omlouvam se vsem na ktery mi pri tomhle vejlete nevysel cas, ale je to tak, vracim se dnes zpatky
sedim u brachova compu v Braniku, laduju se chlebem s maslem (pochoutka ktery se asi nikdy neprejim) a vypaluju posledni filmiky. Vecer nasedame do otcova rozpadajiciho se caravanu a odjizdime smer nemecko,belgie,francie, sneznou bouri a noci vstric trajektu (na kterym se zahrejeme protoze v aute nejde moc topeni)…Z Eastbourne (jih Anglie), kde otec ted bydli, to pak dojedu vlakem.
Stihla jsem par kratsich vyletu, napr. s Ivou do Plzne, kde ‘vecirek’ u K. byl zajimavou ‘sociologickou studii’ jak jsme to pozdeji nazvaly, protoze jedine svetle chvile byly ukradene minuty na balkone o samote s cigarkem a nedat si na to dva jointy asi to nerozdejcham vubec. Nedalo se s nikym o nicem bavit, protoze K. vedla soustavny a unavny monolog, rozebirajic peripetie sveho rozpadajiciho se manzelstvi, a rozpletala pred nami sit svych intrik za pomoci kterych je rozhodnuta svuj nebohy protejsek pripravit temer o vse. Clovek ma samozrejme pochopeni pro osobni problemy svych kamaradu, ale nejak mi unikl smysl sezvani 5dalsich lidi z ruznych mist kdyz podobna terapie sla provest pod dohledem jedne jedine, intimnejsi kamaradky (napr.), v pripade absence takove kamaradky pak psychologa (coz vyjde asi draz ale bude to profesionalni posluchac). Kdyz uz jsme tedy vsichni ( i ti kterych se to absolutne netykalo) byli obeznameni s nejpodrobnejsimi detaily ze zivota jejiho (nepritomneho) manzela a jeho nove pritelkyne (jejiz manzel pritomen byl) a jejimi plany (napr. o tom jak se spoji s jeho pravnikem a vyuzije jeho slabosti pro dlouhonohe blondyny, resp. jeho osobni manzelske krize a donuti ho jednat v jeji prospech) po par nesmelych (ignorovanych) pokusu nekterych ucastniku ‘dychanku’ zmenit tema jsme prestali doufat ze se neco o sobe navzajem dozvime, a pochopili, ze nam nebude doprano nejen spolu pohovorit, ba ani pomlcet.

Nu coz.
Nikdo to nemame lehke.
Jiny, komornejsi dychanek ve trech (+jeden kocour a jedna kocka) jsme meli u Martina K. v Usti, a to bylo velice prijemne (a to padly jen dve lahve cerveneho myslim :)
V Praze bylo dobre na reggecku a dubu ve Wakate (Peta V., Ewik a Mikulas), Xt3ce s V., a jinak jsem stihla uz jenom kratkej vejlet s P. do Nizboru (videli jsme novostavbu z nejakejch slamenejch panelu
$$OBR70776$$ a zahlidli Tomase Hanaka ;), pak do Slabcu (trochu dobrodruznejsi cesta namrzlejma serpentynama pres hory a doly) a za odmenu pak videli chaloupku s otevrenym ohnistem ze kteryho kour nechce jit do komina, dostali caj a posedeli u kamen. Snehu bylo vsude hrozne moc a bylo to pekny.

$$OBR70777$$

$$OBR70778$$

$$OBR70779$$

$$OBR70780$$

Tak,uploadovala jsem fotecky a jdu se balit.
Neco mi rika ze tahle cesta zpet predci nejen tu rychlou (a ponekud nezazivnou) cestu sem – jeli jsme nejakym dost rychlym autem se dvema klukama co se stridali v rizeni za minimalnich zastavek a ja to vzadu na sedacce prospala.
Mozna to predci i muj jiny, cerstvy zazitek z cestovani: Prazske Masayrkovo (vlakove) nadrazi, 26.12, kolem 2hod odp. Zbyva 20min do odjezdu vlaku (smer Usti nl.L, Decin), ktery je z Prahy vypravovan (tudiz kolej ze ktere vyjizdi je slepa, konci v prostorach nadrazi). Cas odjezdu sviti velkymi pismeny cestujicim nad hlavami. Ani neni zvlast zima. Par lidi jako ja je tam opravdu pomerne dost brzy, ale to se tak uz nekdy stane…ze? Nahle se vlak objevuje a pomalicku je pristavovan (posouvan) k jiz stojici lokomotive. Vubec, ale absolutne vubec jsem nepochopila lidi, kteri zacali otevirat dvere jeste COUVAJICIHO vlaku a naskakovat za jizdy do PRAZDNEHO vagonu ve kterem budou pak 20m sedet nez se vypravi opacnym smerem. Probleskla mi hlavou vzpominka na Indii kde se skakalo za jizdy do prijizdejicich preplnenych vlaku proto aby se predbehli ostatni (vystupujici i nastupujici) cestujici a ‘utrhlo’ se nejake misto alespon ke stani….a musela jsem se temhle nasim ceskym ‘bojovnikum’ v duchu zasmat. Scenu dokreslil vypravci (nebo posunovac, nevim, nekdo v zeleznicarske uniforme) ktery zacal na lidi rvat “to nemuzete chvili pockat??” zrejme opravnene se obavajic ze se nekomu neco stane, na schudky se derou ve vznikajici panice i vetche stareny (zrejme v hruzne obave ze vlak ujede a ony nadosmrti zustanou na nastupisti) ale lide mu svorne zacnou nadavat a tak se vlak zastavi a zeleznicar pravi ze se nikam nepojede a ze jemu to nevadi “to vy budete mit zpozdeni ne ja, mne je to jedno” a ja tam stala nerozhodnuta na ci stranu se pridat..