Dneska od rana prsi. Nechtelo se mi vstavat.Okynka v autobuse byly zamlzeny a z mista odkud jsem sedela (prvni dvousedacka na hornim patre – moje oblibeny) bylo videt jen ubrecene mlhave sedoprazdno, ktery se kazdejch pet minut rozzarilo cervene, to protoze jsme staveli snad na kazdejch semaforech co jsme mijeli. Sedla si vedle mne tlusta slecna a znemoznila mi upadnout do nacviceneho polospanku, nebot ja v autobusech nemam rada dotykani lokty, zebry, stehny, nebo cimkoliv jinym s cizimi lidmi (nejdna-li se zrovna o mlade, krasne, vonave a atraktivni muze – jichz, jak vytusite, prostredky mestske hromadne dopravy v sedmou hodinu ranni zrovna neoplyvaji). Nepsane pravidlo (zejmena cervenych dvoupatrovych) londynskych autobusu je sednout si na volnou dvojku’ k okenku. Neni-li uz zadna dvojka’ volna, prisedaji si lide postupne do sedacek v ulickach a to vetsinou od predni casti autobusu smerem dozadu. Zadni dlouha rada je vyhrazena pro chuligany, pubertaky, drsnaky a takovy to co se opravdu NEMINEJ tisnit. Vystoupi-li nekdo kdo sedel na volne dvojce u okynkoveho’ sedadla, tak na toto misto prechazi nekdo z ulickoveho’ sedadla. Neptejte se mne proc, proste to tak je, v autobuse je neustala migrace.
Ja umyslne sedela na ulickovym’ sedadle ty prvni divadelni’ rady, protoze (nebejt deste) je to ta s nejlepsim vyhledem a nikdo pred vama nechrchla (a za vama taky ne protoze tam je schodiste), a tim ze sedite v ulicce a ‘zablokujete se’ davate najevo svou neochotu se o dvousedacku DELIT. Ale slecna ignorovala prazdna mista v zadni casti autobusu a z hlasitym Skuuujzmii!’ se narvala kolem mne k okynku. Udivilo mne to, ale nehla jsem brvou. Nozku radobyladne prehozenou pres druhou, botkama znacky Skechers zaprena o predni dekl pod okynkem, snazila jsem se balancovat na hrane sedacky. Zatacka u Waterloo mostu mne malem hodila do ulicky, ale udrzela jsem se a obe jsme dojely az na Holborn. Vystupovala driv nez ja.
Franklin zas byl do rana vzhuru, vylejval zaklad na svoje nove, monstrozni dilo. Tentokrat je ten cement skoro pres celej jidelni stul, pocitam ze to ma tak 110x70cm minimalne. Jsem presvedcena ze takovej obrovskej blok ma obrovskou sanci se zlomit v puli tesne pred dokoncenim, kdyby bejval konzultoval s odbornikem (JA) mohli jsme tam dat nejakou dratenou sit na vyztuzeni, taky bude zajimavy pocitat jak velkej hak na zaveseni bude potreba a jak hluboce zapustenej do budouciho odlitku, ale to Mistra zatim vubec netrapi, pravil ze se to muze primo vbudovat do steny, treba nad krb. Tak takhle daleko jsem se svou predstavivosti nesla – vezdit to – ale nakonec – proc ne? Ma pro to takove nadseni a zapal ze ho proste neminim odrazovat praktickejma komentarema a pripominkama. Minulej tejden prisel postou z Lucebnich zavodu Kolin LUKOPREN, kaucukova hmota ze ktery se pomoci chemickeho katalyzatoru vyrobi smes ktera pozdeji zatuhne ale pritom zustane pruzna a flexibilni a pouziva se prave na formy. Nemeli jsme doma nic cim odmerit presne mnozstvi (a na tom dost zavisi), presto nedal jinak a tak dlouho kolem mne a Lukoprenu tancoval az jsem svolila a udelala chemicko-fyzikalni experiment a formu jsme odlili. Skutecne zatuhla a povedla se, a od ty doby mne nosi samou laskou na rukach.
Tenhle vikend jsme vubec nic nedelali, v sobotu vecer prijel Mikulas a Roman, zdrzeli se do pulnoci, sice vetsinu casu probirali pracovni problemy a samozrejme mluvili cesky takze Franklin je po chvili prestal uplne vnimat, ale bylo fajn je oba videt (a dostat pochvalu za veceri). V nedeli jsem nesla ani plavat, ani do kostela, ale vetsinu dne jsem prospala, coz bylo fakt hodne prijemny. Vikend predtim jsem plavat byla a Franklin dokonce z galerie fotil, ale protoze vypnul blesk, podarilo se mu poridit paradni serii obrazku s azurove modrou plochou, obsahujici sem tam nejakou oranzovou skvrnu.
