Nalejme si cisteho vina

Lidi se menej, a stejne tak jejich nazory.

Dneska jsem mela tu cest pozorovat zmeny na sobe. Takovy maly retrospektivni nahled zpatky – nemuzu si vybavit ze bych nekdy prohlasovala ze chci byt matkou na plny uvazek, naopak, tesila jsem se na navrat do prace, tvrde jsem pracovala na dokonceni skoly. Jeste pred tydny jsem byla presvedcena ze bych nemohla hlidat cizi deti.

$$OBR401294$$

Dneska jsme se byli podivat se samuelem v nove skolce, odkud nam volali ze maji misto. Prochodili jsme ji sem a tam, s vykladem, seznamenim se s detma, prohlidkou zahrad, heren, zachodu, kuchyne. Deti roztomile a personal prijemny. Budova impozantni, historicka, hodne outdooroveho prostoru. Deti zapojene do her a aktivit, vytvarnych, konstrukcnich, zvidave, Samuel se ode mne v prostoru odpoutaval, vyrazel na pruzkumy a seznamky a vzdy me vyhledal a vratil se zpatky. Ze dvou mistosti jsem ho musela tahat. Vse OK, domluvili jsme se na prvni cervencovej tyden. Je to slabejch 15min prochazka a jede tam nespocet autobusu. Presto jsem odchazela se stazenym hrdlem.

Pospichali jsme do knihovny na pravidelnou uterni zpivaci session & story telling. Tentokrat misto dobracke postarsi knihovnice sedela v detskem koutku na koberci bosonoha vila, misenka japonky s evropankou s rozevlatymi vlasy, co z hackovane tasky vysypala spoustu podivuhodnych hudebnich nastroju, vcetne nejakych africkych domorodych, sisek plnenych piskem a ryzi, vajicky, suchymi plody stromu a vselicims jinym a zacala zpivat. Po chvili bylo jasne ze jsem svedkem neceho hodne silneho a zvlastniho. prislo jeste par deti a zpusob jakym se vsichni zapojili byl nevidany. Sedela jsem na dosah ale opodal, nechala jsem Obinnu reagovat bez zasahu a korigace, nepotreboval to. Chytal se uzasne, opakoval zvuky, gesta, maval rukama a smal se, vytukaval slabiky pisnicek na xylofon a sejkoval chrastitkama. Nikdy jsem ho nevidela tak extreme stastneho a uspokojeneho v kolektivu cizich lidi. Obcas z nej energie tak tryskala ze jsem mela strach ze hudebnim nastrojem mrsti do vzduchu. Alison dokazala deti zaujmout a motivovat k vykonu bez jakehokoliv zjevneho usili. Mela kouzelny hlas a empatii ktera sla skoro pocitit. Byla jsem uchvacena a zaobirala se myslenkou to nafilmovat ale prislo mi to nepatricne a nez jsem se odvazila zeptat bylo po vsem.

Cestou domu jsem zvazovala umysl dat ho do skolky. Budou v nem rozvijet individualni talent? Pres vsechny hezka slova z letacku a smernic – nebyl tam trochu chaos? Mohu z jedne navstevy neco vubec usuzovat? 

Najednou mi to prislo cele scestne. Zbavovat se ho kdyz vlastne nemam proc. Nemam nic jineho, lepsiho na praci a zadna prace nebude lepsi nez prace s nim. Proc jsem se vlastne domnivala ze v kolektivu jinych deti mu bude lip? Co je to co mu nemuzu dat ja? Ja u toho chci byt az se bude ucit veci! Sam se obuje, sam svlece. Pri jizde na trikolce bude z kopce zvedat nohy do vejsky a da ruce z riditek (to udelal dneska!!!).

Bude mi hrozne chybet.

A stejne na to nemame takze proc to vubec rozjizdim? 

Jsem s nim doma treti mesic a najednou zjistuju ze bude hrozne tezky to menit. Tezky pro me.

$$OBR401295$$  

A prace?

