a jeho ‘aftermath’

Pripada mi ze to vsechno probehlo tak pred mesicem, tak dukladne to mam ‘za sebou’. James mi to domluvil na 5.45 vecer abych tam mohla sject po praci, stejne sem ale musela vyrazit trosicku driv. Nechala jsem to az na odpoledne a prisla jsem jakobynic za M. ze jestli bych mohla skoncit o hodku driv ze F. neco do toho prislo v praci a ze musim sject vyzvednout S. ja. Uplne v pohode mi to odkejval (a to den predtim jsem mu oznamovala ze v patek potrebuju skoncit ve tri protoze jdem na ockovani, coz je lez c.2, meli jsme se S. appointment ve fotostudiu).

Takze vyrazim, nahazim do kabelky nejaky vykresy co narychlo stahnu ze stolu, za zachode se namaluju a navonim, v kabelce mam nahradni boty protoze mam na nohach puchejre z asi trech ruznejch bot na ruznejch mistech (takze nakonec absolvuju vse v plazovejch zabkach). Kupuju si na Tottenham Court Rd one day travelcard, uz strasne dlouho jsem nejela metrem, lidi v houfech a davech se sunou strasne pomalu a rozcilujou mne, sebiham eskalatory, najdu ve spleti linek tu spravnou, Northern, a jedu na Waterloo. Ve voze se neda moc dychat ale lidi jsou jiny nez v autobuse, takovy nejaky hezci. Ctu noviny co se rozdavaj zadarmo (Metro, London LITE a The londonpaper), ackoliv bych je rada ignorovala protoze A) jejich ‘rozdavaci’ mne iritujou tim jak blokujou uz tak nepruchodny londynsky ulice (kterejma se ve spicce NEDA projit) a B) jsou plny bulvaru. V posledni dobe ne ani tak gossips jako clanku s titulkama ‘stabbing’ ‘another murder’ ‘peckham’ a podobne, ale to uz je jina story). Pri vystupavani se necham nest davem a trochu se mi tremou zachvivaji kolena. KAM SE TO ZENU? ptam se sama sebe v duchu a snazim se ovladnout zacinajici zachvat paniky.

Waterloo je nadrazi ktery mam fakt rada, mozna i proto ze jsem blizko pracovala a uprostred toho hluku a shonu (pod zavesenejma hodinama) jsem si cas od casu davala s nekym neznamym rande. Dodneska si pamatuju treba Simiho prvni usmev a co a jak rekl kdyz jsme se usadili ke drevenemu stolecku v baru CUBAN.

Nachazim vlak a uvelebuju se do poloprazdneho kupe. Vyjizdime za par minut a je to naprosto luxusni zazitek. Prosvistime kolem Battersea, Clapham Junction a mirime bez zastavovani dal. Je to ‘fast train’ a Surbiton je prvni zastavka. Netrvalo to ani 20minut. Za tu cestu jsem nabyla pocitu ze jedu na vylet na venkov a to me dobre naladilo. Oknem jsem vyhlizela na obzor, mijeli jsme zelene lany (‘green belt’) a opustili jsme mesto. Jen co jsem ale vylezla z vlaku zacalo prset (a destnik se mi do kabelky uz opravdu nevesel) takze jsem chvili okounela u vychodu z budovy, marne vyhlizejic dzentlmena s destnikem, az jsem se s mapkou v ruce rozhodla naskocit do taxiku. ‘Melo by to bejt tady kousek’, provinile spitnu a podavam mu adresu (myslic na Ivu) a opravdu, pres namesti, dve ulice, kolem kostela, pozarniku a jsme tam. Ospala ulice s par obchodama a jednou hospodou. Cekam kancelarskou budovu ale tahle vypada spis jako prodejna nabytku se showroomem v prizemi. Na recepci ani noha, dvere zamcene, zvonim a vyckavam. Otvira mi mladicek v prosoupanych dzinach a vede mne do patra do ‘zasedacky’ kde se na stole valej pocmarany vykresy kanalizace. Venku se zatim udelala UZASNA duha. Nemuzu se nasytit vyhledem z okna na ten zapadakov, hazi me to ve vzpominkach zpatky do Irska, do Banagheru, podobna kancelar plna sanonu a krabic s vykresama, podobny drevotriskovy nabytek, a kdyz zalovim jeste hloubs tak prazsky RHM. Kuchynka s kavovarem a lednickou. Zadny odnos hrnku s dopitym kafem personalem (s podekovanim). Zadnej intranet, prednasky, knihovna, teraska, ‘escape routes & hideaways’, vysedavani v kafeterii a potkavani ruznejch lidi na ruznejch patrech, zadnej IT suport nebo CAD guru kterej sedi nonstop na majlu.

