nemusi bejt nutne melancholicka

$$OBR363630$$

kdyz jsem dneska rano vykoukla z okna, slunicko se odrazelo na pavucinach v kerich pred oknem. Bavi mne pozorovat odlesky zlata na zelenych, zlutych a cervenych listkach, oranzove bobule pripominajici jerabiny a prinasejici s sebou vzpominky na Ceskou Lipu, toulani po okolnich vesnicich a polich, vareni marmelad.

Poslednich par dnu je takhle krasne nonstop, vcera jsme byli celej den venku a slunicko palilo ze clovek mel pocit ze bude mit vecer spaleny ramena. Konecne teda prislo to vysneny babi leto, jakkoliv bude kratky. Rano cestou k Mariam sbiram oblicejem malinky housenky zaveseny na pavucinach ze stromu, preskakuju vyloupany cerstvy kastanky a uzivam si barev a vuni.  Az prijde ten pravej, melancholickej podzim s mlhou, kuropenim, vetry a zimou, budu vzpominat na Zubrnice, jak jsem kazdej den topila v kamnech, vymetala je a nosila drivi, rano se budila do zimy, z okna pozorovala zvedajici se mlhy nad lesy a uzasny neopakovatelny horizont Ceskeho Stredohori. Venku do sebe nasavala nezamenitelnou vuni z kominu sousednich staveni. V Londyne se uhlim uz topit kvuli smogu nesmi takze tohle mi zustane zrejme jako vzpominka na mladi, pokud se teda do Cech do nejaky vesnice neodstehujem :)

Doma jsme prestehovali v loznici nabytek a vsechno vydesinfikovali, ve vlhkych rozich se nam totiz na zdech objevila plisen. Spolu se zvlnenou podlahou to vytvari velmi rozporuplne misto k preziti zimy, mozna se prestehujem do obejvaku, i kdyz tam vlny v podlaze doputovaly uz taky, takze pribylo vic dveri ktery nejdou otvirat ani zavirat a mist kde si na parketach lze dat snadno na usta. Obdivuju Samuela jak sikovne tyhle prekazky zvlada. Ted jsou s Franklinem nekde na navsteve, mam teda odpoledne pro sebe, prochazim postu, ucty, prerovnavam papiry, plnim stary resty. Az to bude vsechno pekne srovnany do kominku, lehnu si ke knizce s cajem a croissantem :)