strucny prehled uplynuleho tydne,

nabiteho udalostmi.

Pondeli
byl stresovej den. Jednak jsme nestihli v praci odevzdat projekt v terminu (pres moji celonedelni iniciativu) a na sklonku dne hlavni inzenyr ‘went ballistic’ – proste nemohl pochopit co na tom porad delam, jakto ze to neni hotovy a nemohl se smirit s myslenkou ze to ‘proste NEBUDE’ , kazdou hodinu se mne chodil divat pres rameno a ptat se kolik toho jeste zbejva udelat (coz jsem soustavne nebyla schopna odhadnout) – nahanel jak klient tak kontraktori.
Mezitim jsem komunikovala s Pinem (smsky, majly a par telefonatu), kterej mi v praze zajistoval pronajem bytu – mela jsem dva zajemce a prave v pondeli se na to meli jit podivat. V sedum jsem to v praci zabalila, hotovo/nehotovo a ritila se do Lewishamu za Reverendem Gatliffem, se kterym jsme meli appoitment domluveny uz dva tejdny. Z namesti v Lewishamu jsme museli s F. vyslapnout nejdriv asi kilometrovy kopec, uzkou ulici lemovanou rodinejma vilkama, zahradama a zaparkovanejma drahejma autama, a teprv az jsme se vyskrabali na samej vrch, nasli kostel, faru, cely zadejchany se tam nahrnuli a jali se presentovat pozadovane doklady, potrebne k vystaveni licence k cirkevnimu snatku.
Nechala jsem jednat F., rozhlizela se po mistnosti, krb, knihovna pres celou zed, starozitny nabytek, hunaty koberec, obrazky, zaramovane fotografie, socha, susene kvetiny, rozectene noviny, pracovni stolek s rozsvicenou lampou, vsechno to dychalo zabydlenosti, utulnosti, pratelskosti. Velebny pan naopak sam o sobe tak moc sympatickej nebyl, vyhublej padesatnik u kteryho by mne neprekvapilo objeveni tech nejhorsich uchylek. Nevim proc, neco za jeho vyrazem. Ocima. Usmevem. Byl zdvorilej a vyptal se na par zakladnich veci. Oteviraci rozhovor se odvijel na tema proc nema F. original pasu, k cemuz mel muj drahy pripraven historku, kterou jsem na miste slysela prvne, a byla to tak spatne vykonstruovana lez, ze jsem nevedela jakej k tomu nasadit vyraz, rozhodla jsem se to nakonec vubec nekomentovat a nezasahovat do toho, nechala jsem F. takzvane ‘podusit ve vlastni stave’ a jen po ocku sledovala rekace ctihodneho pana. V duchu mi ovsem bezel ten nejhorsi scenar a lamentace nad tim, ze nestaci za F. vyrizovat vsechny prakticke a realne veci, jeste abych mu pomahala spradat lzi!
Rev. Gatliffe vsak pres zjevne rozpaky nebyl s to vyjadrit argumenty pro nesouhlas ci odmitnuti, nevim co se mu honilo hlavou – rezignace, smireni, pohrdani, soucit, neduvera? Procetl pozorne vse co jsme mu donesli, zacal vyplnovat prislusny formular a ptal se uz jen otazky potvrzujici to co zaroven cetl. Ve formulari byla velka kolonka na vek. Z roku narozeni bylo treba odvodit cislo cislici. Zacal Franklinem, a protoze byl linej pocitat, pta se: "How old are you, Franklin?" tak mirnym tonem, absolutne nezaludna otazka, jen ulehceni prace. Franklina to ovsem zastihlo uplne nepripraveneho a zasekl se asi na 2minuty, urputne se snazic vzpomenout, co je v jeho dokumentech za rok narozeni. Cas bezel a mistnosti se rozlehlo ticho, reverendova tuzka se zastavila a muj i jeho pohled se uprel na Franklina, kterej se vselijak kroutil, usmival, a v duchu zrejme usilovne pocital. Neverila jsem ze to zamluvime ale podarilo se. Odprisahli jsme pak ze vsechno co jsme sepsali je pravda a nic nez pravda, nechali ho udelat kopie nasich dokladu (ve F. pripade kopie kopie) a vse uz je na ceste na vyssi mista. Do tydne bychom meli obdrzet licenci (kdyz to na vyssich mistech schvalej). Misto aby jsme bouchli sampansky nad timhle uspechem (dost jsme pochybovali o tom ze budem akceptovani jako verohodny par – jednak fakt ze F. nema platne doklady a jednak nas kulturni a vekovy rozdil (sic jen papirovy) – cestou domu jsme se pohadali – asi dojezd tech vsech stresu – ale vydrzeli jsme bejt na sebe navzajem protivny jen chvili.

