Paralelni svety a svety jinych

prispevek bez pointy

Byla jsem ted dva dny off-line. Ne ze by nam nesel internet, proste jsem vubec nezapla comp. Ze spoon komunikujici, aktivni, udrzujici vzornou domacnost a spokojene si hrajici, nakrmene, prebalene dite, se stala na dva dny matozna polovidouci narikajici troska, neschopna nejen rano ustlat postele ale v podstate provest jakykoliv jednoduchy ukon.

Me nejdrazsi dite mi totiz pri skadleni dalo prstickem primy zasah do oka a jak se vcera zjistilo, podarilo se mu vyskrabnout mi kus rohovky. Prej je to bezny uraz matek (eehmmm) a pri trose stesti a denni applikaci nejakeho kremu do oka budu za 4dni ok. Uz jsem ted, hned cestou od doktora mi pookralo, vedomi ze mi oko neodchazi nadobro me zahralo a povzbudilo, poupravila jsem si slunecni bryle na nose a dojeli jsme vsichni tri domu i s nakupem a ejhle, uz udrzim obe oci otevreny a dokonce si muzu nasadit zpet sve dioptricke bryle aniz by se spustil potok slz.

Privedlo me to na myslenku jak malo staci a octnem se jinde.

Zacnem delit veci na Predtim a Potom.

Jak se svet Kancelari Znudeneho Sejra zmenil na svet Havarii Na Luzko Upoutaneho Sejra. Jaky by byl ten jeho paralelni svet kdyby tehdy jel jinudy nebo o neco driv ci pozdejc.

Jaky by byl muj svet kdybych nepoznala Franklina a skoncila, rekneme, s panem XY. Nebo kdybych zustala v Irsku. Nebo Indii. Nebo odjela na Aljasku. Nebo nesekla nikdy s praci u pamatkaru. Nebo u geodezie. Nebo neprodala garsonku v Cesky Lipe. Tisice variant! A vsechny si umim predstavit. Svy paralelni svety.

A co teprv svety jinejch. Mikulasovo rvacky s policajtama za ranniho rozbresku o kterejch pozdejc nic nevi. Romanovo rozvodove rizeni. Luiho nekonecna obsese se svoji ex, Zlatici ‘men hunting’, Ivy taxikareni a sexualni dobrodruzstvi. Nema to konce.

To mne privadi jednak do slepe ulicky a jednak k zaverecnemu (nesouvislemu) sdeleni ze jsem se rozhodla na (jakykoliv) blog nadale nevkrocit dokud neudelam neco do skoly. Mam uz zadany asi 4(z 5) assignmentu a tenhle tejden je halfterm a o pristi ctvrtek prijdu neb mame nakej dulezitej appointment (o tom jindy).

Jo a uceni CADu jde dobre, ta slecna co jsem posledne rikala ze se neukazala, se ukazala par minut na to, a pak jeste jeden typek a vubec, tak ja jdu neco delat, zatim zdar

10 thoughts on “Paralelni svety a svety jinych

  1. Pliwatko October 28, 2007 / 6:02 pm

    rohovka jen tak doroste?cože?…to sou pro mě hrozně zajímavý věci?…a je dobře že dokážeš vydržet bez počítače..já sem na tom tak špatně že nemůžu jet kvůli tomu ani na dovolenou..

  2. buteo October 28, 2007 / 7:04 pm

    Velice Ti sluší smajlíka hlavně, že to dobře dopadlo. Věnuj se práci a studiu a rodině vždy s brýlemi/he/ a když nezajdeš, nevadí, hlavně když dáš o sobě vědět. Hezký večer London

  3. Leni ze Sevilly October 28, 2007 / 9:16 pm

    to zraneni oka zni brutalne, ale vypada, ze teda “doroste”, tak at to dlouho netrva!jinak mas fakt pravdu, ze ty zlomovy okamziky jsou podivne nahody casu menici nase osudy…

  4. Bára October 28, 2007 / 9:45 pm

    Já se tak lekla toho, že sis dala závazek nevkročit na jakýkoliv jiný blog… ale hned vzápětí vidím, že je to dočasné a to se smí, ba někdy i musí.

  5. spoon October 28, 2007 / 10:11 pm

    pliw: nevim clovece i kdyz jsem koukla do wikipedie, je rohovka i pres duhovku? ja mam za to ze je to jakoby ta rosolovata slupka. F. to videl, doktorka ho prizvala na druhou stranu ‘mikroskopu’ se mi do oka juknout. Ja bohuzel nemohla ;)bara: kdyt rikam…nesouvisly sdeleni.)

  6. sonja October 29, 2007 / 7:36 am

    to je strasne dobry. to pred a potom. budu si pamatovat.

  7. Sejra October 29, 2007 / 4:59 pm

    SpoonNa otázku v odstavci mi věnovaném už teď odpověď znám: Můj svět by byl pořád nudnej a šedivej. Ale ten zlom mi přinesl spousta pozitiv – vážím si víc lidí okolo, vážím si víc takových těch obyčejných věcí, nic složitě neplánuju, raduju se z každýho okamžiku, atd. Prostě ten bolestivej zlom mi (paradoxně) zlepšil život v mnoha ohledech!!! CO na tom, že budu do konce života pajdat a mít třeba pořád nějaký bolesti…

  8. spoon October 30, 2007 / 12:35 am

    SejraTo mne hrozne tesi. A tak to ma bejt, stokrat opakovany pravdy si potvrdime teprve na vlastni kuzi. Ja si ted slastne vychutnavam kazdou minutu volnyho /osobniho/ casu a jeste pred dvema lety jsem nevedela jak s jeho prebytkem nalozit a utapela jsem se v pseudoproblemech. Tak tem ‘obycejnejm’ vecem zdar! ,) x

  9. Eliza October 31, 2007 / 7:23 pm

    Vždy je to něco za něco. Jenom poznat, kdy to další něco udělat. Tzn. být ve správný čas na správným místě. A pak už jdou věci jaksi samospádem. Tvé aktivity ale obdivuji, ty máš těch míst a časů jaksi mnohem víc, nežli bývá obvyklý průměr. A asi také správný čas k rozhodnutí se.

  10. spoon November 5, 2007 / 2:00 am

    Eliza;-) nekdy je dobry tech mist a casu zase tolik nemit aby clovek nebyl uplne rozplocenej. Ted napriklad resim pomalu se formujici nabidku dobryho mista v Praze.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s