Ceska ambasada v Londyne

jak to chodi na konsularnim oddeleni

Prisel korespondak z ambasady adresovany Samuelovi, ze se ma dostavit k vyzvednuti pasu / obcanky / rodneho listu (nehodici se skrtnete), a zaroven vratit stare doklady. Strefila jsem se zrovna do dvouhodinove poledni pauzy (zrejme chudaci zamestnanci shledali Notting Hill prilis drahym a v poledne si sami vyvaruji jinak nevim proc se nestihnou najist jako vsichni normalni lidi za hodku) takze jsem zaplula do Subway a dala si BLT a vyckala druhe hodiny odpoledni. Uz zdalky me ale vital hrozen lidi pred dvermi. Dobra, najedi se a pusti nas dovnitr, zadoufala jsem. Chodnik pred budovou ambasady je sice siroky tak, ze se kolemjdouci kolem nas propletou, ale nehostinny a bez lavicek (pokud neminite sedet jak chuligan na betonovem kvetinaci s muskaty). Bylo zde uz nekolik rodin s (rozpustilymi) detmi, dve matky s kocarky (vcetne me), par zamilovanych dvojic (kde z paru jeden vzdy nebyl cech) a kolem nas rusna ulice, kde co chvili na svetlech zastavil cerveny dvoupatrovy autobus a cestujici z nej nas zvedave prejizdeli ocima. Byla jsem v tu chvili vdecna ze ceska vlajka na vstupnich dverich do konsularniho ma velikost postovni znamky a jine napisy nade dvermi ci kolem nich nejsou, krome instrukci o vypnuti mobilu a dvojjazycneho vysvetleni: " Jelikoz zde jsou nedostacne cekaci prostory, vchazejte na vyzvani po jednom".

Bylo 14.02 a ja se mezi lidma protlacila a zazvonila na (neoznaceny, jakoby bytovy) zvonek. A obratem nekdo pustil bzucak. Upozornuju ze budova je betonova a cele prizemi je prosklene takze za zaluziema videli moc dobre kolik nas venku je, ovsem ‘vyzvani’ bychom se zrejme nedockali, dvere jsou zvenku na kouli.

Ve 14:45 prisla rada na me, dvere s tezkym Branem (ktere zavira samo) mi nikdo pridrzet nepomohl, tri venkovni schody jsem jakztakz prekonala a v cekaci/prijmaci hale mne uvitalo slepe a prazdne podaci okynko do ktereho asi po 3minutach zevnitr nerudne nakoukl postarsi pan. ‘Prosim?’ zavrcel. Hned se mi zachtelo se ho zeptat jak dlouho tu zije a jestli to jeho ‘Prosim’ se mu zda patricnym ekvivalentem profesionalniho ‘How can I help you?’ ktere vam s usmevem predestre kazdy statni zamestnanec na poste, bankovni urednik i prodavac. Ale udrzela jsem se a podavam mu bezeslova korespondak, na ktery chvili kouka a pak se zepta ‘ to je pro vas?’ ‘Vypadam snad jako Samuel?’ chce se mi opacit ale opet se ovladnu a odvetim (pokud mozno pratelsky) ‘pro syna’ … a ve skrytu duse mne ochromi strach ze mi dokumenty vydaji teprve az se Samuel bude umet sam podepsat. Neracionalni a absurdni myslenka ale v kavkovskem state a v tehle nehostine instituci ma clovek pocit ze nic neni nemozne.

Pan s vrcenim odchazi a pozdeji prinasi pas, rodny list a osvedceni o obcanstvi, a podava mi tri papiry ktere mam podepsat. ‘neni tu tuzka’ rozhlizim se kolem sebe. ‘Musi tam bejt, jednu jsem tam rano daval’ nehodla se vyvest z miry pan. ‘Jestli tam neni tak to si budete muset nejakou sehnat, ja tam nebudu davat svoji’. Rozhlizim se po hole prostore cca 2.2 x 3 m, jedna slecna tam vyplnuje sve papiry ale naznacuje mi ze ma tuzku vlastni a ze neda. Ja propisku mam ale nehodlam uverit tomu ze bych v opacnem pripade byla nucena vyjit ven mezi dav cekajicich lidi, zacit shanet tuzku, nebo si ji jit koupit do trafiky a cekat znovu. Stojim dal pred okenkem a uvazuji o tom sbalit doklady, nic nepodepsat a vypadnout. Pan zmizel a okenkem jsou videt prostory kancelare kde nejaka pani strasne dulezite telefonuje. Nakonec pan tuzku prinasi a ja se zvecnuji na kopie dokumentu a odchazim bez pozdravu. Venku cekaji dalsi lide, kteri prijeli z Manchestru, Liverpoolu, utahani z cesty autobusem, nervozni jestli chytnou spoj zpatky, uhybaji metari ulic a doufaji ze se nerozprsi.

