Prisla jsem pozde do prace protoze jsem rano byla (znovu) na usnim – jen proto aby mi mlady pakistanky lekar lamanou anglictinou sdelil ze jeste nema vysledky odberu a ze mam pokracovat kapat si kapky a prijit zas za tyden. Nemocnice je v Lewishamu, byla jsem tam uz v 8.30 abych po otevreni v 9 byla prvni na rade a stejne sem se dostala do prace az v 11. Ted jsem dojedla toast se sunkou a syrem, dole v kantyne svym novym elastickym vrskem zapusobila na polskou prodavacku Barbaru, ktera mne odev bezprostredne a nadsene pochvalila a pak zeptala odkud ho mam, zatimco mi hledela mi hypnotizovane do hlubokeho vystrihu. S rozpaky jsem lovila potrebnou informaci a mimodek zatahala za cip pravic it’s flexible – very comfortable’ jako bych se ospravedlnovala. Ona se zasmala that’s what we need!’ – nevim jak ona ve sve bezmala padesatce ale ja ted tedy kazdopadne. Vystrih jen odvadi pohledy od bricha coz je dobre.
Premejslim jestli poslat omluvnej mejl farari ze jsme vcera nedorazili na msi, byli jsme ocekavani, jenze misto toho se rozhodli jit za kamosema domluvit se co a jak s praci protoze muj manzel bude zrejme co nevidet nezamestnanej.Domluvili jsme co bylo potreba a muze zacit hned, nejdriv se zauci a pak z nej bude builder, docela se tesim protoze doted neumel povesit policku a remeslna zrucnost mu bude urcite k uzitku, az se postehujem na ten rozpadajici se baracek ve Slabcich.