a z obyvaku mame telefonni ustrednu

Samuel na kline, popijim ledove kapucino z nove otevreneho Teska co mame par minut od baraku. Franklin je posledni 2dny po prichodu z prace temer nonstop na telefonu. Vetsinou s bratrem Nonso, prodiskutovavajic pokrok v hledani a nakupu auta. Predevcirem jsme poslali penize rodine do Enugu, na nakup jidla a pripravy doma. Vcera odeslo stejnou cestou do Lagosu 2.500liber, ale zrejme to nebude na auto dost. Nekde jsem cetla ze kazdej spravnej cernoch jezdi v mercedesu. Asi to bude pravda, tohle auto je tam nesmirne oblibeny.

Predstava vydaju za koupi auta me nejdrive dost rozcilovala, tady si ho nemuzem dovolit a tam si budem hrat na haury, ale jak sel cas rozhodla jsem se neargumentovat a nechat vse na Franklinovi, nakonec si ty penize vydelal tak at s nima nalozi jak libo. Mozna se nam ho na odjezdu podari prodat. Svet je malej. Stat se muze ledacos. Dnes se mi napr. podarilo sehnat typka kterej ma zajem si pronajmout nas byt na 4tejdny zatimco budem pryc. A aby nebyl prekvapenim konec, dostala jsem dopis od zamestnavatele a v nem nikoliv vypoved ale extra premie 523liber, coz potesi.

Tata mi poradil poslat na ceskou ambasadu v Nigerii majl s nascanovanejma dokumentama a ukazalo se to jako dobrej napad protoze me pri brouzdani jejich strankama upoutalo sdeleni, ze podminkou vstupu do zeme je prukaz o ockovani proti zlute zimnici (Yellow fever). Takze jsem se jeste rychle zabehla naockovat (za 40liber) a opet tam s kymsi probrala antimalarika, ktery sice mam predepsany a vyzvednuty ale jedinej kdo je zacal zatim brat byl Franklin. Dalsi vtipny hlasky na webu naseho zastupitelstvi jsou napr : …"Nigerie nema infrastrukturu pripravenou pro zahranicni turisty’" (a pro jake teda?) … "neni prilis vhodne cestovat po Nigerii automobilem" (a jak teda?) … a nejlepsi odstavec kopiruju: "Při případném přestupu v Lagosu z mezinárodního na místní spoj se upozorňuje, že je třeba se přemístit z jednoho terminálu na druhý. Přestup může zabrat i tři hodiny (dlouhé čekání na zavazadla, dohadování se s taxikáři, dopravní zácpa při přesunu). Ve špičce vypadá starý místní terminál jako tržiště. Cestovatel, i pokud nemá zavazadlo k odbavení, si musí přes potvrzený let vyzvednout číslo sedadla v letadle. Toto ne vždy zaručuje místo v letadle, někdy se strhne buď ještě v odbavovací hale, nebo u letadla, nelítostní boj kdo se dostane dovnitř." (co jen mi to pripomina :)?

Jinak tatka privezl dneska tri velky cestovni tasky takze nemusime kupovat zadny kufry, hura, a Franklin uz zacal pakovat veci, do jedny prisla autosedacka, ‘naplnena’ vecma pro Samuela jako plinky, suseny kasicky a piskotky, opalovaci kremy a leky. Oblozil ji nejakym oblecenim a pro zbytek noci byl zalezlej ve skrini a taky snosil vsechny svoje veci ze supliku a skrinek a mam pocit ze si s sebou bere snad uplne VSECHNO svy obleceni a boty.

Samovi jsem dokoupila nejaky bodicka s kratkym rukavem, ‘safari’ kalhoty a v podstate beru jeho tricka a spaci pyzamka a nakej svetrik a nezabere to vsechno ani pul tasky. Samozrejme zeleznou zasobu bavlnenejch plinek ktery slouzej ke spouste veci, berem i rucniky a vzala jsem pro sichr jedno novy bavlneny prosteradlo, nevim jak tak budou na tom s luzkovinama, urcite tam nejaky budou ale asi ne na co jsem zvykla.

Vecir jsem byla v kostele ukazat jedny dame halu, chce si ji pronajmout na drama group, a protoze jsem svy klice uz dala jiny dame co vede aerobik musela jsem tam tuhle novou pani vlacet v 8vecer, protoze to tam je zas badminton group a ti maj svy klice. A zrovna tam Christine s detma nacvicovala v hlavni lodi kostela nejake predstaveni taxem se chvili koukala, maly usmevavy cernouskove, a uvedomila jsem si znenadani ostre a zretelne ze pokud bychom se rozhodli zit v cechach tohle by mi hrozne chybelo. Africky usmevavy tvare.

Celej kostel vonel vanocema a stal tam velkej ozdobenej vanocni stromecek a zaril barvama a svetylkama a mne mimodek vyvstala v pameti vzpominka na pulnocni msi s babickou v Ledecskym kostele, studenym a namackanym svatecne nastrojenema lidma, kde sice stromecek byl taky ale na nem jedine ozdoby byly bile papirove jakoby hvezdicky a strohost a odtazitost byla citit i z fararova kazani, tonu hlasu spise, protoze tomu co se tam rikalo jsem pozornost nevenovala.

Franklin si v koupelne barvi vlasy na cerno (jedu do afriky tak musim bejt cernej, smeje se) a ja mezitim dojedla tiramisu a pul zmrzliny (nejsem nahodou tehotna?) a do niceho se mi moc nechce, nejmene pak do baleni.

Zejtra mi prijde novej pocitac ale bude tu na mne muset pockat v krabici az se vratim. Na tomhle mym predpotopnim jeste vypalim par CDek (fotky, ukazat rodine, prej maji na vesnici laptop ale bez internetu), hudbu (nase nove auto bude mit samosebou prehravac mp3), napisu par mejlu a pomalu to tu zabalim.

Jo, vzala jsem si nakonec prvni tabletku Lariamu, tak doufam ze nebudu mit nejaky suicidal tendencies.

Zatim mam spis funky naladu a prozpevuju Franklinovi ‘Jedem do Afriky’ od Sumu Svistu ,)