Prichazi mladej sympatickej typek, predstavuje se jako Chris, nabizi mi kafe nebo vodu, s diky odmitam a davame se do reci. Pohovor se toci kolem toho co mam v CV, ale plyne hladce, spis povidam ja a taky se ptam, preskakujem od tematu k tematu, jsme asi stejne stari (mozna je mladsi), vysvetluje jak to u nich chodi, predstavuje firmu, vubec mne nedostava do uzkejch, naopak. Koncime jeho vypravenim o tom kdy a kam se chysta na dovolenou, a ze ma pred svatbou. Uz z pohovoru bylo jasny ze jsem ‘profesne’ silna, hazela jsem terminy jako ‘xref, lisps’ a on se chytal. Pochvalila jsem se ze jsem ‘very organised’, ‘focus on delivery’ (to jsem nekde vycetla a libilo se mi to) a vubec jsem vzbudila dobrej dojem zkuseny a nezavisly osoby ktera neni horliva a lacna po (jakymkoliv) jobu, zopakovala jsem mu ze jsem happy tam kde jsem ale ze bych se nebranila lepsi nabidce a zkouseli jsme si opatrne upresnit co ta ‘lepsi nabidka’ v mejch predstavach obnasi.

Pak me skoro s omluvama pozadal o maly CAD test, ze prej vetsinou to delaj az v druhym kole interviews (pokud se tu osobu rozhodnou pozvat do dalsiho kola) ale u me ze uz vi ze jsem ‘obstala’ a ze se ted bavime o ‘Senior Technician’ postu. Pri testu sedel kousek ode mne a pokousel se neco delat na svym compu ale furt sklouzaval k pokecu a ptal se ‘is there anything else you would like to know about us?’ po te co mi vyjmenoval vsechny vyhody vcetne clenstvi v posilovne. Nakonec jsem ten malej rez zakladama udelala, ne celej ale aspon kousek, jednak mne rozptyloval a jednak delat na uplne prazdny plose je nezvyk, stravila jsem vecnost nastavovanim kotovaciho stylu atp. Byl happy, prej to byste se divila kolik lidi sem prijde a rikaj jak skvely jsou v CADu a pak neumej udelat caru. Smyslem tohodle testu bylo stejne spis videt jestli clovek ten vykres aspon trochu pochopi. Na to konto jsem mu povypravela jednu srandovni prihodu s jinym mym CAD testem pred lety a zasmali jsme se.

Pak mne provedl po celym baraku, kde bych sedela, kolik lidi tam je, jak to vsechno funguje, ukazal kuchynku, z okna zahradku hospody kam chodej na obedy a furt brebentil a ja mela pocit ze by me nejradsi vytahl na pivko. Ale bylo uz skoro sedm a ja si nechala vysvetlit cestu pesky na nadrazi a odporoucela se s tim, ze oba budeme kontaktovat Jamese. Byla jsem si jista ze mu projevej zajem a mela hrejivej pocit vedomi, ze si budu moct do jisty miry diktovat podminky.

Cesta domu byla hladka a rychla, vzala jsem si jizdni rady a jakobych s tou vesnici uz splynula. Cejtila jsem se jako hvezda z mesta, kazdej koukal na my plandavy siroky kalhoty a hlubokej vystrih.

Franklin mi do telefonu rikal ‘ale ja vim ze tam nepujdes!’ a smal se. Asi mne zna lip nez ja sebe.

Dojela jsem domu a vse jsme probrali, pro a proti.

‘Nechod z B.H., snazne te prosim’ premlouval me ‘mne jich je lito, kdyt ti zaplatili skolu a bylas na matersky a jsou tam na tebe tak hodny’. ‘Na takovyhle zahrabani se na vesnici mas dost casu, takovej krok muzes udelat vzdycky, to vis ze po tobe sahnou radi, z takovy velky firmy!’.

Jamesovi jsem nerekla nic vic nez ze si to pres vikend necham projit hlavou ale uz v patek jsem vedela ze reknu ‘NE’. Celej patek byl totiz uplne suprovej. Ctvrtecni pohovor mi posilil ego. Zustane to mym tajemstvim. I’ll make the most of it. I love this building. I love those people! Byla jsem jak promenena, zacala vic komunikovat, smat se, rozhodla se to tam nadale jen ‘neodsedet’ ale zprijemnit interakci s ostatnimi (sakra my tam mame prece tolik peknejch chlapu!) a taky se vic ptat a vic ucit od ostatnich.

Seru na penize!

(Aspon protentokrat)

$$OBR349511$$

a na odchodu si nas barak laskyplne vyfotila. Kdyz si vzpomenu na svy interview pro B.H. musim se smat. Byla jsem tenkrat tak vyplasena z toho ze jsem kousek od Oxford Street, prostory uvnitr jsou totiz fantasticky (zkusim nekdy nafotit) a takovej jsem mela zasek (asi jako pri maturite) ze ze mne slova musel M. pacit heverem a stejne se nic nedozvedel (pamatuju se ze rikal ‘no nepresvedcila jsi me ze bys o tu pra
ci
stala’ a ja vzpurne :’ ja se tu prece nebudu vychvalovat jak jsem nejlepsi, to umi kazdej’  :D …pak si me pozval jeste jednou a uz to bylo lepsi)

Takze tak