Vcerejsi interview

a jeho ‘aftermath’

Pripada mi ze to vsechno probehlo tak pred mesicem, tak dukladne to mam ‘za sebou’. James mi to domluvil na 5.45 vecer abych tam mohla sject po praci, stejne sem ale musela vyrazit trosicku driv. Nechala jsem to az na odpoledne a prisla jsem jakobynic za M. ze jestli bych mohla skoncit o hodku driv ze F. neco do toho prislo v praci a ze musim sject vyzvednout S. ja. Uplne v pohode mi to odkejval (a to den predtim jsem mu oznamovala ze v patek potrebuju skoncit ve tri protoze jdem na ockovani, coz je lez c.2, meli jsme se S. appointment ve fotostudiu).

Takze vyrazim, nahazim do kabelky nejaky vykresy co narychlo stahnu ze stolu, za zachode se namaluju a navonim, v kabelce mam nahradni boty protoze mam na nohach puchejre z asi trech ruznejch bot na ruznejch mistech (takze nakonec absolvuju vse v plazovejch zabkach). Kupuju si na Tottenham Court Rd one day travelcard, uz strasne dlouho jsem nejela metrem, lidi v houfech a davech se sunou strasne pomalu a rozcilujou mne, sebiham eskalatory, najdu ve spleti linek tu spravnou, Northern, a jedu na Waterloo. Ve voze se neda moc dychat ale lidi jsou jiny nez v autobuse, takovy nejaky hezci. Ctu noviny co se rozdavaj zadarmo (Metro, London LITE a The londonpaper), ackoliv bych je rada ignorovala protoze A) jejich ‘rozdavaci’ mne iritujou tim jak blokujou uz tak nepruchodny londynsky ulice (kterejma se ve spicce NEDA projit) a B) jsou plny bulvaru. V posledni dobe ne ani tak gossips jako clanku s titulkama ‘stabbing’ ‘another murder’ ‘peckham’ a podobne, ale to uz je jina story). Pri vystupavani se necham nest davem a trochu se mi tremou zachvivaji kolena. KAM SE TO ZENU? ptam se sama sebe v duchu a snazim se ovladnout zacinajici zachvat paniky.

Waterloo je nadrazi ktery mam fakt rada, mozna i proto ze jsem blizko pracovala a uprostred toho hluku a shonu (pod zavesenejma hodinama) jsem si cas od casu davala s nekym neznamym rande. Dodneska si pamatuju treba Simiho prvni usmev a co a jak rekl kdyz jsme se usadili ke drevenemu stolecku v baru CUBAN.

Nachazim vlak a uvelebuju se do poloprazdneho kupe. Vyjizdime za par minut a je to naprosto luxusni zazitek. Prosvistime kolem Battersea, Clapham Junction a mirime bez zastavovani dal. Je to ‘fast train’ a Surbiton je prvni zastavka. Netrvalo to ani 20minut. Za tu cestu jsem nabyla pocitu ze jedu na vylet na venkov a to me dobre naladilo. Oknem jsem vyhlizela na obzor, mijeli jsme zelene lany (‘green belt’) a opustili jsme mesto. Jen co jsem ale vylezla z vlaku zacalo prset (a destnik se mi do kabelky uz opravdu nevesel) takze jsem chvili okounela u vychodu z budovy, marne vyhlizejic dzentlmena s destnikem, az jsem se s mapkou v ruce rozhodla naskocit do taxiku. ‘Melo by to bejt tady kousek’, provinile spitnu a podavam mu adresu (myslic na Ivu) a opravdu, pres namesti, dve ulice, kolem kostela, pozarniku a jsme tam. Ospala ulice s par obchodama a jednou hospodou. Cekam kancelarskou budovu ale tahle vypada spis jako prodejna nabytku se showroomem v prizemi. Na recepci ani noha, dvere zamcene, zvonim a vyckavam. Otvira mi mladicek v prosoupanych dzinach a vede mne do patra do ‘zasedacky’ kde se na stole valej pocmarany vykresy kanalizace. Venku se zatim udelala UZASNA duha. Nemuzu se nasytit vyhledem z okna na ten zapadakov, hazi me to ve vzpominkach zpatky do Irska, do Banagheru, podobna kancelar plna sanonu a krabic s vykresama, podobny drevotriskovy nabytek, a kdyz zalovim jeste hloubs tak prazsky RHM. Kuchynka s kavovarem a lednickou. Zadny odnos hrnku s dopitym kafem personalem (s podekovanim). Zadnej intranet, prednasky, knihovna, teraska, ‘escape routes & hideaways’, vysedavani v kafeterii a potkavani ruznejch lidi na ruznejch patrech, zadnej IT suport nebo CAD guru kterej sedi nonstop na majlu.

