jsou dulezitejsi veci
Nekdy staci hrozne malo aby si clovek veci presumiroval v hlave, resp. aby mu z ni sled udalosti vytrepal to nedulezity. Je to trapny priznavat, ale fakt me ta zalezitost se zablokovanym vstupem rozhodila. Netusila jsem ze takhle daleko je schopen zajit nekdo komu na mne defacto nema vubec zalezet, komu jsem nikdy nic spatneho nerekla ani neprala a jeste to zduvodnit takovym absurdnim nesmyslem.
Inu coz.
Den na to prisel Franklin z prace s tim ze cela nase ulice za barakem je zakordonovana od policie a ze jsou tam davy lidi a kdyz je mijel ptal se co se stalo. Zastrelili tam nejakyho kluka. Teenagera. Dvakrat. Stalo se to na detskym hristi kde jsme se Samuelem travili nedelni dopoledne. Libovala jsem si nad plazovym piskem, delala spousty fotek, kochala se pohodou lineho slunecniho dne.
Tady v Londyne se vubec pubertaci dost vrazdej, bitky, noze, pistole, je to na dennim poradku. Vecer jsem se sklenickou vina opet zvazovala odsun/presun do nejakyho klidnejsiho prostredi.
V utery jsem mela novej job – tlumoceni. Prvni. Dohodila mi ho nejmenovana spisovatelka-taxikarka ktera si tim take privydelava. Slo o schuzku u doktora a mirne obezniho postarsiho ceskeho obcana, prislusnika etnicke mensiny, kteremu byla diagnostikovana cukrovka. Pani doktorka se mu snazila nastinit zalezitosti jako upraveni diety a vhodnost nejakeho pohybu. Mela jsem pocit ze to pada na neurodnou pudu. Nekdo kdo tu zije 11let a stale potrebuje tlumocnika? Od nekoho kdo nepracuje a bere jako diskriminaci ze mu nikdo praci neda protoze neumi dost dobre anglicky a anglicky neumi protoze mu stat po emigraci nenabidl zdarma skolu…..tezko zrejme cekat nejakou iniciativu i kdyz jde o vlastni zdravi. Bohuzel.
Vcera jsem byla vyslana na schuzku c.2. Opet nemocnice a opet podle jmena prislusnik etnicke mensiny. Cekala jsem pres hodinu (bez vetsiho vzruseni neb cekani na klienta je agenturou placene). Pak dorazili, byli manzele, a me moje ‘defaultni’ nadrazenost a preziravost kterou jsem si nevedomky do postoje nastavila, razem presla.
Mlady par mel v nemocnici dite. Nevedela jsem ze to miminko uz tam je, ze sedim par metru od nej. Ze je tam od narozeni a ze je mu teprv 5mesicu a ma za sebou 7operaci. Pak jsem dve hodiny balancovala na hranici emocialni angazovanosti a snazila se NEBYT na strane rodicu a prekladani mi delalo potize. Doktorka totiz neodpovidala na otazky ktere ji matka ditete kladla uspokojive takze ani preklad nebyl uspokojivy. Proste porad mlela o tom ze delaj co muzou. Konkretni zdravotni stav, vaznost selhani ledvin, duvod infekce po vypadnuti hadicky s vyzivou kterou melo operativne zavedenou pod kuzi do tela a podobny veci proste nezodpovedela. Kdyz jsem se divala te zene (jeste vlastne divce) do oci a videla tam jak NEMUZU ROZUMET jejimu utrpeni a jak po me ani nic nechce, ochromil me strasny smutek.
Pak se doktorka nebo konzultantka nebo asistentka odporoucela a vzala si nas do pece nejaka jina pracovnice ktera se zajimala proc matka netravi vic casu s ditetem v nemocnici. Umoznili by ji tam prespavat. Oba zacali pomalu popisovat svuj bezny den (muz vstava ve 4rano a dela 6dni v tydnu) , svoji financni situaci (maji tak tak na najem a tak proste NEMA na cestu do nemocnice), problemy s peci o druhe starsi dite (nemaj penize na skolku) a pri tom vsem jsem videla jak nelzou, jak jsou utrapeny, vyhubly, jak si mysleli ze se tady budou mit o neco lip nez na Slovensku kde prace neni zadna ale jaky rany osudu je potkavaj. Pak jsme se bavili jeste chvili spolu, ona ani nema socialni pracovnici nebo nekoho kdo by ji poradil o davkach od statu, tlumocnici ktere meli dosud nestali za nic, jedna byla polka a ty nerozumeli vubec, sama umi docela dobre anglicky ale na komunikaci s doktorama o diagnozach atp to nestaci. (I ja se musim trochu terminologie doucit).
Proste jsem jela domu a bylo mi za ne smutno. Porad jsem mela pred ocima miminko ktere se ztracelo pod hadickama a pristrojema, do malinkejch chodidel zavedeny injekcni strikacky obmotany leukoplasti, a otce kterej se nad ni sklanel a mel slzy v ocich.
