborne vari. Je pracovity a ma dobre vzdelani, neni to ovsem workholik. Podobne to ma s pristupem ke sportu, vztahum, kamaradum a ‘nights out’. Je single ale ma pritelkyni. S ditetem (4r) ktery neni jeho. Ditetem ktery je autisticky. Ktery obcas sam hlida a obcas ho ma u nas na noc. Z tydne tu stravi tak 2,3 noci, zbytek u pritelkyne, vikendy tu nebejva vubec. Kdyz se tu promitne tak jen rychla koupel, vyprani pradla a zas nekam pryc. Behat, na navstevy, na vylety a podobne. Nechodi v pravidelny hodiny a za celej pulrok si u sebe v pokoji jeste nezapojil televizi a laptop spustil tak jednou (davala jsem mu tehda heslo na svou wireless sit). Ma krome vlastniho koreni a kuchynskych nastroju a hrncu svuj susak na pradlo, kos na spinavy pradlo, nejaky fitness nastroje a podobny veci (nektery po nastehovani k nam prodal, napr. mikrovlnky v kuchyni opravdu nepotrebujem dve :)). Je motorkar a hraje v rockovy kapele. Je budhista ale ji maso. Je ekonom ale neni nudnej. Pokazdy kdyz prijde nebo odchazi tak hlasite a vesele pozdravi (to miluju). Pokazdy kdyz se potkame v kuchyni prohodime par slov a pokazdy je to nenuceny a lehoucky a prijemny. Kdyz si dela caj nabidne mi taky. Neustale nam nabizi at si berem jeho veci z lednicky (a nikdy si nebere nase). Radi bychom ho videli doma castejc, nekdy je to uplne svatek ho potkat! :) Kdyz jsem byla v Cechach sliboval ze se o Franklina postara. Kdyz odjizel na dovolenou do Italie nekolikrat nam rikal kdy jede a kdy se vraci, a pak se stejne jeste sel osobne rozloucit, Franklin tenkrat lezel znicenej po fotbale na gauci a polospal, Allan se k nemu sklonil, poplacal ho na rameni a loucil se a pral mu at se ma hezky a F. mi pak rikal ze mel skoro slzy v ocich. Takovy lidi jsou balzam na dusi a my meli stesti. Tak at s nama jeste dlouho vydrzi :)))

Jeste k tem prvotnim dojmum. Pred lety jsem privedla predstavit tatinkovi Franklina. Zcela vyjmecne kvuli tomu vynechal svuj sobotni fotbal a jeli jsme na cely vikend do Eastbourne. (Dalsi fotbal pak vynechal az kvuli svatbe). Protoze jsem ho tenkrat ani ja sama poradne neznala, a mela snad poprve prilezitost pozorovat ho v podobnem spolecenskem a socialnim ‘settingu’, byla jsem dost zvedava jak si s tim poradi a jakej dojem zanecha. Samozrejme nervozni asi trochu byl, respekt a uctu kterou oni venuji rodicum u nas aby hledal s lupou. >>>>VSUVKA: nemyslim tim ze my Cesi/Evropani ze zasady sve rodice nerespektujeme, mnozi s nimi maji urcite hezky vztah a neodlozi je jednou do domova duchodcu a neomezi navstevy na ridke ‘obcas’ ale zpravidla se, hlavne u dospelych, tento respekt projevuje jinak nez u Africanu. Ti denne volaji domu mamince aby se podelili o zazitky a dojmy a pokud mozno uspechy a optali se jak se kazdy jeden z rodiny a sousedstvi ma, zatimco my si zavolame parkrat za rok nebo to odbydeme vanocnim a velikonocnim pohledem.<<<ANO PREHANIM ale u got the point, right? :)) Takze Franklin mel (a neustale ma) tendenci rikat mymu tatinkovi ‘Sir’ coz tatu vytaci a neustale ho pobizi at mu rika ‘Alesi’ coz F. s velkym sebezaprenim nakonec pretransformoval na, pomerne dost hrozne ‘Mr Ales’,) Vikend byl prijemny, pokud si vybavuji dobre, pocasi nam pralo na prochazky (a dokonce koupani v mori, pri kterem F. s hororem pozoroval jak moje hlava mizi na obzoru a jen pohled na nevzrusujiciho se otce mu dodal nadeji ze se jeste vratim a ze je vse ok). Spolecne jsme obedvali a vecereli. Existuje z toho vikendu par fotek, mimo jine jedna ktera zachycuje stul s hodujicimi a F. diskutujicim, mocnymi gesty se doprovazejic. Vyrazy taty a Jane necitelne, se zajmem F. oba pozorujic.

Pri louceni mi tata rekl: ‘no, myslim ze nikoho milejsiho jsi ani nemohla privyst’. A oba jsme pospekulovali nad tim, nakolik se F. pretvaroval a snazil udelat lepsim a co se z nej nakonc asi vyklube.

A ejhle, par let nato a on je porad stejny! Bavitel, spolecensky tvor, jemuz nic lidskeho neni cizi. Najde spolecnou rec snad s kymkoliv, umi vypravet poutave pribehy, je zalozenim vesely a optimisticky clovek.

Takze prvni dojem=spravny dojem? Kdo vi… ,)

4 thoughts on “stripky vsednich dnu

  1. flamme October 18, 2009 / 4:28 pm

    no ono to asi dost zalezi prave na povaze, jestli je prvni dojem ten spravny:)… a nahodou jsem moc dobre vnimala ten zazitek z prvniho odstavce!

  2. Eliza October 18, 2009 / 4:32 pm

    Bezvadný pozorovatelský talent. A to každého a všude takto diagnostikuješ?

  3. spoon October 19, 2009 / 10:34 am

    Eli ne, tohle se proste nedalo nezachytit v jinak tichym autobuse, nedele rano, jeho hlas me pritahoval..

  4. Cheorchia October 25, 2009 / 12:28 pm

    hezke vypraveni,vas spolubydlici musi byt moc prima.Je vazne radost takove lidi potkavat :).

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s