Taky jsem necekala co to se mnou udela. Dostala jsem instrukce dojet tam a tam. Je to ubytovani pro matky s detma, ktery se nakym zpusobem dostaly do problemu. Nedokazou se o svy deti postarat tak jak by mely. Celkem ocekavane u tech nezletilych a u tech s mentalnimi problemy ale prekvapujici u zralych zen, co uz mely ty deti treba ctyri (a vsechny jim byly odebrany).Behem dne jsem mela tu cest ‘poznat’ celkem 8 ‘rodin’ , udelat nekolik ‘vizit’, zapisovat pozorovani z koupani a vecereni. Vsechno se musi sledovat, u nekterych pripadu jsou kontroly po hodine, a pri kazde akci jako krmeni ci koupani. Mela jsem na starosti miminko Demi, jeji matka byla u soudu, pak jsem hlidala dve jamajske deti (2 a 5let) nez jejich otec prijel z prace a s tretim deckem. S Demi jsem si hrala, krmila ji a nosila ji po dome (uzasna vila s kazetovymi stropy a zahradou). Z pohledu ostatniho staffu jsem pochopila ze ji ‘rozmazluju’, zbytek ‘opustenych’ babies byl v autosedackach.  

Vecer prijela jeji matka, a zanedlouho potom ji Demi odebrali nadobro, soud o vychovu prohrala. Sbalili ji kufry a vsichni ji sli pred barak rict ‘bye’. Myslela jsem ze mi to utrhne srdce. 

Ta matka ktery jsem dozorovala koupani byla taky pripad. Porad mi neco vypravela a byla evidentne zmatena, musela jsem zkontrolovat teplotu vody protoze ona takovy veci proste nebrala na vedomi. Pak ji nechala ve vanicce (10m decko) anarovnala se aby neco posbirala, a dite sjelo dolu a malem se nalokalo. Dama pomerne korpulentni, ve veku, uz mi mysl zpracovavala scenar jak ji odstrkuji a dite zachranuji. Dal jsem musela zaznamenat dava-li cistou plinku a cisty hadriky – clovek by rekl ze FAKT ZE JE NEKDO POZORUJE (ob hodinu, koupani co koupani), prispeje ke skutecnosti ze neco zacnou delat spravne ASPON NAOKO aby to bylo tak zpsany pro urady ale ono ne! Dama nechala nahate dite v postylce a vzala hovor na mobilu a hovorila si 15minut, a jednou rukou se snazila na dite naplacat naky krem. Stala jsem tam s blokem a propiskou rozpacita, jednak mi bylo lito ji a jednak ditete. I tehle dame dite zrejme seberou, uz ma v peci dva syny.

Kdyz jsem hlidala ty jamajcany a mela na kline dvouletou Lily, strasne se mi stejskalo po Samuelovi, chtela jsem ji stisknout a nahradit ji aspon trochu lasky ale bala se bejt neprofesialni a to me provazelo celej den, rozploceni mezi  ‘soukromosti’ a ‘lidskosti’ a ‘neosobnosti’ ktera by pomohla prekonat bariery. Klienti mozna sice vycitili ze jimi nepohrdam, ze jich lituji, ale nemyslim ze to je dobre. Pokusim se nemit na tvari co citim, pokud to bude mozne a pokud dostanu dalsi sanci.

Takze zaver? Cizi deti bych hlidat mohla, nic lidskeho mi neni cizi a Samuela miluji nadevse!

 

34 thoughts on “Nalejme si cisteho vina

  1. Mod. April 29, 2009 / 12:17 am

    Neměníš se, potvrzuješ to, co je v Tobě, a teď to co je v Tobě, dáváš jiným dětem, jejichž rodiče v sobě TO, co máš Ty, nemají!

  2. Lenka April 29, 2009 / 12:39 am

    Zvlastnivubec si nedovedu predstavit, ze bych neco takoveho delala, jak se zachovat, co popisujes je naprosto silene. Uzij si kazdou minutu se svym synem, dokud muzes, ma dcera bude mit letos 15 let, je neuveritelne, jak to uteklo a jak mi chybi ta doba, kdy byla mala. Ten svuj pocit jsi popsala moc krasne :-)

  3. Bára April 29, 2009 / 5:44 am

    Spoon, potvrzuješ mi, co jsem jen tak neurčitě cítila. Ač jsem práci tak úplně nepřerušila, mívám občas všelijaké myšlenky na úplný návrat, ale nebudu to dělat, snad to i za rok ekonomicky nějak zvládnu.