Nevedet jak luxusni prostory ma ambasada vevnitr, rekla bych z tohodle zazitku ze jde o bananovou republiku. Hodlam jim napsat otevreny dopis a navrhnout aby preresili interier uradu vic ‘user friendly’.

No, hlavne ze mame pas, ted muzem jit pro zmenu na nigerijskou ambasadu zadat o visa.

Jeste ze jsem na te materske dovolene ;-)

11 thoughts on “Ceska ambasada v Londyne

  1. Eliza October 9, 2007 / 1:29 am

    Bezvadné ( tedy ne to jednání, ale ten výsledek). Můžeš nám pak podat srovnání Nigerie – Česko, jako ve fotbale. Ale už teď myslím že vím, kdo vyhrál.

  2. sedmi October 9, 2007 / 10:25 am

    proč mě to vůbec nepřekvapuje??? chjo :(

  3. tata October 9, 2007 / 1:18 pm

    budova krome tojo, ze je plna asbestu v sobe nese puvodni poslani spionazniho centra, neduverivosti, podrazu a profesionalnich desinformaci.jsem ateista ale v tomto pripade jsem schopen verit na preneseni poslani budovy na chovani lidi, zejmena tech co bydli vevnitr.jo, byt cechem zni hrde.

  4. spoon October 9, 2007 / 1:51 pm

    tady je par fotek http://spoon.bloguje.cz/370878-minus-123min-v-londyne.phpjinak jen ‘ACH JO’… a nejsem to jen ja s tim povzdechem, na msn foru kde je skupinka ceskejch a slovenskejch maminek zijicich v UK jsou nas desitky, neli stovky s podobnymi zazitky a to je furt jen zlomek. Zajimalo by mne kde zjistit statistiky kolik je v UK vlastne Cechu.

  5. Manželka October 9, 2007 / 2:09 pm

    No, nediv se,ambasáda je podřízena ministerstvu zahraničí… A jistě si vzpomínáš, jak MZV leží na srdci blaho českých občanů (viz případ s Pouštním královstvím a mými doklady). ;)

  6. m.i.c.h.i.02 October 11, 2007 / 10:35 pm

    Koukám, že nejen v Česku je toto možné.:-D To jsem rád, že i za hranicemi na západ od nás se takovéto věci dějí.:-)

  7. spoon October 11, 2007 / 11:43 pm

    Michi prave ze tohle Cesko je, i kdyz jen na par desitkach ctverecnich metru. BTW: s britskou ambasadou v nigerii jsem vychazela lip nez s ‘vlastni’ tady v UK a to by si clovek rekl evropa jako evropa.

  8. paja-ostrovanka October 13, 2007 / 11:35 am

    des a hruza. na ambasadach zrejme projdou konkurzem jen ti nejhnusnejsi a nejneprijemnejsi lidi. mam podobne zkusenosti napr. s ceskou ambasadou v atenach. fuj fuj fuj

  9. Vera November 25, 2009 / 5:24 pm

    Diky za popsani Tveho zazitku, ja jsem tam byla taky nekolikrat a vzdycky jsem mela podobnou ne-li horsi zkusenost. Vzpominam si, ze kdyz me ten postarsi pan vyhodil s fotkou me dcery kde ji udajne nemely byt videt ramena, rekl at si domluvim dalsi schuzku s kolegyni a to jsem musela jit ven a mluvit s ni pres mluvitko! Nemohla jsem si pomoct a zeptala jsem se ji jestli ma strach, ze ji pokousu ;o)Dopis uz mam doma napsany, ale nikdy jsem ho neposlala, rikala jsem si ze to byl zrovna spatny den, ale vidim, ze to je tak zrejme na dennim poradku.

  10. memetka80 August 24, 2010 / 9:42 pm

    ambasadazazila sem to same co ty a jeto hruza jak se muzou tak hle chovat k ceskym obcanum sou horsi nez ty divoke hieny cesky narod by se mnel stydet za chovani k tere prokazuji k svemu lidu

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s