aneb Clovek mini, *** meni.

Vcera jsem byla neuveritelne nabita energii. Rano jsem vstala s Franklinem uz pred sestou, dela ted na Heathrow a jezdi s jednim kamosem autem a jak vite Heathrow je zatracene daleko. Mela jsem pro nej pripravenej sendvich (obrovskou doma upecenou chiabattu se dvema kurecimi rizky a zelenymi listy salatu a majonezou a kecupem) a sla jsem uvarit caj s mlikem do termosky. Oba pijeme cerny caj s mlikem, on sladi, ja ne. Ale zbytek z cajovy konvicky co se do termosky nevesel jsem si vzala pak k pocitaci a spustila ho. Nechtelo se mi zpatky do postele. Den predtim jsme byli u pravnicky a mne posedla chut udelat a pripravit vsechny veci na kterych jsme se domluvili. Zacala jsem teda sepisovat, scanovat, tisknout, prehrabovat nase ‘foldery’ s dokumentama (kazdej mame svuj, jsem uchylna na archivovani a organizovani veci) a davala jsem pekne vsechno dokupy, zaroven komunikovala s nekym na yahoo messengeru a icq a za chvili vylezlo slunicko a ja mela vsechno ‘ready’.

Po skole, ktera je co by kamenem dohodil a je to velice prijemna prochazka (mj kolem travniku kdy jsem do sebe vtahovala vuni cerstve posekane travy a premyslela o prvnich tresnich a Sazave a svejch nekdejsich vyletech na kole do Koutu), ke konci skolniho roku spis jen revize a ‘tutorials’ pro ty co si nevedej rady s assignmentama, pro nas elitu pokec a jokes a cas stravenej v knihovne surfovanim a prevypravenim si pribehu z posledniho tejdne.

Doma jsem byla uz kolem 3pm (protoze nechodim na CAD a balim to uz po Project Administration), i s drobnym nakupem a venku uplny leto, dala jsem si koupel a snedla krabici zmrzliny s prichuti Baileys a citila se na vrcholu blaha. Okna dokoran, probehl uklid, prani a pak jsem dostala hlad. Ale protoze uz nekolikatej tejden nejsme schopny dojit udelat NAKUP (ve smyslu maso, zelenina, ovoce, dzusy atp) nemame doma skoro nic az na obvykly mleko, par syru a drobnosti. Franklin jezdi domu pozde a mne se to nechce tahat a vikendy mivame nabity. Takze jsem se rozhodla ze objednam po telefonu home deliverey, zrovna nam hodili do dveri novej letacek, indicka kuchyne, udajne prava nepalska, vsechno vypada lakave a ceny jsou v pohode. Procitam to uz ve vane a sbihaj se mi sliny. Nakolik je to grafikou letacku nevim, kazdopadne kolem 6pm zvedam telefon a objednavam dve hlavni jidla, chilli chicken with coriander & tomatoes a vegetable biryani pro mne, plus dva dobre vypadajici predkrmy (napr minced lamb & lentil cooked with freshly ground spices) + lemon rice + naan, ujistuju se ze muzu platit sekem (nemam u sebe zadny penize a nejblizsi bankomat je nejspis na New Crossu. Nastesti tady je bezny platit v obchodech i hospodach kartou, proto mne stav hotovosti nikdy nijak nezatezuje). Slecna s indickym accentem je samy usmev, bere objednavku a zapisuje si moji adresu a telefonni cislo. Pripravim sek a zakoukam se na film EDTV (mimochodem vyborna komedie s Woody Harrlesonem). Vyrusi mne telefon, nezaznamenala jsem ze ubehla uz hodina, a tataz slecna se strasne omlouva ze ridic je uz na ceste, ze se zpozdil, ze mi da slevu, ja na to ze pohoda, ze to neni problem, ze hlady jeste neumiram a ze pokud to bude teple tak vubec nevadi. Ona trva na sleve, tak vystavuju novy sek a za chvili uz mam vedle gauce obrovskou tasku plnou krabicek s jidlem. A Franklin nestastnej na telefonu ze je zaseklej na Heathrow, ze ten typek co s nim jezdi dela nejakej prescas a on musi cekat neb nikdo jinej uz tam neni a dostat se domu nema jak, at prej se pustim do jidla.

Pak uz vite zbytek, prijel, odbehl do hospody na fotbal, vratil se, najedl se, usnul, a ja jeste do noci na compu, sepsala jsem ten clanek, vyridila par mejlu a chystala se jit spat neco kolem pulnoci, jeste pomerne cerstva a ziva.

Ale nastalo ouvej. Nemohla jsem najit zadnou pozici v posteli ktera by se zdala aspon zcasti pohodlna. Prochazely mi brichem zvlastni pocity bolesti kdy uplne zadrzite dech a soustredite se jenom na to jedno misto, zkoumave a zaroven s odhodlanim ten pocit bolesti potlacit, ale on se stupnuje az mate chut zaupet, nebo vykriknout, zvednout se, hledat pomoc, volat nekam, ujistit se ze je to v poradku, ale nez to dojde vrcholu, najednou to teple a tise ustane. Tak v tehle sinusoidach jsem prozila celou noc, skoro zpocena a nebyla s to zanalyzovat stupen vaznosti. Vse jsem rano zamlcela, vypravila F. do prace, a kolem osmy se zacala vypravovat sama. Mozna vsechno zvetsuju rikam si, mozna jsem spala a nevim o tom, rozhodne k ranu jsem zabrala, protoze jsem si pamatovala sen. Ale to pnuti a jakoby ochrnuti prichazi zase a ja si rikam s timhle nikam nejedu, co kdyz mne nepusti nikdo sednout v autobuse, budem zasekly v dopravni zacpe, kaslu na to, pockam jak mi bude pozdejc. A kolem 9ty volam do kanclu, Manuel uz tam je, (nas senior CAD Technician), sdeluju mu ze asi neprijdu ze mi neni dobre, a on ‘jak ASI? Jo nebo ne? Ja tady mam nejakou praci ktera je potreba udelat a az se mne prijdou zeptat bylo by dobry kdybych vedel na cem jsem’ tak se chvili kroutim ze jako uvidim v poledne, ze mu brnknu, ze bych prijela pozdejc, a zejtra mam jeste jeden den ale ze ted mu nejsem schopna rict…a on mne utne…asi je bizi ..ale vyrazilo mi to dech, ta strohost, tyyy vole, jeste ani nebylo poradne devet, a uz je ve stresu, z hlasu nebyl znat ani zlomek usmevu ci starosti. Zalehla jsem opet do postele a za chvili mi to nedalo, rozhodla jsem se pustit comp, najet do firemniho mejlu a dat mu to oficialne, v kopii personalni a nasi administrativni assistentce a par mejlama a telefonatama se zahy vse vyresilo a vyjasnilo a uzavrelo. Perosnalni je strasne sympaticka usmevava cernoska, jeji hlas mne uplne hladil kdyz rikala at beru ohled hlavne na bejby, ze neni problem ze ty papiry predela, ze dva dny sem nebo tam neni zadnej problem.

Vyhnula jsem se tak nakupovani koblih a posilani mejlu cele skupine se svym ‘good bye’ ale svym zpusobem me to tesi.

Prospala jsem pul dne, pak mne to hnalo na zachod, a mela jsem PRAVEJ INDICKEJ PRUJEM, opravdu kvalitka. Takze to, co se mi v noci prohanelo sem a tam brichem byly zarazeny prdy z toho vseho kari a spices. Jsem taky blba ze jsem sla do neceho tak korenenyho. Ale kdyz ono to bylo tak dobry!! ;))