V novem

Posledne jsem se v nedeli v poledne loucila s tim ze ridic a sedm lidi jsou domluveny, bylo to na 4odpoledne a ja ve 12 zacala balit comp. Na obed do hospody jsme nakonec nesli protoze Samuel usnul a tak jsme si objednali dve obrovsky pizzy a posedeli v mistnosti plne krabic. Hned dopoledne zacal F. svy lidi obvolavat (‘na co je nahanis, jste snad domluveny?’ chtelo se mi rict ale radsi jsem pomlcela.) Nektery mu to nevzali, jiny odrekli a nakonec odrekl i ridic, ze mezitim se domluvil s nekym jinym na necem jinym. Tak jsem ho vyslala do ulic s tim at opise nejaky cisla na ‘Man & Van’ z corner shopu (neco jako trafika kde je vyveskova sluzba) protoze zadny lokalni noviny s inzeratama uz jsme po ruce nemeli. Takze v podstate doslo na ma slova (to jsem ho ponoukala udelat uz davno, proste mit po ruce SEZNAM moznosti s cenama a podminkama). Hm. Nepropadala jsem panice, v nejhorsim zas vybalime periny a jeden den tu jeste prespime, o co jde ze?

Pak pres inzerat v novinach ktery koupil objevil lokalniho ridice s dodavkou kterej byl Igbo a pak uz slo vsechno jak po masle. My s tatou a S. vypadli a jemu se kolem 4 zacali schazet kamosi (na driv to neslo protoze vsichni byli v kostele). Nakonec byli dohromady jen 4 a ridic dorazil skoro az k paty a v sedm dorazili do novyho bytu (asi 15min jizdy). Mezitim tata uz odesel, nedelali jsme stejne nic krome CEKANI a VYHLIZENi, venku byla tma a ja mela vsechna svetla zhasnuta a velkou prosklenou stenou pozorovala to divadlo dole, hole stromy, svetla, projizdejici auta. Uplne luxusni program sve nove vlastni velkoplosne televize.

Vsechno by byla fajn kdybych bejvala pribalila nejaky jidlo pro Samuela, nemela jsem s sebou krome vody a coly a auticka na hrani vubec nic a dosla mi i posledni nahradni plinka. Ale prezili jsme. Stehovani nahoru probehlo hladce, mame tam videofon, takze nebylo potreba ‘dvernika’ ci blokovat dvere, proste jsem obcas pustila bzucak, jinak oni si dvere predavali a nosili to na etapy k vytahu a od vytahu (oboji par kroku). Nakonec veci byl plnej pokoj (zabralo to celou malou loznici, satnu jsem se rozhodla nechat zatim prazdnou protoze tam musej nejdriv prijit police a nechci to zas vsechno stehovat ven, pak je instalovat a pak stehovat zpatky). Takze spime vsichni tri v ‘Master bedroom’ ktera ma vlastni koupelnu, cely je to novy, krasny, luxusni.

Ve starym byte F. zapomel Samueluv set of drawers takze jsme se tam druhej den vratili (zapomela jsem stejne vzit odecet plynu a eletriky – teda nezapomela ale nedostala se pres kramy do sklipku) a byla odmrazena lednicka takze to bylo potreba uklidit a dat prazdnej byt trochu do cajku a vratit klice. Vse probehlo OK, bytna byla samej usmev a pry nam beze vseho preposle postu a pry jestli budem chtit kamenny dlazdice ze to tam ted predela a ze se muzem vratit zpatky (to jsem vubec nepochopila, vzdyt nam rekla ze s nama nepocita kdyz jsme ji prosili jestli muzem zustat?!?)

Zajimavy bylo pozorovat svy pocity, tohle byl tri roky muj domov, a staci odstehovat svy veci a zustane jen prach a spina a clovek se najednou citi jak na navsteve. Zadna melancholie jen udiv jak clovek dokaze vnimat veci a prostredi JINAK. Kde se tohle ridi, jak se tohle tvori?

V novym byte sice spime na zemi ale ta utulnost a pocit domova uz tam je. Uchvacuje me jak je vsechno cisty, jak se clovek nemusi bat jit do kuchyne bosej ze umrzne, jak pri kazdym periferne zahlidnutym pohybu ci stinu necekam zjeveni pavouka ci nejakyho brouka. Nebo spis ze setrvacnosti porad cekam a pak se tomu zasmeju. Vsude jsou koberce a jsou mekky a prijemny. Kotel topi, sporak i digestor funguji, prosklena stena s balkonovejma dverma (bohuzel bez balkonu) nas porad pritahuje jak magnet a prosvetluje celou obyvaci mistnost.  Nemame jeste pevnou linku a internet, vyrizujeme zmeny adres na bezpoctu mist, na nejaky slaveni vanoc nebude cas, nemame lednicku tak nemuzem moc varit, nemame skoro zadny jidlo a kupujem veci jen ze dne na den. Veci jsou porad v pytlicch protoze krome kuchynskejch a koupelnovejch veci neni co kam dat.

Zajimavy bylo kdyz F.s Ikem donesli sofa, Ike ji umistil doprostred mistnosti se slovy ‘close your kitchen’ (uzavri kuchyn) a od ty chvile presne tam je a je to idelani pozice ackoliv ja myslela ze ji hodime ke stene celem k oknu. Velika obyvaci kuchyn byla pro F. trochu strasakem ale zvyka si a je spokojenej. Nevim kdy dojde na fotky a kdy budu mit internet, az koncem ledna nam slibili privyst BT (telefon) protoze jak je to nova stavba nejde to jen tak zaktivovat. Sestavila jsem comp v nadeji ze tam budou nejaky nechraneny wireless site ale nejsou, jen ctyri zamknuty. Tak jsem to zas soupla do bedny. Nemame zadny stolecky a knihovny a ceka nas jeste dost nakupu.

A po dovoleny hledani prace a neustaly prepocitavani penez. Ale jsme happy.

Jsem v Peckhamu v internetovy kavarne a musim bezet, slibila jsem udelat nakup a odpoledne se na kafe stavi tata. Nestiham asi udelat zadny PFka, poslala jsem dnes jenom par pohledu (pozde ale prece), tak vsem preju hezky svatky aspon takhle. Mne to ani nepripada ze jsou, venku je teplo, akorat ulice plny nakupujicich lidi prozrazujou ze se neco deje. Peckham je hodne africkej takze nabity jsou hlavne mista odkud se posilaj penize domu ‘MONEY TRANSFER’ – pro ty co si nemohli dovolit domu jet.

My uz teda doma jsme, haleluja! Tak se mejte vsichni moc pekne

XXX

$$OBR382271$$

$$OBR382272$$

seslost po stehovani. Samuel jak byl do ty doby protivnej, po prichodu franklinovo kamosu skocil jednomu do naruce a byl klid. Evidentne ho fascinuje ziva mluva, akce a veseli. Ve dverich jsem zvolala ‘bye bye’ a ‘odesla’ do chodby, ani nehnul brvou.