Vecer jsem dostala mejl ze pronajem bytu klapnul, mam tam sympatickyho Ira, poslal promptne prachy na konto, vcetne zalohy, aniz by mel jakou smlouvu, Pino odvedl dobrou praci s prezentaci bytu, udelal dobrej dojem (se svejma dredama a lamanou anglictinou byl urcite neoddolatelnej), takze klice byly predany a ja jen doufam ze se novej najemnik nebude po vecerech probirat mejma dokumentama, starejma smlouvama ci uskutecnovat mezinarodni hovory z my pevny linky. Chci u Telecomu zaridit zablokovani odchozich hovoru, aby mel linku jen na internet (je to placeny ale jde to) ovsem zatim nebyl na zarizovani takovejch veci cas.

V utery jsme vsech 50vykresu na Bermodsey Sq. s pomoci tri kolegu dodelali, a mela jsem je uploadovat na informacni server projektu. Je to website sdilenej vsema zucastnenejma firmama. Funguje docela dobre, za predpokladu ze dodrzujete jista pravidla, napr. jmeno vykresu se nesmi zmenit, kazdej ma svy kody jak vykresy oznacovat (napr.BH-01-S-101 je nas, Buro Happold, prvni parto, Structural, xxxvykres) a po par mesicich se v tom uz docela orientuju, ale nastala zrada. Nefungoval ‘Batch Publish’ prikaz, umoznujici uploadovani vicero veci najednou. Volala jsem spravci systemu a prisli jsme na to ze nemam na compu JAVU. To proto ze nam mezitim v cele firme preinstalovali operacni system na XPka a dost veci oklestili. Volala jsem nase IT, mejlovala, prosila, ovsem oni maj panove vzdycky na vsechno dost casu…a ja musela vykresy dostat ven TED., takze mi nezbylo nez uploadovat jeden po druhem (a u kazdeho zvlast vyplnovat nazev, format, revizi, komu je vydavan – selekci z firem a pak jmen z te ktere firmy) ….to jsem zacala v 1pm a skoncila ve 4pm, a mela jsem toho opravdu DOST.
Sli jsme pak na pivo, po te co nas rano sef serval, se ted uklidnil a dokonce to za nas vsechny zatah, bylo to skvely to mit z krku, pripadalo mi ze je patek.

Streda: Zacina dalsi kolo, tentokrat Hotel, do patku maj bejt odevzdany piloty. Do meho soustredeni zasahuji neustale SMSky od F. Je to uz par dni co resime zadost o visa do Cech, vyrizuje je v Abuje jeho bratr (s jeho pasem, vydavajic se za nej) – coz je samo o sobe dost nervy lechtajici – nemluve o neustalem posilani penez, telefonovani instrukci, vasnive diskuse v jazyce kterymu nerozumim, a nyni teda nastal den D. Byla jsem te lasky ze jsem volala na ambasadu osobne a snazila se jeho nastavajici apponitment pojistit, nedostalo se mi ovsem zadnych prislibu ani rad, prestoze jsem mluvila primo s konsulem (zrovna tam nastoupil novej a dnesek byl jeho prvni den – proto taky tri tejdny nemeli zadny uredni hodiny a vse se zdrzelo). Od rana mne Franklin ukoluje co mam rict, kdyby mi volali, ja nevim co driv, nemluve o tom ze telefonaty tohoto druhu se delaj tezko v Open Space officu s asi 20 usima kolem, mluvite-li s nigerii musite RVAT, prenos zvuku je velice nekvalitni a pomaly.
Snazim se teda jako pracovat, srdce mi bije vzrusenim, Nonso je uz je fronte, urcite je taky nervozni, co se ho budou ptat, ma vsechny doklady, pamatuje si vsechno co by jako Franklin MEL vedet?????? (tati jestli to ctes tak pojisteni jsme nakonec koupili tam, bylo drahy ale urcite to stoji za to!) Mam vypnuty vyzvaneni u mobilu, jen zapnuty vibrace, a ocima hypnotizuju to maly svetlylko v coveru, ktery mne rekne jestli mam vzkaz nebo jestli nekdo vola. Ztraceny hovor! Nigerie! Prodadam panice. Byl to ambasador se ujistit ze Nonso (tedy Franklin) mluvi pravdu??? Volam zpatky, kolegove/nekolegove, ale dostava se mi tonu jako ze cislo neexistuje nebo neni dostupne.
Zkratim to: pozdeji jsem s nim mluvila, vubec se dovnitr nedostal, meli tam strasne moc lidi, brali prednostne studenty, mluvila jsem pak i s nejakou sekretarkou ktera mi potvrdila ze uredni hodiny jsou omezene kvuli dovolenym na jeden den v tydnu (streda 10-13) a ze nestihnou vyridit vsechny zadatele. Je to dost drsny ale snad pristi tejden tam bude jako prvni a uspeje (pokud zas nevezmou jen zadatele o studentska visa). Jeste parkrat tam zavolam a zamejluju a snad jim nase jmena uviznou v hlave. Nezbyva nez doufat.

