Clanek z Londynskych The Times, Nov. 5th, 2005:

‘Ilegalni imigrant ktery pouzival 19 falesnych jmen, na ktere ziskaval ruzne prispevky od statu ve vysi presahujici 1mil. liber byl odsouzen ke trem letum vezeni. Dotycny byl odsouzen jiz v r.2001 pro stejne podvody, deportovan zpet do Nigerie, ale podarilo se mu dostat se zpatky (rozumeno do UK) a pokracovat ve sve cinnosti. Vysetrujici tym se timto pripadem zabyva uz 7let. Zalobce navrhl, aby obvineny nebyl deportovan po dobu vysetrovani’.

$$OBR62172$$

V anglii neexistuji zadne ID cards (i kdyz ted uz o tom diskuse na politicke scene zacinaji, setkava se to ale s odporem vetsiny verejnosti, i tech kteri na to svymi danemi v pripadech jako tento doplaceji – paradoxne protoze se boji toho kolik je bude zavedeni systemu stat na danich) takze kdyz si jdete napr. otevrit bankovni ucet, nebo vyzvednout doporucenou zasilku na postu, je po vas pozadovan ‘Proof Of Address’. Takovym ‘dokladem adresy’ muze byt napr BT bill (British Telecom), pricemz telefon si lze nechat zavest temer kamkoliv, velice rychle a vetsinou bezplatne. Dalsi, verohodnejsi ‘doklad’ je bankovni vypis (ktery ovsem logicky nemuzete mit, zadate-li teprve o otevreni uctu). Vetsina lidi v Londyne bydli v najemnich bytech, kde na sebe nemohou nechat napsat elektriku nebo plyn, tyto ucty jdou na landlorda (majitele nemovitosti). Proto vam vetsinou zbyva prave a jedine BT bill, pripadne mobil, mate-li pausal (ktery ovsem bez proof of address taky nemusite dostat).
Lidi se tu velmi radi a casto stehujou, takze v domech kde je vic bytu se na chodbe hromadi STOSY posty (ktera se tu mimochodem porad hazi dovnitr dirou ve dverich – a to naprosto VSUDE), a neni tedy nic snazsiho nez si vybrat obalku s nejakym peknym jmenem, ktery se hodi k vasemu xichtu – a mate identitu.

V televizi dokonce bezi mezi reklamama spot kterej ma lidi primet k vetsi opatrnosti pri ochrani osobnich dat. Odviji se to od sceny kdy tmou se soura podezrela osoba a hrabe se v odpadcich pred prumernym radovym rodinnym domkem. Pak strih a rodina se divi uctum ktery prichazej na jejich jmena od spolecnosti o kterych nikdy neslyseli. Pointa: kdyz vyhazujete svou postu, trhejte vsechno na MALICKY kousicky nebo lepe: skartujte to. Nikdy nevite kdy to kdo muze pouzit.
Hmmm…

Jeden z podobnych smelych planu jak prijit k penezum, shodou okolnosti pochazejici taky od Nigerijce (ale abych byla objektivni, dalsi velkej pripad okradani statu kterej sel do milionu, mel na svedomi indickej manzelskej par, na uzemi Camdenu) byl o paralelnich bankovnich uverech na falseny jmena a vybirani penez do debitu. Limit je vetsinou 3000 liber a kreditku nedostanete hned, na konte musi byt pohyb penez, a navic u bankomatu jsou kamery (ale cernoch ve tme s kapuci a cernejma brejlema by mohl bejt celkem asi v klidu), takze to je takovej ‘dlouhodobejsi’ plan ale nevidim ho jako nerealnej.
Kdyz jsem se tenkrat toho svyho kamarada dotazovala na existenci nejakejch moralnich zabran atp., dozvedela jsem se ze banky to maj stejne ‘pojisteny’ a ze z jejich ‘kapsy’ to nepujde a potazmo ze jeho dedove a pradedove dreli kdysi na to aby tahle spolecnost prosperovala a on, kterymu se sem ted konecne podarilo dostat, se nebude rozpakovat vzit si zpet ‘co mu patri’.
A rozhodne neni sam s timhle nazorem.
Prekvapuje mne to, jedna se o mlady lidi, vetsina z nich ma min. stredni vzdelani, ale nikdo nehodla bejt ‘vdecnej’ tyhle zemi ze tu muze byt bez diskriminace a ‘uzivat’ si benefitu (teda tech na ktery ma narok) a napr.toho ze mu nejde o zivot, zatim zadnej z nich neprojevil ochotu svuj pobyt tady legalizovat a zacit nekam smerovat, nemluvim nutne o placeni dani a pojisteni, splaceni uveru na byt, ale o dusevnim ztotozneni se s touhle spolecnosti jako celkem.
Mozna se do jejich situace porad neumim vzit, jak mi tvrdi Franklin, muj africkej pritel (taky bez papiru) takze snad uvidime casem…