Nekdo si kupuje letenky na rijen a dava si uz dohromady program na tydenni navstevu Londyna, druhy nevi co bude za dva tydny (anebo zejtra).

Ano, jsem ten druhy.

Kamaradcin dnesni nadseny mejl ohledne planovane navstevy me prinutil vytahnout diar. Mivala jsem ho vzdycky popsany drobouckym pismem (cerna pilotka 0.3mm) a byval plny tak, ze nikdo dalsi by se v nem nevyznal. Ostatne schovavam si vsechny diare uz od r.1988 nebo tak nejak takze kdo neveri muze se presvedcit ;-) Posledni dobou se ale zapisy zredukovaly na zaznamenavani prijmu a vydaju (teda aspon takovejch tech vetsich), datumu a hodin kdy si syna prebira childminder od au-pair, datumu na synovo ockovani, a par akci typu ‘narozeniny/jmeniny dcery/syna znamych’ a podobne. 

Ted se chystame delat synovu 1st year B’Day party my a prestoze je to tri vikendy pred nama nehnuli jsme ani prstem ve smyslu priprav, pozvanek atp, neustale to Franklinovi pripominam ale on je takovej akcni ze mysli ze zvedne telefon a vmziku a obratem tu ma 100lidi , protoze ho vsichni tak milujou ze hned se vsim prastej a pribehnou, diar nediar, akce nekace, sliby nesliby. Uz ted vim ze nestihame planovane krtiny, chteli jsme je v nedeli 8ho (Samuel ma narozky ma v pondeli 9.6) ale kdyz jsem se konecne dokopala k tomu poslat fararce email tak mi bylo sdeleno ze je bohuzel pozde, ze nestihame pripravy atp atp… F. chce teda party i bez krtin ale jeste jsme si na to neurcili rozpocet, nikomu nedali vedet, nesestavili jidelnicek, neobjednali dort, neprobrali jsme s bytnou moznost pouziti cele zahrady atp atp. Jednou teda uz byl F. nakrocenej to s ni probrat, byla zrovna venku, ale na jeho pozdrav odsekla tak neprijemne ze se pres to vubec dal nedostal. Prohlasuje ze to usporada tak jako tak a bude-li mit bytna vyhrady tak se stahnem na nase uzemi (byt a mala cast zahrady kolem) i kdyz ja bych radsi znala jeji nazor predem. Ted uz je zrejme ale ve Francii protoze party zacali poradat jeji synove a dvere od baraku si podava nasteva s navstevou.

Popravde, ja bych to nejradsi udelala maly, pozvala jen nejuzzsi kruh kamaradu a znamejch, protoze takovy ty africky megaakce se spoustou jidla a piti a hlasity hudby kde clovek ani s nikym nepokeca ale zato furt nekde lita a nekoho vita ci vyprovazi, takovy jsou nejlepsi delat v pronajaty kostelni hale a ne doma, kde pak je nutno asi tejden uklizet. Navic oni nestojej o veci jako jednohubky, syr, susenky, vino, ovoce, ale zajima je poradnej kus masa a rejze, tuhle u znamejch se jeden Igbo pan sveril ze pozvanky na anglicky barbecue neprijma protoze se tam clovek poradne nenaji.

V ty souvislosti jsem si dneska ve zlomkove chvili klidu mysli (sedic na velkolepe designovanem zachode nasi velkolepe firmy) uvedomila ze jsem vlastne prestala mit soukromej ‘JA’ zivot. Bud jsem v praci (a myslim na praci a delam praci), nebo jsem na ceste do/z prace (a myslim na praci nebo na domacnost) a doma se venuju synovi a manzelovi a uklidu a vareni a pokud se vysetri chvilka sedim na blogu nebo nad vecma do skoly a v noci se malej stale budi a … je to takovej nonstop kolotoc ze neni skoro ani chvilka spocinuti a takoveho toho blazeneho pocitu ‘nechat veci plynout’.

 Asi proto jsem si pri prilezitosti Mikulasovy nastevy koupila slabe mentolky a vzala je sebou pak do Brightonu a tesila se ze budu koukat na mraky a jednu si slavnostne zapalim. Nedoslo k tomu, objevila jsem je v kabelce skoro az pred odchodem a kourit za pochodu a tlacit pri tom kocarek neni ono, i kdyz jsem to zkusila. Neni to ono. Neni to ‘JA’ chvile ;) No nic, koureni stejne neni zdravy.