Ten samej den textoval Oliver (ten co ma udajne bejt v Thajsku a zatim dela ve firme o par ulic dal) potreboval nejaky veci ze
svyho stolu (nemel cas si nic odnyst) a predal mi o poledni pauze klice, pak jsem mu to spakovala (dve tezky tasky, projekty, CDka, laptop) a vecer se s nim sli sejit na pivo, ja a Mandeep. Dva lidi ktery jsem mela nejvic rada, ke kterejm jsem mela nejbliz.
Prvni ‘shocker’ byl ze se Oliveruv bluf uz proflak: kolega z novy prace zna kolegu z Buro Happold a nic zlyho netuse, v mejlu prohodil: tak to mame typka od vas, vis to?…a doneslo se to tentyz den sefovi, kterej mu namajloval na jeho novej firemni majl: Tak doufam ze si uzivas volno blabalabla…neco hodne ironickyho….
Oli to sice vratil zpatky s omluvama a vysvetlenim, ze je nechtel zklamat, ze to byla nabidka ktera se neodrika, atp atp, ale ma to polepeny.
A pak kdyz sel na bar pro dalsi rundu, dali jsme se do reci s Mandeepem – o cem jinym nez Bemondsey – a vyustilo to v otevrenou hadku – osocil mne ze nedelam dost, ze nekomunikuju dostatecne, ze Manuel nevedel ze to nezvladam, ze posilam moc mejlu a ze oni nikdy nepropasli predtim issue, ze kdyz je treba budou tam do noci a ja ze sla domu v kolik, v sest? Neverila jsem vlastnim usim. Jeho tam bylo posledni dva tejdny sotva videt, kolikrat az kolem poledne textoval Manuelovi ze neprijde vubec, dobre, ja vim, je to kontraktor, ale pokud neco hori tak jsme snad tym,ne? A ze nevedeli kolik toho mam je lez, stezovala jsem si nekolikrat a Manuel to vedel, jen to mel zamalo si nad to sednout a podivat se kolik toho je OPRAVDU. Mel pred dovolenou a nechtel si zadelavat hlavu starostma. Taky to pak od big bossa ale schytal. To utery rano kdy Steven pribeh a rval tam: "What’s the story with Bermodsey? What’s going on? Do you need extra resources? Tell me now! When is it gonna be done?" …."Today" I beeped.. "Today What Time?" byl porad v razi…..Manuel sklopeny usi a vsechny zraky na mne.
But it’s done. Done.

V patek si me Manuel posadil na pohovor, cekala jsem vytky kvuli tem mezinarodnim telefonatum (mluvila jsem pred nima nekolikrat cesky a taky videl kolik cisel vytacim – kdyz sedite vedle nekoho mesice, vsechny jeho neobvykly akce ci pohyby ci nalady vnimate) – ale kupodivu mne blahorecil, dekoval, chvalil a probrali jsme to vsechno retrospektivne, rekl mi ze vedel ze to zvladnu, ze mi veril, ze mam kapacitu, ze to neni lehky ale ze se ucim, ze mam sanci jit vejs a blablabla ..just keep on going….
S Mandeepem porad nemluvim, z ty hospody jsem ve stredu vystrelila jak casovana bomba, takovy bezpravi! Kdo je ON aby mne kritizovat? Oli sice smskoval naky ‘nebud nasrana, my to s tebou myslime dobre’, ale ja si ted uz necham rezervu kolem sebe, kolegove budou kolegove, nebudu nikoho povazovat za kamose, nakonec je to jenom prace, ze to nektery berou jako boj o prizen sefu, boj o penize a moc – je mi ukradeny. Mam svy svedomi a hrdost. Chci bejt dobra a profik ale nebudu to stavet pred svuj soukromej zivot. Jsou veci ktery jsou sakra dulezitejsi….asi jsem nemela tak vylitnout…ale co….aspon ted vi co jsem zac…,)

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s