uprostred niceho

Ocitla jsem se ve zvlastnim pocitu casoprazdna, v prostorovem a pocitovem vakuu

jsou bezmala dve hodiny odpoledne, a pokud nechci zmeskat letadlo mela bych nepozdejc kolem ctvrte uz sedet v nejakem prostredku londynske hromadne dopravy a nechat se odvazet na Heathrow. Misto toho se nachazim v plnem zaujeti nad satnikem, prochazim supliky a prerovnavam kominky, zehlim Franklinovy kosile a dokonce i trenyrky, coz jsem nikdy nedelala. Mela jsem dlouhou horkou koupel s knizkou, do ktere se marne snazim zacist, ted jsem si udelala toust a caj s mlekem a premyslim co vlastne sbalit, kolem mne ruzne mobily, nabijecky, prevody AJ-CZ zasuvek, sbirka klicu, kreditnich karet, karet na dopravu, zdravotnich karet, a v male prirucni tasce zatim jen par darku. Pojedu nalehko ale rada bych se uz konecne ‘vzila do pocitu’ ze odjizim a porad mi to nejak nejde…

Kdyz dopoledne prisel Franklina vyzvednout kamos a oba pak odchazeli na fotbal, on na sobe cerveny tricko s Poborskym, ksiltovku a usmev od ucha k uchu, prislo mi najednou hrozne nepatricny nekam odjizdet a nebejt tu az se vrati a bude hladovej a ziznivej jako vzdycky. Posledni ujistovani o tom ze si zavolame, na-emailujeme, budeme chybet, ja jako vzdycky posledni checking typu ‘mas klice?’ ‘mas dost penez?’ a podobne, uz byli na ulici, oba jak pubertalni ulicnici, poskakovali a smali se a slunicko se do nich opiralo.

Na mne ted dolehla zvlastni tiha nepopsatelne ‘skorolitosti’ z odlouceni, uplne bezduvodna samozrejme, protoze se jedna jen o par dni, a zacinam podvedome pochybovat o tom, ze se zvladnu vubec nejak zabavit, abych napriklad cestou na letiste nepropadla uplne zoufalosti a prazdnote a nezacaly se mi kutalet slzy z oci. Az budu v Praze bude to jiny, ale tahle chvile ‘odkotvovani’ a ‘presunu’ je najednou takova spatne stravitelna a bylo by fajn kdyby ji slo preskocit.

6 thoughts on “uprostred niceho

  1. buteo April 7, 2007 / 4:01 pm

    Jen si to pořádně vychutněj, o to větší bude radost z nastalých změn. Dobrou cestu

  2. sneczech April 8, 2007 / 2:22 pm

    Že by něco, jako když odjíždíš z jednoho domova do druhého?

  3. spoon April 8, 2007 / 10:01 pm

    uklidnila jsem se az v letadle. Sice jsem se snazila distancovat od okolniho deni ctenim knizky a ignorovat celej let a bojkotovat sledovani nacvicovani navleku zachranejch vest a smeru unikovej cest ale pak se to zhouplo a leteli jsme a ja pochopila o cem byl ten dusevni zmatek. Poprvy se nevracim domu ale opoustim domov. Doma je tam kde je Franklin.

  4. paja-ostrovanka April 9, 2007 / 8:40 am

    hmm..to je fakt strasnej rozdil. tohle uvedomeni si, kde je ted tvuj domov. preju, at vam vse vzdy klape.

  5. Leni ze Sevilly April 9, 2007 / 4:07 pm

    Je to krasny, ze to tak cetis, ze mas domov v Londyne…moc ti preju at je vse vpohode a stale tak krasne…

  6. zuzi April 11, 2007 / 7:17 pm

    tak, spoon, dcera to říká úplně stejně, domov mám už tam, kde je Pumi a u mamky je to až na druhém místě …

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s