Confused mother

Nepoznala jsem vlastniho syna. Vsechno je jednou poprve.

Dneska jsem mela pestrej, udalostma nabitej a prijemnej den. 

Syna jsem jela ze skolky vyzvednout driv, jednak meli od 4 staff meeting (kde bych jako pracujici vsechny tyhlety extra hodiny mela brat?) ale hlavne jsem mela v 5ti v Camberwellu tlumocnickej job a mela jsem domluveny ze Samuela pohlida kamaradka v Peckhamu, je to skoro cestou.

Odchazim a za recepci me oslovuje maminka stejne stare holcicky, nevim podle ceho me poznala (musim se pak zeptat, mozna jsem na S. promluvila cesky – POCHVALA!) a dozvidam se ze je Slovenka. Uz jsem o ni slysela, skolka planuje na patek ‘Diversity day’ –  oslavu vsech zemi ze kterych pochazeji rodice deti – ochutnavka jidel,hudby, tradice, kultury, a jedna z pracovnic skolky me vehemnetne premlouvala at prijdu i kdyz v patek uz S. nebude ‘clenem’ ze se na me tato dotycna tesi.

Tak se zakecame a nakonec si vymenujem telefony a kontakt na FB (vida). 

Nachazim spravnej autobus, premlouvam syna ze v nem neni vhodne delat bubliny bublifukem a snazim se ho zabavit necim jinym nez prilohou z detskeho casopisu. Dorazime na misto, je pozde a tak ho prebira ochotna kamaradka uz na autobusove zastavce. Nikdy jsme u ni jeste nebyli. Cekame obe vzpouzeni se a plac ale Samuel se nechava odvezt v kocarku do neznama naprosto klidne a samozrejme.

Kdyz se po prekladani vracim, najdu cislo popisne, zazvonim, otevre mi manzel jedne ze sester, predstavim se jako ‘Samuel’s mum’ a vchazim dovnitr. Pres chodbu vidim ze B. vola z kuchyne ‘jsme na zahrade!’ , tak ji tam nasleduju. Cestou mi predstavuje A. , dalsi Cesku, zdravim ale nevyzvidam jestli je to sousedka nebo pribuzna (zatim), jdu dal a mijim dite, chlapecka, pohlednu na nej zbezne a usoudim ze patri k ni. Detem se nebudu predstavovat (zatim) Je tmave pleti tak mozna dotycna zije take s africanem? Ale nebudu moc zvidava. Jdu dal do zahrady, vidim V., spoustu hracek, a Samuel nikde. Nechci byt ‘too controling’ a zlobit se ze my dite ztratili z dohledu, KDE JE?? A ten cizi chlapecek je zase u mne! Sednu si a podivam se na nej lepe. Boze on je to Samuel! Ma na sobe cizi bundicku a kloboucek, vubec jsem ho nepoznala, prisel mi nejak vic dospely. Je velky, ma vaznou tvar a chova se tak klidne a samozrejme, jako by tam byl doma. Podava mi jablicko.

Vysvetluji vse holkam a smejeme se, prej jim bylo divny ze syna neprivitam a hrnu se dal jako bych neco hledala. A byl strasne hodnej, vubec po me nesmutnil, pekne si hral a dostalo se mi na nej vubec same chvaly.

Pak jsem porad ‘odchazela’ ale zustavala, nikam jsem nepospichala, dorazila Z. a sedeli jsme nejdriv venku a pak vevnitr. A dockala jsem se i vonaveho sladouckeho kolace/dortu na kterem B. sfoukla narozeninovy svicky.

Prijemny den, prijmeni lide! 

 

$$OBR411810$$
zahrada plna lakadel

$$OBR411811$$
trampoline neslo odolat

$$OBR411812$$
manzelem upeceny dort (Franklin se ma co priucovat,)

$$OBR411813$$
Happy B’Day!

