Tezky zivot potencialniho turisty

Obzvlaste je-li cilem jeho cesty Nigerie

V ramci optimisticke varianty A) z predchoziho prispevku, rozhodli jsme se prikrocit k realizaci cestovnich planu. Krome toho ze jsem absolvovala a jeste absolvuji vselijaka ockovani, ze jsem obstarala nam vsem antimalarika (moskyto net jsem privezla uz v zari v Cech), dnesek byl urcen k ceste na nigerijskou ambasadu za ucelem ziskani cestovnich viz. Musim predeslat ze bydlime v Londyne takze se jednalo o ‘pouze’ o hodinovou cestu autobusem. (Vsuvka: celej Westminster byl zasekanej protoze byl zavrenej Waterloo Bridge kvuli necemu v Parlimentu). One day bus pass stoji 3.50 – to se da jeste prezit. Den predtim jsem se tam zkousela marne cely dopoledne dovolat abych se ujistila ze mam vse potrebne. Na jejich website je sice moznost udelat applikaci on-line ale payments on-line jdou jen pro obcany UK a bez platby nejde v podani aplikace pokracovat, nicmene do pdf formulare jsem vyplnila vsechna potrebana data, uploadovala fotku a alespon vytiskla. Posilat majlem jim to nemelo cenu, stejne by to nikdy nikdo nijak nezpracovaval.

Od Veroniky ktera si timhle procesem prosla jsem vyzvedela ze on-line aplikace nema zhruba zadnej vyznam, stejne tam musim jit, zaplatit, vycekat si to atp. Takze v 11am jsem se dopravila do sklepnich preplnenych prostor (viz clanek Mr.Musa osobne) a utrhla si papirovy cisilko z kotouce. Hned asi za patnact minut pobihani sem a tam jsem zjistila ze mam zeleny (spatny) cisilko z ‘Passport section’ a utrhla si jiny, bily (spravny) cisilko z ‘Visa section’ . Skvelo se na nem E01 a prave volali nekoho s D38. (ano, sedesat lidi prede mnou a to otevreli pred hodinou).

Ze strategicky zvolenyho mista na sedeni slo prehlednout cele tri proskleny okynka (pasy, visa a pokladna) a dve cekaci haly, lidi srocene do hloucku, chaotickych front, prechazejici sem a tam a neco hledajici. Snazila jsem se vysledovat souvislost mezi cisly vyvolavanymi tlampacem a cisly na displeji nad pokladnou (cisla na displeji nad Pasy jsem se rozhodla ignorovat a nad Visama svetelna tabule nebyla). Stale mi nebyl jasny ucel front, proto jsem se nejake osoby co vypadala jako zamestnanec optala, bylo mi vsak doporuceno si to jit zjistit (‘takze nevite?’ presvedcuju se hlasite. ‘Vy mi nerozumite co rikam’ ‘Vy nerozumite mne!’…atakdal..). Preskocim jak jsem kojila Sama uprostred cekaci haly a prebalovala na odkladacim stolecku mezi kopirkou a prazdnejma krabickama od Chicken & Chips a snazila se ho po tri hodiny zabavit v sede protoze stat nebylo moc kde a zkratim to.

Takze pro pripad ze budete nekdy absolvovat tamtez totez: Cislo se objevi nad pokladnou bez pismena (tedy v mem pripade 01), nebo tam taky muzete jit kdykoliv jindy a procpat se tam drze. Tam vysvetlite celou story, prohlidnou vam neduverive pas a zadost, vyinkasujou penize – platila jsem kartou – a poslou vas zase cekat. Mimojine mi urednice sebrala moji modrou Residency Card z Home Office a sesivackou pricvakla do pasu pres prvni stranku (?!!) a jine zadatelce ji ukazovala jako ‘must-have item’ pro zadost o visa (???!!) prestoze ta protestovala ze neni Ceska, ze ma francouzkej pas ale byla odbyta ze Francie, Cesko, vsechno je EU. Pak vas budou volat pomoci mikrofonu (‘White paper E01’) a znovu predlozite totez (ty vsechny tri osoby za sklenenou prepazkou sedej vedle sebe a neustale se vzajemne na neco optavaj, overujou, prodiskutovavaj) a znovu je to zkoumave prohlednuto.

‘Was he born here?’ zeptal se pan se Samuelovym pasem v ruce (pas vydala PRAHA 4) ‘Ano’ odtusim. ‘Mate rodny list?’ ‘Nemam ho sebou’ znejistim. Pan cosi zavrci. Bere cervenou propisku a vypisuje mi na aplikaci seznam veci co musim zitra donest. Plny rodny list (ten nemame, nechali si ho na Home Office Jeste odbocka: Pri registraci narozeni ditete na Matrice vam daj Birth Certificate ale ten po vas nikde nikdo nechce, co po vas vsude chtej je Certified Copy Of An Entry). Oddaci list (totez). Manzeluv pas (totez). Souhlas podepsany obema rodici.