  4. paja-ostrovanka April 29, 2009 / 9:10 am

    super, podle me se clovek nijak dramaticky nemeni, akorat dozrava a nektery veci si vic uvedomuje a prerovnava priority.kdyby sla skloubit tahle prace s tim, abys mela hodne casu i na sama, bylo by to skvely. a par hodin s jinejma detma by mu urcite taky prospelo.

  5. Cheorchia April 29, 2009 / 12:42 pm

    Preji Ti,aby vsechna Tva rozhodnuti byla spravna :-)Je to moc hezky clanek :-))

  6. Zlamalka April 29, 2009 / 12:45 pm

    Teda, vůbec si nedovedu představit, dělat tuhle práci. Bylo by mi moc líto těch dětí a měla bych pocit, že ty děti musím zachránit … jsi dobrá. Já si taky nechci připustit, že jednou bude Tonda někde sám. Spíš mám problém s nocí a spaním, asi to je mojí zkušeností. Občas se mi jako dítěti v noci stýskalo … ale asi to je normální a musí to být.

  7. Zlamalka April 29, 2009 / 12:46 pm

    a zapomněla jsem …. PĚKNÝ VLASY :)))

  8. obdivujem ta lebo podla toho co pises by som taku pracu nemohla robit,tiez som momentalne nezamestnana, zobrala by som uz hocico ale pri takejto praci som sa stale musela premahat aby sa mi slzy neliali do oci…drzim palce v novej praci

  9. téra April 29, 2009 / 2:13 pm

    pro mě velmi silný článek!

  10. Ahoj,podle me je dulezity prave predevsim ty lidi respektovat, nepohrdat, jak rikas, i kdyz neumi koupat atd. Konec koncu, kazdej ma svoji historii, ktera neni sice zodpovedna za vsechno, ale taky v tom neni uplne nevinne, a spousta z tech lidi ma urcite psychiatrickou diagnozu. Tezko se mnoho z techto matek v jejich situaci citi dobre a stastne…Jinak si myslim, ze to, co rikaji o ty profesionalnosti, je naopak blbost. Stejne, jako neni koupani a krmeni pro mnohe ty matky evidentni, tak neni evidentni ani mazleni se, takze bych te naopak podporila, abys to delala a doporucovala tem matkam, at to taky zkouseji. Muze to v mnohym zlepsit kontakt s ditetem. Ja jsem kdysi dobrovolnicila v decaku, bylo to samy, vychovatelky mi neustale chodily rikat, ze takhle tedy ne, ze deti maji hlavne byt disciplinovane a sedet v koutku a ze moje podlehnuti detskym napadum jako je staveni domu z madraci, to ze tedy nejde, ze delame bordel. Myslim, ze problem mely spis ty vyhorele vychovatelky, co chtely mit hlavne klid (coz taky chapu, drit osmihodinove sichty za par korun v detskym domove a denne videt tu spoustu nestesti, aniz by clovek mel nejakou supervizi, penize na dovolenou nebo ja nevim co, to by me taky po par letech zmohlo…) a dodneska jsem presvedcena, ze pravdu jsem mela ja.

  11. danka April 29, 2009 / 6:58 pm

    veľmi pekný článok, dýcha ľudskosťou :-)