Prichazi mladej sympatickej typek, predstavuje se jako Chris, nabizi mi kafe nebo vodu, s diky odmitam a davame se do reci. Pohovor se toci kolem toho co mam v CV, ale plyne hladce, spis povidam ja a taky se ptam, preskakujem od tematu k tematu, jsme asi stejne stari (mozna je mladsi), vysvetluje jak to u nich chodi, predstavuje firmu, vubec mne nedostava do uzkejch, naopak. Koncime jeho vypravenim o tom kdy a kam se chysta na dovolenou, a ze ma pred svatbou. Uz z pohovoru bylo jasny ze jsem ‘profesne’ silna, hazela jsem terminy jako ‘xref, lisps’ a on se chytal. Pochvalila jsem se ze jsem ‘very organised’, ‘focus on delivery’ (to jsem nekde vycetla a libilo se mi to) a vubec jsem vzbudila dobrej dojem zkuseny a nezavisly osoby ktera neni horliva a lacna po (jakymkoliv) jobu, zopakovala jsem mu ze jsem happy tam kde jsem ale ze bych se nebranila lepsi nabidce a zkouseli jsme si opatrne upresnit co ta ‘lepsi nabidka’ v mejch predstavach obnasi.

Pak me skoro s omluvama pozadal o maly CAD test, ze prej vetsinou to delaj az v druhym kole interviews (pokud se tu osobu rozhodnou pozvat do dalsiho kola) ale u me ze uz vi ze jsem ‘obstala’ a ze se ted bavime o ‘Senior Technician’ postu. Pri testu sedel kousek ode mne a pokousel se neco delat na svym compu ale furt sklouzaval k pokecu a ptal se ‘is there anything else you would like to know about us?’ po te co mi vyjmenoval vsechny vyhody vcetne clenstvi v posilovne. Nakonec jsem ten malej rez zakladama udelala, ne celej ale aspon kousek, jednak mne rozptyloval a jednak delat na uplne prazdny plose je nezvyk, stravila jsem vecnost nastavovanim kotovaciho stylu atp. Byl happy, prej to byste se divila kolik lidi sem prijde a rikaj jak skvely jsou v CADu a pak neumej udelat caru. Smyslem tohodle testu bylo stejne spis videt jestli clovek ten vykres aspon trochu pochopi. Na to konto jsem mu povypravela jednu srandovni prihodu s jinym mym CAD testem pred lety a zasmali jsme se.

Pak mne provedl po celym baraku, kde bych sedela, kolik lidi tam je, jak to vsechno funguje, ukazal kuchynku, z okna zahradku hospody kam chodej na obedy a furt brebentil a ja mela pocit ze by me nejradsi vytahl na pivko. Ale bylo uz skoro sedm a ja si nechala vysvetlit cestu pesky na nadrazi a odporoucela se s tim, ze oba budeme kontaktovat Jamese. Byla jsem si jista ze mu projevej zajem a mela hrejivej pocit vedomi, ze si budu moct do jisty miry diktovat podminky.

Cesta domu byla hladka a rychla, vzala jsem si jizdni rady a jakobych s tou vesnici uz splynula. Cejtila jsem se jako hvezda z mesta, kazdej koukal na my plandavy siroky kalhoty a hlubokej vystrih.

Franklin mi do telefonu rikal ‘ale ja vim ze tam nepujdes!’ a smal se. Asi mne zna lip nez ja sebe.

Dojela jsem domu a vse jsme probrali, pro a proti.

‘Nechod z B.H., snazne te prosim’ premlouval me ‘mne jich je lito, kdyt ti zaplatili skolu a bylas na matersky a jsou tam na tebe tak hodny’. ‘Na takovyhle zahrabani se na vesnici mas dost casu, takovej krok muzes udelat vzdycky, to vis ze po tobe sahnou radi, z takovy velky firmy!’.

Jamesovi jsem nerekla nic vic nez ze si to pres vikend necham projit hlavou ale uz v patek jsem vedela ze reknu ‘NE’. Celej patek byl totiz uplne suprovej. Ctvrtecni pohovor mi posilil ego. Zustane to mym tajemstvim. I’ll make the most of it. I love this building. I love those people! Byla jsem jak promenena, zacala vic komunikovat, smat se, rozhodla se to tam nadale jen ‘neodsedet’ ale zprijemnit interakci s ostatnimi (sakra my tam mame prece tolik peknejch chlapu!) a taky se vic ptat a vic ucit od ostatnich.

Seru na penize!