 

 

13 thoughts on “Confused mother

  1. nominek July 15, 2009 / 8:49 am

    to mě pobavilo: "jako bych neco hledala…" :-)))

  2. Bára July 15, 2009 / 9:51 am

    spoon,tohle znám! :-))))Stalo se předloni, že Alex jela na 6 neděl jako pomocná kuchta na dětský tábor. Před odjezdem se nechala dost ostříhat a trochu ztumila svou blonďatost světle hnědou barvou, ale já už ji v nové úpravě nestihla vidět.Jak jí skončila brigáda, jeli jsme s manželem do jižních Čech,že ji i s kamarádkou odvezeme domů. Přijíždíme k táboru, parkuji, vystupujeme, já se rozhlížím a běží k nám nějaká tlustá cizí holka, co nám asi chce? A drzá cizí holka se najednou vrhá manželovi kolem krku, já nechápu a pak poznávám Alex, jsem v šoku, což umocnilo ještě i cizí oblečení, které měla na sobě.Tahle historka s mnoha detaily je to nejlepší, co dává Alex k dobrému, když ze mě potřebuje, v rámci nějaké legrace, udělat vola :-)))

  3. Standa July 15, 2009 / 10:45 am

    tak to je dost dobry. tak jeste k dokonalosti zbejva aby jsi na ulici sebrala nejakeho ciziho chlapecka a vlekla ho domu, to by byla uplne dokonala pointa :-)Jinak ja mam s timhle velkej problem, protoze rikam ze jak existuje dislexie, disgrafie,.. tak ja mam nejakou dis- na rozpoznavani oblyceju. Ja i kdyz jedu v autobuse s nejakym dlouholetym kamaradem a vystoupime kazdy jinymi dvermi tak ho pak proste na chodniku nevidim :-)

  4. spoon July 15, 2009 / 11:21 am

    Stando tak tos me trumfnul :-DMuj manzel nema zase pamet na jmena, muze bejt s nekym dost dobrej kamarad a vrele se s nim celej den bavit a kdyz se pak zeptam jak se ten dotycnej jmenoval tak nezridka pravi ‘a vis ze ted ani nevim?’ ;)Baro: jak mohla bejt Alex predloni tlusta? urcite prehanis :))

  5. Mod. July 15, 2009 / 12:42 pm

    To vypadá moc moc příjemně:-)

  6. paja-ostrovanka July 15, 2009 / 4:54 pm

    tak ja to mam s oblicejema a jmenama taky strasny. ze by pokrocila demence??

  7. sandra July 16, 2009 / 12:39 am

    hehe! To se mi stalo už jednou také- v Německu na brouzdališti. Střídali jsme se s manželem v dohledu, já zrovna dorazila a koukám, koukám a vidím spoustu nahatých blonďatých, modrookých chlapečků a mezi nimi náš nahatý, blonďatý, modrooký chlapeček k nepoznání… Naštěstí reagoval na zavolání. Ale kdybych měla malého černouška, tak ho tam poznám bezpečně:-)

  8. Efca July 16, 2009 / 1:14 am

    He he, tak to je vtipné :D Já jsem měla s rozpoznáváním děti problém, když jsem ještě pracovala v asociaci dětských domovů a to když jsme konkrétně šli na koupaliště. Namočené děti vypadají stejně:)

  9. Helena July 16, 2009 / 9:08 am

    To mi připomnělo film s Angelinou Jolie Výměna. Stojí za shlédnutí. Ale pozor, pouze pro silné povahy – zvláště u matek. :)

  10. spoon July 16, 2009 / 9:39 am

    Helena: ale tam ji vnucovali cizi dite! BTW: co rikate tomu ze se budou s Bradem (asi) rozvadet? Ehmm to jsem odbocila :)

  11. sandra July 16, 2009 / 11:44 am

    to mi nějak uniklo- to už je jisté?

  12. Helena July 16, 2009 / 12:35 pm

    Vnucovali. Ale taky z toho byla docela confused. ;-)Tomu rozvodu nevěřím.

  13. Lenka July 23, 2009 / 8:33 pm

    Usmevny a hezky pribeh. Stalo se mi taky. Svou 14-ti letou dceru jsem nekolik mesicu nevidela ani odchazet do skoly, ani prichazet, proste jsme se potkaly az vecer doma, kdyz jsem prisla z prace a ona uz vetsinou byla v pyzamu. Pak odjela na tyden k tete a ja ji prisla cekat k busu. Kdyz vystoupila mlada slecna, prosla kolem me, vytahla si tasku z kufru busu, prisla ke me a chce, at ji s tou taskou pomuzu a ja jen stojim a koukam ke dverim a cekam, az vystoupi moje mala holcicka. Ale starnou ty deti rychle…

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s