  12. sedmi April 29, 2009 / 8:07 pm

    člověk míní a děti mění, co? :P mám to podobně…

  13. spoon April 29, 2009 / 8:15 pm

    Evi, no vidis ty to vis uz ted, ja puvodne problem s opoustenim Samuela nemela, od 4mesicu byl jeden den v tejdnu u childmindera a od deviti mesicu do nedavna full time (8-6). Terezo, dik za komentar, uplne s tebou souhlasim, dulezity je aby clovek byl uprimny a nic neprehraval, pokud se citi ze ma na to dite obejmout a cist si s nim knizku tak to je uplne v poradku. Asi jsem to nevysvetlila dobre, slo mi o vztah k dospelym klientum. Ti totiz dobre vytusi kde je v cloveku ‘dira’ a prebytek citu nebo emoci muzou nakonec obratit proti nemu. Kolegyne mi radila nebyt moc kamaradska, tim ze se snazis napr. poradit svoje vlastni zkusenosti a nazory (pri priprave mlika pro kojence, prebalovani, stolovani atp) muzou to pak pouzit pozdeji prekroucene – ‘staff told me that..blabla. S tou upovidanou pani ktera mi sverovala svou lifestory jsem se prekvapive pohotove zmohla na hlasky typu ‘just try to take step by step’ ‘ you need to focus on what you’re doing now’ ‘ you worry too much’ a podobne, skutecne jsem tomu ale verila, ze muze osud zvratit do pozitivniho smeru a ze dite muze ziskat zpatky, ale plane nadeje davat samozrejme nelze. A kupodivu to vyznelo verohodne. Doufam. :)sedmi: :D

  14. bosorka April 29, 2009 / 8:44 pm

    Vidis, cemu jsi se jeste nedavno branila prislo prirozene samo;-)Ja si hned zkraje rekla, ze do prace spechat nebudu. Do kroužků a dětského kolektivu s malou ano, ale ne na plny uvazek. Casem zkusim obcas pribrat jeste nejake dite a spojit tak prijemne s uzitecnym. Sve dite si chci uzit a to mi zadna kariera ci lepsi příjem nenahradi..Tak hoodne stesti, at se ti dal veci takto prirozene vyviji.

  15. bosorka April 29, 2009 / 8:46 pm

    BTWproc tam maji zebriky v patre? Je to bezpecne?

  16. spoon April 29, 2009 / 8:47 pm

    opravuji strechu

  17. spoon April 29, 2009 / 10:14 pm

    btw, bosorko, o cem to mluvis ze prislo samo? matersky cit? LOL Tady se snad ani neresil karierismus, jen jsem predlozila uvahu o zmene sveho nazoru na pobyt dvouleteho ditete ve skolce. Kolektivy na aktivitach a podobne ma samozrejme taky, v bohate mire, to ostatne donekonecna popisuju. Ja ani neresila co je nebo neni dobry pro me (navrat do prace) ale co je nejlepsi pro nej (pobyt se mnou nebo pobyt v kolektivu deti?) Ale to je takovy nekonecny tema a zalezi na spouste okolnostech a detailu, kvalite skolky atp. Muj nazor je momentalni a subjektivni, je docela mozny ze jsem sobecka a chci proste delat co se mi zda prijemny a dobry.

  18. bosorka April 29, 2009 / 11:02 pm

    prislo samo..Jasne ze ne matersky cit,(nepochybovala bych u tebe o takove veci), ale myslenka na to byt s malym doma a i obcas k tomu jine deti – jeste nedavno jsi prece oboje odmitala – to jsem myslela..

  19. Efca April 29, 2009 / 11:26 pm

    Ty jo, já bych právě asi těm lidem zkoušela říkat moje zkušenosti. Je to těžký, mě na tom třeba nepřijde nic moc kamarádského. Ty lidi třeba kolikrát nemají na to aby je napadlo některé věci dělat jinak a tím že bych se s nimi podělila o svou zkušenost bych mohla některé z nich třeba inspirovat?ale tohle je asi jedna z práci u které bych pak doma řvala do polštáře.

  20. Hanka April 29, 2009 / 11:31 pm

    Souhlasim, ze je to hodne subjektivni, me osobne trochu stresuje jedna vec – kdybych byla v Cechach, zustala bych doma full-time dost "guiltlessly", tady (v UK) je rada mych znamych working mums a uz od 1.5 veku synka se me znami, sousede atp. ptaji, kdy zacne skolku, jak je to dobre atp. Uz ji zacal, ale mam pocit, ze ja pripravena jeste nebyla a nejsem. Navic je v UK tolik krouzku a mist, kam s batolaty zavitat, ze neni o nejaky spolecensky kontakt s vrstevniky nouze, a pritomnost mamy doda ten pocit bezpeci, ktery podle mne do 3 let decka potrebuji. Ale jak rikam, souhlasim, ze je to subjektivni ;o))) Jinak zkusenost z prace je opravdu srdcervouci.

