Vcera spal Samuel poprve sam ve svoji postylce, ve svojim pokojiku.

Po jidle se okoupal a pak jsme sli k nemu do pokojicku cist knizky a zachumlala jsem ho do perin. Precetli jsme jich asi 5, jednou se sel projit do obejvaku, vratili jsme se zpatky, slozili jsme puzzle, precetli dalsi dve a usnul.

Nechala jsem rozsvicenou malou lampicku a pootevreny dvere. Ponocovala na internetu. Shlidla nekolik filmu v TV. Sla spat a prenechala PC manzelovi.

Loznice, najednou mininalisticka, prazdna a uhledna, s pohodlnou matraci ve vonave nove posteli, zvlastni prazdno.

Dvakrat jsem sla nahlizet do pokojiku v jaky lezi poloze, jestli se neodkopal a jestli nepada. Vsechno bylo v poradku.

Nez jsem usnula (asi 4am) sla jsem jeste zkontrolovat jestli jsou zamceny dvere ven.

Bylo nam bez nej smutno. Stocili jsme se do sebe do klubicka uprostred toho maxiletiste.

Nikdo se neroztahoval a nekopal nas do nejnemoznejsich casti tela.

Rano me probudilo tiche tapani, syn se probudil jako obvykle kolem 7.30, slezl z postylky, vysel z pokojiku (zavrel za sebou peclive dvere) a prisel si vlizt k nam do postele. Bez place, bez natahovani, jeste v polospanku, a zabral na dalsi hodinku.

Samueli, JSI UZASNEJ! XX

$$OBR391644$$

$$OBR391645$$

$$OBR391646$$