V noci jsme pak koukali na horror CREEP , k cemuz jsem F. premlouvala uz nejakej mesic. Nema scary movies’ rad ale ja se nechtela divat sama. Franka Potente (Princezna a Bojovnik, Run Lola Run) je supr, londynsky metro taky, ale charakter glumovity’ zrudy ktera si hraje na chirurga mne trochu zklamal. Nedoporucuju pro slabsi natury a tehotne zeny, jeho sbirka nalozenejch embryi neni nic moc pokoukana, ale spravili jsme si pak chut Briget Jones, a prochazkou venku a strach z temna byl zazehnan.
Jo a zejtra mam ve skole prezentaci, velka parada. Mam tremu protoze nazev tematu ktery jsem si vybrala (URBAN DESIGN) neumim ani poradne vyslovit. Je to hrozne zajimavy subjekt, a strasne rada bych prednasku vedla v cestine, promitla jim nejaky mapky evropskejch stredovekejch mest, protoze o nemaj o vyvoji mest ani paru, bohuzel se obavam ze by mi to neproslo.
Jeste jsem zapomela na jeden mikrozazitek z dnesni cesty autobusem (prestupuju 2x az 3x takze o ne neni nouze). Vsimla jsem si ze starsi pani, sedici prede mnou, si cte v miniaturni knizecce z rucniho papiru, a naklonila jsem se abych videla lip na obsah. Byla to krasna kaligrafie, zdobena po strnach cinkymi znaky. Casto je videt lidi ctouci si v Bibli, ale tohle vypadalo spis jako prislovi ci basne. Naklonim se jeste trochu a ctu:
He, Who is Kind,
Is never unhappy.
He, Who is Wise,
Is never confused.
He, who is Brave,
….
… dal jsem to nestihla, sorry. Ale ten prvni radek me zamestnal na cely den.
Jo a ta pani kdyz vystupovala nebyla Cinanka ale Africanka. Jsou mezi Africany Zenovi budhiste?
spoon and other things 
Všechny odstavce zajimavé, no koment krátký, tak něco. V 2005 dva týdny po UK, taky 2 dny v Edinburgu. Na muzea nejsem/sám už muzeální/, v houfu nesnáším, tak One Day Ticket a sleva v srpnu na 2 L a navíc déšť. Tak jsem dva dny projezdil toto hlavní město Skotska zik-zak a důkladně, zásadně v první řadě v patře, poradila česká servírka, studentka plzeňské university, od ryb s hranolky. Supr.Stejnou zásadu v obsazování míst popsal vloni šneček. Takže už jsme skoro světoví. Věřím, že Ti presentace ve škole dopadla dobře, pokud ne, tak se nic neděje, ale Ty spíš jen strašíš, aby pak se mohlo jásat, viď.
aby se pak mohlo chvalit ;)) ja vim, o nic nejde, neznamkuje se to, je to jen pro ‘nas’ pravil, abychom si nacvicili verejne vystupovani a ziskali sebeduveru. Ma k tomu srandovni kriteria ktery jdou do psychologie, pak se k tomu jeste vratim.
dobra myslenka s tim vbudovanim plastiky nad krb. myslim, ze vase domaci bude nadsena a zvedne ji to hodnotu bytu. hlavne az bude franklin strasne slavnej a znamej, tak pak muze strelit byt za nekolik milionu liber prave kvuli tomu dilu!! to ji rekni v pripade, ze by nadsena nebyla:))
pajo, zdit bude pochopitelne ten kdo to eventualne koupi, my sice krbovou niku mame ale bytna by to nevydejchala. A mozna ani ja ne. Mam sklon k minimalizmu a abstrakci, nas obejvak vypada jako bychom se nastehovali vcera a dekoraci obsahuje opravdu minimum ;)
dobrý nápads tím zazděním… mně se ta krásná dílka na prkně moc nezdají, a tohle je výborný nápad, je to vlastně štuková výzdoba, jen třeba pro mne trochu nezvyklá, není to jen dekorativní, ale i umělecké. Proč ne? O tom autobuse píšeš hezky, já si taky autobus užívám a pozoruju,také jsem o tom psala, ale do toho dřívějšího zrušenýho blogu … jak si vedle mě sedl sympaťák a mně to dělalo dobře … Z. a jak si představuji sebe v tom autobusu .. jak působím já na druhé… :o)