  21. spoon April 30, 2009 / 3:18 pm

    Hani, ja bych fakt, ze v nejaky zemi je zabehanym standardem ze matka zustava automaticky doma do 4let veku ditete nebrala nutne jako vyhru. Nekdo z toho muze mit paniku. Ja kdych neprisla o praci, nezkusila bych si bejt doma a neprisla bych na to ze to jde – stejne tak prumerna ceska matka nemusi prijit na to ze to JDE pracovat a zaroven vychovavat dite, protoze jeji moznosti jak na to prijit a jak se do pracovne-spolecenskeho systemu navratit jsou omezene. Proto jsem vdecna za MOZNOST VOLBY. V uk sice nemame ceske hlidaci babicky, (ale to nemaji ani domorodci – typicka anglicka/francouzka duchodkyne totiz cestuje, chodi po galeriich a koncertech) ale mame vetsi flexibilitu co do typu pracovnich uvazku (pominme nyni recesi) a vetsi vyber aktivit a krouzku pro deti (ktere jsou vetsinou zdarma a kvalitni). Takze se nenech stresovat a delej co sama uznas za vhodne, ne co verejne mineni/sousedky/kamaradky soudi :))

  22. valkil April 30, 2009 / 9:02 pm

    spoon: Moc děkuju za tvůj příspěvek, ani nevíš, jak mi pomohl. Dneska jsem se zrovna dozvěděla, že Mikuláše nevzali do školky a bylo mi to hrozně líto, ale nakonec si taky položila otázky jako ty. Jsou mu sice už tři, ale budu s ním aspoň další rok a budu vidět pokroky v jeho mluvení, nebudu jen udivená, až si bude nosit "výrazy" ze školky :) A s kolektivem se to snad taky nějak zvládne. Doufám.Co mě šte víc, je způsob přijímání dětí, když se tam dostaly i ty ve stejné situaci jako my – teda matka na mateřské s dalším dítětem. Ale s tím toho moc nenadělám, tlačenka je i do školek…Držím ti palce, ať vám jde všechno co nejlíp.

  23. spoon April 30, 2009 / 9:45 pm

    valkil: a podavalas prihlasku na vic, nebo se muze jen tam kam patrite bydlistem? A plati se i za statni? Tahle moje vybrana (jedna asi ze trech) je sice statni ale financne vychazi skoro stejne jako soukroma. A narozdil od soukromejch ‘nepremavaj’ o prazdninach (ktery jsou tu skoro furt – jak o vazne, cloveku by na ne skoro nevystacila radna dovolena!). Jdu si k tobe podiskutovat o kriteriich :)

  24. valkil April 30, 2009 / 11:02 pm

    spoon: Teoreticky asi můžeš podat přihlášky i jinam, ale všude je jedno z hlavních kritérií trvalé bydliště v místě školky. Kousek od nás otevřeli soukromou školku, kam chodí asi 5 dětí, ale finančně je to vcelku neúnosné. Jo a za státní se platí, i se stravou to vychází na něco kolem tisícovky. Diskuse pokračuje u mě ;)

  25. Mod. May 1, 2009 / 12:08 am

    že se vůbec unavuju, což

  26. spoon May 1, 2009 / 12:24 am

    Mod: jak prosim? tys to docetla az sem? :)

  27. Liška May 1, 2009 / 4:27 pm

    Skvělý! Teda ty jsi skvělá! A souhlasím s Terezou. A vůbec mě tu všichni potěšili, ani nevím, čím to. Asi je to prostě tou dobrou společností.

  28. Kharmina May 2, 2009 / 12:26 am

    Ja se tedy priznam, ze jsem cetla jen prvni cast se skolkou. Ja jsem do skolky nikdy nechodila a myslim, ze jsem byla o hodne osizena. Nenaucila jsem se zakladni socialni dovednosti, vlastne do dneska neumim spravne komunikovat s lidmi. To navazovani vztahu s ostatnimi uz ve skolce je opravdu dulezite. Pro vyhraneni vlastni osobnosti. Takze si nemyslim, ze by to bylo jen takove odkladiste deti, nez mamky prijdou z prace, ale ten smysl je uplne jiny.