Zklamane a prekvapene se sbiram k odchodu. Souhlas s vycestovanim? Domniva se snad nekdo ze syna hodam unest DO Nigerie? A proc na single Visit visa musim dokladovat svuj statut manzelky? Co kdybych tam jela jen tak? Pri vypisovani Souhlasu mne prijde pak jeste absurdnejsi ze jako matka podepisuji sama sobe souhlas s tim ze se svym synem vycestuji tam a tam… Franklin to podepisuje taky (v my kolonce…grrrr…. jela jsem vsechny ty printy udelat z net cafe neb se nam po****a tiskarna.) a smeje se radostne ze vim lokalni nazev casti jejich vesnice. Nema to sice zadny jmena ulic ci snad cisla ale jmeno to ma. Budem v Nkwoagu Umuabi, Udi, Enugu.

Takze zitra tam jedu nanovo a jen blahorecim sve uchylce vse archivovat a scanovat, protoze vsechny ty potrebny dokumenty mam nastesti v compu.

a na zaver ukradena momentka:

$$OBR290462$$€

13 thoughts on “Tezky zivot potencialniho turisty

  1. Ta sešívačka v pase, to je specialitka Afriky a (minimálně) Středního východu. Kolik já tam mám po ní děr – ve fialovém obalu, na zadních stránkách… Jo a vráceného prachy (teda ne v obchodě, ale když se něco třeba platí předem a něco zbyde) nám taky scvakávají s účtenkou :-D No tak aspoň se to neztratí, že? :-P

  2. Sonja: Když už jsem se tady s tím vnutila a i když to nikoho nezajímá, tak v tom mém druhém příkladu.

  3. claire nas to naopak zajima! mas blog? jinak ja jsem dnes na ambasadu s vyplazenym jazykem rano dobehla a kupodivu mne opravdu vzali prednostne a behem par minut vse prohlidli a zadost s doplnenejma dokumentama konecne prijali. Proc jenom mam pocit ze odevzdani pasu nigerijsky ambasade je ekvivalentni zahuceni pasu do cerne diry? Cestou domu se mi vybavil vtip kterej zacina otazkou “Vis jakej je rozdil mezi kanalem a postovni schrankou?…” :)

  4. Haha, no pasy nám taky berou. I auta berou do opravy bez potvrzení apod. Normáálka. Asi kulturní stereotyp ;)) No, blog přímo ne, spíš takovej web – pošlu soukromě do vzkazů, když tomu tady šéfuješ a já tě ráda čtu ;))) Jo a hodně štěstí zejtra na 2. kole!

  5. claire: dobry! hele manzel umi plynne arabsky, poohlidnete se mu kdyztak u vas po praci LOL :)loupak: spoluzak mel asi ty tabletky precejen brat. Ja je sice v Indii taky nebrala, ale s rizikem onemocneni clovek taknak pocita, asi jako kdyz mas sex bez prezervativu s rizikovym partnerem… Dolezalovi zas tak moc neverim, jasny ze kazdej lek ma vedlejsi ucinky, ale pripada mi ze si ten pribalovej letak precet a pak podle toho napsal clanek.I kdyz ta diskuse pak…who knows.Ja teda lariam mit nebudu, kojim, ale vlastne nechapu proc kdyz malej bude mit antimalarika svy.

  6. Zlatej Senegal…Žádný sešívačky v pase, žádný fronty na ambasádách (i když Senegalci na svý ambasády nadávají fest, zvlášť na tu ve Freancii). Když jsem kdysi žádala o první turistický vízum, poslali mi pas s vízem zpátky a přiložili k tomu papírek, že jim dlužím ještě pět marek, ať to pošlu :-))) . Ad antimalarika: mně se vždycky vyplatilo kupovat je až na místě: mají větší výběr, můžeš si pořídit levnější a ne tak vražedná, jako Lariam.

  7. antimalarikatady v uk jsou zadarmo (vyplati se jim to spis nez pak lecit nasledky) ale to neni jedinej duvod proc bych si je nekoupila v nigerii ;-) tady vic verim doktorum a originalite baleni a neproslosti leku atp..

  8. To je dobre vedet, diky za info o tom jak to tam chodi, ja tam budu muset taky nekdy v budoucnu zajit, no aspon uz vim, do ceho pujdu :-)

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s