Zas o jeden nabouranej stereotyp vic.
spoon and other things 
diky bohu
i kdyz mozna vyjimka potvrzuje pravidlo, je to smutné az hrozive. mozna kdyby zustali doma…
jak si pak clovek srovna fakt hodnoty a nejakej blog ci antiblog mu zacne bejt ukradenej….
paja: v podstate skoro jakejkoliv blog a jakykoliv komentare…
To znám, na malá miminka napojená na trubičky je šílený pohled. Když jsem chodila za Valerkou na JIP, bylo tam to moje donošené čtyřkilové dítě za giganta- kolem v inkubátorech ležela miminka o velikosti morčátek, z hlaviček o velikosti tenisových míčků vykukovala jen disproporčně obrovská kukadla. 800 gramové, kilové děti. Člověka si pak uvědomí, že mít zdravé dítě není samozřejmost, že mít vůbec možnost donosit dítě není samozřejmost, že to, že vlbec můžu otěhotnět není samozřejmost. A další zážitek- když si syn popálil ruce- mě přiměl si uvědomit, že ani to, že se člověku narodí zdravé dítě není záruka toho, že se mu v budoucnu nic nestane. Zjistila jsem, že jak jsem si vždycky říkala, že kdyby se mi narodilo dítě nějakým způsobem postižené, že bych se s tím vyrovnala- co jsem si ale nikdy nepřipustila jako možnost a s čím je mnohem mnohem těžší se vyrovnat, je to, když se člověku narodí zdravé krásné dítě, které se v průběhu života zmrzačí. Nejsem věřící, ale od jisté doby každou noc před spaním prosím za svoje děti. Zdraví je dar a nedá se nárokovat.
sandra……doktori jsou dneska uz fakt machri, ale nekdy mi to pripada fakt proti prirode (co by driv umrelo potratem nebo hned po porodu, to drzej zuby nechty nazivu) a kontraproduktivni (viz na tomhle blogu uz zminovana ACT – znam docela velky mnozstvi mamin, kterym ACT nevyslo a maj zcela zdravy dite, navic pomoci ACT poznaj jen chromozomalni poruchy, coz je zlomek z celkovyho poctu moznych ‘abnormalii’…)Nojo, nemame to jednoduchy, a pravdou zustava, ze mit dite, a jeste k tomu zdravy, je dar od Boha, se kterym bohuzel mnoho lidi zachazi jako se samozrejmosti…
ehm……nechty = nehty. Jdu spat, uz je evidentne pozde :)
tulentakze doktori by radeji nemeli konat a zachranovat? A provadet ACT a scany a podobne protoze priroda a buh jsou mocnejsi? O tech maminkach co jim ‘ACT nevyslo’ a maj zdravy deti mi napis mejlem, to by me zajimalo, pokud je opravdu znas osobne. Ja delala velky a obsahly research a s nicim takovym se nesetkala. (BTW: s uzitecnosti ACT si protirecis)
No ono to je proti přírodě, tohle je dle mého snaha lidí mít za každou cenu pod kontrolou všechno co se dá. V přírodě přežije ten nejsilnější a nejzdravější a vše se udržuje v jakési rovnováze. Spousta samic by mládě, které by bylo nemocné či slabé, například sežrala.Samozřejmě, na tohle mám dvojí pohled. Malá se narodila hodně přidušená a je otázka jestli by třeba při domácím porodu přežila. A pochopitelně, kdyby cokoliv, tak se budu snažit jí zachránit za každou cenu. Tohle myšlení mám jako pozůstatek z doby, kdy jsem byla děsná ‘greenpeace’ a adeptka na ‘childfree’, navíc, po mé praxi v zoo, kdy člověk nakoukne do tajů přírody, na to dostane jakýsi ‘nezávislý’ pohled.Ale ať to je proti přírodě či ne, to co musí prožívat rodiče je strašné a sama když se tu tak koukám na malou, jak se tu směje, si to v neumím představit. Je mi z toho při čtení článku smutno.
Stejna dilemata vznikaji i kolem udrzovani prestarlych a nevylecitelne nemocnych lidi pri zivote, potazmo o lecbe a pomoci narkomanu a bezdomovcu. Nazory se ruzni. Civilizace a jeji pravidla se meni. Zijeme ve state ktery je vybaven urcitymi zakony a shodli jsme se na urcite moralce a etice a stanovili si hranice. Je na nas jak je budem respektovat/kritizovat/zpochybnovat/posouvat. Kdyz se nas to pak dotkne osobne mozna obratime.Muj blizky pribuzny ma dite ktere od porodu neopustilo nemocnici, je mu uz nekolik LET a stale je stabilizovano na pristrojich. Uz nekolik LET se rodice rozhoduji o odpojeni/neodpojeni. Muzeme si myslet co chceme ale v te chvili mozna nekdo zacne doufat v zazrak, verit v boha, cekat na nahly objev a posun v medicine. Tady v uk byl ted podobny pripad, nekolilamesicni holcicku odpojili po 4DNECH kdy jim rekli ze nema sanci. Holcicka ale prodelala ‘zazracne uzdraveni’ a dneska je doma a fit.
Když jde o zdraví, a to kohokoliv, tak jsou peníze potřeba. A potom si ale protiřečí úsloví, zdraví především. Jestliže peníze chybí, tak i to zdraví pokulhává.Je to začarovaný kruh, co svět světem je. A protože to kolikrát ovlivnit nemůžeme, tak ale můžeme ovlivnit ten stav, když nám nic nechybí. A tehdy si toho mnohdy málo považujeme, a doslova se chováme zhýrale. A přitom to ovlivnit můžeme. Tak alespoň tehdy si to uvědomit.
ad maminy…… priznam, ze jsem nejspis smichal jabka s hruskama. Tim nevyslym ACT jsem mel nejspis na mysli triple testy. Pisu komenty v praci, vetsinou na nekolikrat. To neni omluva, to je konstatovani.A s Bohem jsem tak trochu kamos, v tom jsem zrejme na opacnym strane spektra populace, ale i kdybych toho Boha vypustil, tak zdravi prece neni samozrejmost!Tim komentem jsem spis chtel rict, ze ackoliv medicina dela milovy pokroky, ale holt mi nekdy prijde, ze to doktori prehanej…No, prestanu si placat jatra, stejne jsem to nenapsal tak, jak jsem chtel, sematika jazyka je nekdy strasne na obtiz…