  29. spoon May 2, 2009 / 10:02 am

    Ahoj Kharmino! Naprosto s tebou souhlasim. Predmetem moji uvahy je nakolik (a jestli) socialni vztahy/navazovani vztahu/komunikaci s vrstevniky umozni aktivity a krouzky (ktere jsem tu asi nedostatecne popsala – nejsou to jen playgroups ale nektere maji strukturu a napln), jestli pravidelne navstevy muzou full-time pobyt v kolektivu suplovat.A taky dulezity fakt ktery jsem nevypichla: nursery jsou vlastne ceske JESLE, od tri let uz pak dite v UK chodi do skolky/pred-skoly ktera je de facto zdarma.

  30. valkil May 2, 2009 / 5:45 pm

    Kharmina: Já právě do školky taky nechodila, proto mě dost mrzí, že mladýho nevzali. Tenkrát jsem se tam nedostala úplně ze stejného důvodu – máma byla na mateřské a školky plné. Máma se mnou sice vymetala všemožné kroužky, cvičení, ale taky myslím, že školka je důležitá. Aspoň na rok, což doufám, že se povede. Budu teď hledat taky kroužky, ale za rok nás tam mají u zápisu zase :)spoon: Já si právě myslím, že jen kroužky školku stoprocentně nenahradí, zvlášť ty celodenní kontakty s vrstevníky. Zase na druhou stranu Samuel je ještě menší, podle mě je v tomhle zlomový třetí až čtvrtý rok a do té doby by jiné aktivity mohly stačit. Mimochodem je skvělé si číst, jak to chodí "tam u vás" :)

  31. Radka May 4, 2009 / 5:10 am

    Matku nic nenahradiJa ziju ve statech, kde materska prakticky neni, ale zustala jsem doma s malou az do povinne skolni dochazky, coz je kindergarten v 5 letech. Nelituji, je to videt na a ted je jednodussi ovlivnit negativni vliv skoly a spoluzaku. V dnesni dobe se strasne idealizuji pracujici matky a demonizuji matky doma. Vubec nic by se nestalo, kdybyste byla doma se Samuelem az do jeho 3, 4 let , vzdyt deti vida porad, takze o spolecensky zivot ochuzen neni, dulezite je az tesne pred skolou naucit se dennimu rezimu a poslouchani pani ucitelky.

  32. spoon May 4, 2009 / 10:48 pm

    nasla jsem zajimavej web a vytrhuji z textu:Pokud má dítě to štěstí, že se narodí citlivým rodičům, schopným vyladit se na jeho potřeby, bývá po třetím roce života schopno vyjít z rodinného středu a pozvolna vrůstat do širších sociálních společenství (školka, škola, pracoviště…) a budovat nezávislé nové vlastní vztahy (přátelství, manželství, vlastní rodičovství…). Takto popsaná situace představuje ideál, který v praxi není zrovna častý. Většina lidí se potýká s nejrůznějšími emočními problémy, jejichž kořeny lze hledat právě v dětství. http://www.evalabusova.cz…era.php

  33. Lenka May 4, 2009 / 10:52 pm

    Skolka, nursery…rekla bych, ze kazde dite je jine a urcite kazda mama citi, co je nejlepsi pro to jeji. Ma dcera si skolku primo vydupala :-) moc se ji mezi detma libilo, je proste spolecenska…

  34. spoon June 14, 2009 / 1:21 pm

    tak nakonec do te skolky jde ale jen na par dni v tydnu. Pri tejdennim ‘zvykani’ bylo evidentni jak ‘nasava’ prostredi a jak vyhledava interakci s ostatnima detma. Tusila jsem ze se po me nebude sapat a ze se zapoji snadno do kolektivu, ted uvidim jak mu bude vyhovovat pravidelnost noveho rezimu tydne. Jak pise radka ‘poslouchani pani ucitelky’ – pripada mi dobre ze se ted bude ucit prijimat podnety z obou prostredi (rodina a skolka) ne snad uplne ‘poslouchat’ ale v idealnim pripade ‘nechat se vest/motivovat’. A hlavni je ze okouka veci od starsich deti (napr. jejich chozeni na zachod) a necha se inspirovat. Nu, budem videt.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s