(Aspon protentokrat)

$$OBR349511$$

a na odchodu si nas barak laskyplne vyfotila. Kdyz si vzpomenu na svy interview pro B.H. musim se smat. Byla jsem tenkrat tak vyplasena z toho ze jsem kousek od Oxford Street, prostory uvnitr jsou totiz fantasticky (zkusim nekdy nafotit) a takovej jsem mela zasek (asi jako pri maturite) ze ze mne slova musel M. pacit heverem a stejne se nic nedozvedel (pamatuju se ze rikal ‘no nepresvedcila jsi me ze bys o tu pra
ci
stala’ a ja vzpurne :’ ja se tu prece nebudu vychvalovat jak jsem nejlepsi, to umi kazdej’  :D …pak si me pozval jeste jednou a uz to bylo lepsi)

Takze tak

10 thoughts on “Vcerejsi interview

  1. paja-ostrovanka July 6, 2008 / 12:49 pm

    to je narez! tak sis fakt aspon zvedla sebevedomi a kdyz reknes, ze mas jinou nabidku, treba ti zvednou i plat, ne?

  2. tata July 6, 2008 / 6:33 pm

    nejde jen o penize ale i o povyseni v titulu. po dalsi materske budes jste mene nez kreslicka….bez toho zes dosahla urciteho postu.ale treba te bude tesit delat i uklizecku, kdyz se ti ten barak tak libi…..

  3. L. July 6, 2008 / 7:47 pm

    pekny…taky me napadlo to s tim zvysenim platu, jak pise paja.

  4. Hanka July 6, 2008 / 9:17 pm

    Mne pripada, ze ses nechystala ze soucasne prace vazne odejit, proste nebyla ta spravna motivace. Na druhou stranu je dobry vedet, ze az ta spravna motivace prijde, nebudes mit problem najit neco lepsiho. To je moc fajn pocit. Treba Ti ucaruje i ten venkov :o)

  5. spoon July 6, 2008 / 10:18 pm

    Vyssiho postu a platu muzu teoreticky dosahnout i v ramci nasi firmy, jenom jsem o tom nikdy vlastne moc neuvazovala. O odejit se skutecne moc nechystam, protoze je neskutecna otrava menit vsude adresy (JUST KIDDING). Nemuselo to taky bejt posledni interview ze jo? Treba se objevi optavdu neco na London Bridge nebo nakej flicek v Lewisham councilu ;-)

  6. sedmi July 7, 2008 / 12:00 pm

    hm, a co vzit praci a prestehovat se k ni bliz? Pokud jste si takhle sedli a navic pokud ti nabizi lepsi pozici a penize, tak bych to alespon zvazila… nebo to zkus alespon zminit, ze se te snazi lanarit odjinud, a uvidis. Otazka je, jestli potrebujes a chces nekam dal v kariere, nebo ne… a je fakt, ze po matersky je takova nabidka docela dobra.

  7. spoon July 7, 2008 / 2:52 pm

    sedmi to je prave to, cejtila jsem se tam jako doma (s vedomim ze jsem navstevnik kterej muze kdykoliv odejit) ale bejt tam pak na ‘daily basis’ je samozrejme jiny. Dneska mam zas pocit ze jsem doma tady a ze bych si tam nikdy nezvykla. Jinak materska je tu 52tejdnu (z toho 39 placenejch takze pro spousti lidi jen 39) a za tu dobu malokdo staci ‘zapomenout’ co delal pres 8let.(TATI!) A sedmi se pta spravne, nikam dal/vejs to dotahovat nepotrebuju a nechci, ‘karierne’ jsem myslim na svem zivotnim ‘TOPu’. Dal uz muzu jit jenom zkusenostma & rozhledem, a vyssim platem kterej bude tyhle dve veci reflektovat.Po druhy matersky bych rada zustala doma a nechala se zivit manzelem, pripadne mu pomohla rozebehnout nejakej byznys. Takovej je aspon plan ;-D

  8. jitule July 7, 2008 / 3:13 pm

    No, kez by ti to vyslo….

  9. L. July 7, 2008 / 6:22 pm

    Asi nebyl ten spravnej cas, jeste. Kord kdyz ses na svoje “domaci” pracoviste pak najednou zacala divat trochu jinejma ocima , jak pises na konci…Ale takhle si pohladit sebevedomi vubec neni na skodu, nikdy:)!

  10. Standa July 7, 2008 / 6:54 pm

    peknyHele to je dobry, mam pocit ze se to i doporucuje jednou za cas absolvovat pohovor jinde i kdyz vlastne az tak vazne clovek nepremysli ze zmeni praci. Zvedne sebevedomi ta skutecnost ze by ho chteli nekde jinde, vidis aspon orientacne jake je to jinde a vzdy se najednou muze objevit nabidka u ktere s prekvapenim zjistis ze jsi na ni kejvnula.Asi to budu muset taky zkusit, uz jsem u firmy 3 roky a na lanareni od personalnich agentur jsem zatim vzdy odpovidal “nemam zajem”.Nektery lidi to dokonce delaji ze si vezmou dovolenou a vyzkouseji tam tyden pracovat (za tu dobu uz neco dokazes poznat.A co je na tom uplne nejlepsi ze zjistis ze stejnej postup (karierni,financni) muzes dosahnout i ve svoji firme, akorat ze jsi si to do toho pohovoru neuvedomovala, bala si se rict.Hodne stesti.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s