proste mi to nedalo

Uz je to nejakej ten cas co jsme spolu neco meli ale prestoze to vyznelo do ztracena, oba jsme se navzajem zrejme zaskatulkovali do prihradky ‘co kdyby’ & ‘kdyby bylo byvalo…’ atp., a pomerne frekventovane se obstastnovali emaily typu ‘jaxemas?’ ‘whatsup?’ ‘hello’ a podobne. Ani bych to nenazvala skadleni a uz vubec ne firtovani, jen takovou malou konstantni pripominku toho, ze nekde v casoprostoru je nekde nekdo, koho jsme si stihli na chvili pripoutat k srdci a pak nechat plavat, aniz bychom ho poradne poznali a nemelo by nam to nahodou bejt ted lito? Nemeli bychom se sejit a zjistit, jak to tenkrat vlastne vsechno bylo a prevypravet si ty pribehy kazdej tak, jak je prozil a konfrontovat nase tehdejsi dojmy a pocity s realitou toho jak to tenkrat prijal ten druhy a jak reagoval a bylo-li to adekvatni ci ne…. Temhle scenarum se obcas fakt neda zabranit, obzvlast u komplikovanych povah jako jsem ja (a evidentne on). Vyzivali jsme se navzajem v popichovani, argumentech, konverzaci o nicem a nezucastnena osoba by musela usoudit ze se hadame. Nas ale proste bavilo si oponovat, intelektualne se stimulovat a nahravat si na smec, snazit se jeden druheho ‘dostat’. Navic se mi, krome tohoto ‘spiritualniho souzeni’ libil fyzicky, a to tak nesmirne, ze pri kazdym sexu s nim jsem upadala temer do bezvedomi. Meli jsme podobne profese, konicky, predstavy o zivote, smysl pro humor, pritahovali se ale zaroven mezi nami rostla bariera z nedorozumeni. Ted uz to zpetne muzu vsechno lip identifikovat, a bohudik taky hodit za hlavu, ale natrapilo se mne to dost. Jako Beran jsem se do kazdyho vztahu vrhala po hlave a nenechavala si zadna zadni vratka, on ovsem byl opatrny, rezervovanejsi a introvertnejsi. Co mne treba rozesmalo pri nasem patecnim rozhovoru nad veceri (asi jedna z nasich nejuvolnenejsich schuzek) bylo kdyz jsme se dostali k prihode jak poprve jel ke mne, brali jsme si tenktat taxik, prselo, ja bydlela v Camdenu, on se celej vecer tvaril neurcite, ja mela pocit ze ho tlacim, ale vyjadrit se nedokazal ani jeden z nas, cely to bylo rozpacity (teda do ty chvile nez jsme se dostali do postele) a ja mu teda ted rikam: ‘To jako myslis ze to bylo moc BRZO? A procs teda ke mne jel kdyzs nechtel?’ A on: Ale ja jsem chtel!’ …a ja ‘ a proc ses teda tvaril tak nerozhodne?’ a on ‘ to te ani nenapadlo ze jsem se te mohl BAT?’ Hlasite jsem se rozesmala. ‘Bat????’ jako ze bych mohla bejt hromadnej vrah?’ Zadivam se na nej, popadam dech, a on se tvari VAZNE. Tak to mne dostal. To mne opravdu nenapadlo. S takovou opatrnosti, panecku (o systematickym pouzivani kondomu nemluve – v tom byl nesmirne duslednej po celou dobu vztahu/nevztahu), s takovym pristupem, to se opravdu do problemu asi nedostane. Ale mozna ze ani ze svy ulity ne. Teprv ted, kdyz uz o nic nejde, se teprv odvazil mi sverit nektery svy tajemstvi a prani. Poznala jsem par jeho obsesi a uchylek (treba uklid a cistota, to je jeho – zrovna se rozhodl vyhodit najemniky z baraku protoze tam kvuli necemu prisel a prej nebyl poradne umytej drez a vana….uplne se pri te reminiscenci zachvel hnusem). Zajimavy je ze mam pocit ze k sobe mame bliz a bliz, ale zaroven vim, ze pratele z bejvalych milencu jsou neoblibeny tema (obzvlast na diskuse s manzelem). Pokousela jsem se zamluvit svuj pozdni prichod hlaskou o spouste prace a zdrzeni se v kanclu, do toho mi ale dotycnej 2x textoval a volal (a to jsme vubec alkohol nepozili!) a cely to setkani tak zanechava zvlastni pocit provinilosti….