Ze vcerejska na dnesek jsem se prehoupla pres toto hrozive vypadajici cislo. Protoze mi dochazely a dochazeji majly a smsky s dotazy jake byly oslavy (jmenovite mne potesila textovka od Ewika z Izraele, od Pepina ze Zubrnic, od brachy z Branika, majl od jicinskyho pana kastelana Stepana), rozhodla jsem se to zde shrnout par slovy:
Zadna slava, mili zlati, uz to neni co to bejvalo.

Vypili jsme s Ivou a Mikulasem svorne tri lahve cerveneho piva, bezpocet piv, pridal se Franklin a Lami, obehlo par jointu a odpadla jsem. Nemohla jsem spat jak mi bylo blbe, porad se mi zdalo o Xrefech (delam ted na dost roze***** projektu) a prevracela jsem se ze strany na stranu v marne nadeji ze nova poloha ulehci hlavobolu a krouticimu se zaludku. Po druhem zvraceni na zachode (kdy jsem se snazila bejt tak potichu jak to jen slo abych neprobudila ostatni spankem a alkoholem zmozene kumpany) jsem se zaprisahla ze prestanu kourit. Aspon docasne teda urcite. Padlo par krabicek a nacala jsem novej tabak – darek od Mikulase (Iva prinesla vina – taky by mne kamaradi NEMUSELI podporovat v nerestech – ok, ganza byla moje)
V nedeli jsem se pak pomalu sbirala, odpoledne se Mikulas probudil, umyla jsem nadobi, udelala snidani a sli jsme se trochu projit.
Vecer jsme pak meli dalsi navstevu a koukali do rana na nejaky nesmyslny africky filmy.
Tak asi tak