Aspekty zivota s Africanem

(v Evrope)

Jsou veci, ktere me obcas napadne zaznamenat, ale neni cas a pak kdyz je, nevim ktere to byly. A hned na zacatek predesilam, ze nejde o zadna obecne platna moudra anebrz o drobne vypozorovane poznatky, takze nadpis prispevku by mel spravne znit “Aspekty meho zivota s mym Africanem”.

” Zatimco vy jeste ve zralem veku budete rok co rok prijimat od rodicu gratulace k narozeninam, nezridka doprovazene darem, vase polovicka bude penize posilat opacnym smerem. Porad bude neco. Penize na studia mladsich sourozencu, na doktory, pravniky, pro pribuzne pribuznych, ruzne druhy pomoci ktera se ocekava a je sama sebou. Nekdy to bude jenom tak, z radosti, jindy na neco konkretniho jako (naprosto nezbytnou) stavbu domu. Jsem velice vdecna ze ten muj je z tech co domem nepotrebuji oslnit sousedy, stavime tedy jen velice pozvolna, v celkem skromnem meritku. Stavime na vsi. Jsme u zakladu. Nebo vlastne uz mame asi metrovou zed okolo pozemku tusim, moc to popravde nesleduju. Az se tam priste podivame stane se to aktualnejsim, to pak i zasahnu treba do projektu. S tema penezma je to tak ze dokud byl F. svobodnej posilal domu skoro vsechno co tu vydelal. Kdyz jsme zacali zit spolu a zalozili rodinu, prisunu penez se zaskrtil kohoutek. Rodina pochopila ze se nam zvedly zivotni naklady. Ze sharehousu kde mu patrila valenda a nekdy jich na ni spalo vic se preslo do pronajmu CELEHO (ano celeho) bytu. U nich doma neni zvlastni ze i rodiny sharuji byty, vzdycky se nekde najde nejaky pokojik, ktery se da podpronajmout nebo poskytnout nekomu kdo to prave potrebuje. Ale pochopili. A ja pochopila, ze prestat posilat nemuzem. Nevyzaduji uz ani vedet kdy a kolik a na co, ze zacatku jsme to konzultovali a ja odsouhlasovala, ale nyni na to prijde rec jen kdyz jde o neco vyjimecneho. S tim neprimo souvisi jejich vztah k rodine.

Zatimco vy si se svymi rodici poslete pohled k vanocum, obcas si napisete email nebo pokecate na skype, on bude na telefonu s maminkou a zbytkem pribuzenstva obden a kazdy telefonat bude trvat nekolik hodin. ‘Vzdycky kdyz jsem stastny mam chut zavolat mamince’ rekl mi jednou kdyz pozoroval dojate Roxy jak kope do fotbaloveho mice. Ja se vzdycky tak stydim ze po par minutach telefonatu s kterymkoliv ze svych pribuznych uz nevim o cem hovorit, a oni stebetaji, smeji se, zertuji, predavaji si telefon, vypraveji si historky, halasi na cely dum a jsou stastni. Uz jsem davno ztratila tendence usmernovat hlasitost jeho telefonatu, a stejne tak jsem prestala mavat zamitave rukama kdyz mi podava telefon. Proste pozdravim, odpovim ze se mam fajn, ze deti se maji fajn, oni proste uz snad pochopili ze se toho ode mne vic nedockaji.

 

V souvislosti s vyse uvedenym se nabizi (zjednodusujici a zkratkova) uvaha o tom, co my, Evropane, delame spatne. Mame min deti, vychovavame je s laskou, rozdali bychom se a rozkrajeli pro ne, oni vyrostou, zaridi si zivot po svem a pak od nich uz neuslysime (pokud neco nepotrebuji). A na zaver, kdyz potrebujeme jejich pomoc a lasku nas soupnou do domova duchodcu. To tam odkud je muj manzel maji deti nekolikanasobne vic, jejich vychova je prisnejsi, k pohlavku nemaji rodice nikdy daleko, hracek je malo, prace a povinnosti hodne. Od utleho veku jsou samostatni, nezridka vydelecne cinni a v dospelosti uz je samozrejme, ze oni pomahaji financne rodicum a ne naopak. K rodicum chovaji nezmerny respekt a lasku, rodina ma mezi sebou pevna a trvajici pouta.

Kdyz pozoruji jak se manzel bavi s bratrem na skype a jak hodiny zive a vesele diskutuji a jak srdecnym smichem se smeji, rikam si jestli na jejich vztah melo vliv to, ze meli v detstvi a mladi pouze sami sebe, nesedeli u pocitace, nehrali na nem virtualni hry, nemeli televizi a nesedeli u ni tupe jine zabavy nemaje, starali se misto toho o mladsi sourozence a pracovali na farme. Nikdy je neomrzi vzpominat na to, cim si prosli a co zazili. A to je krasne. Vzpominky jsou to jedine opravdove bohatstvi.

 

Zatimco vy uz mate udelany make-up a jste kompletne oblecena a obuta a je nejvyssi cas odejit na chystanou akci/party/schuzku, on se odebere dat si sprchu. (“Coze ted??? vzdyt uz nemame cas???!!”) Cas je vzdycky! To jen my Evropane jsme trapne dochvilni. Kdyz je na pozvance 2pm, dorazte tak ve ctyri, v sest se to mozna sejde. Manzel mi to vysvetloval tak ze kazdej prichozi chce udelat dojem, a nakracet pred ostatnimi uz usazenymi jako posledni aby videli co ma na sobe. Ti co dorazi prvni ze jsou povazovani za ‘hladovce co se tam jsou jen najist’ (coz nema logiku protoze na jidlo se na jejich oslavach stejne vzdycky ceka a byva az na konci). Obecne platne pravidlo to ovsem neni, protoze na svatbu na kterou jsme se vypravili tento vikend jsme dorazili podle pozvanky a uz si skoro nebylo kam sednout.

S tim sprchovanim to mame tak, ze ja jsem naucena a zvykla z domova se myt (sprchovat/koupat) pred spanim, kdezto v Africe jsem si vsimla (a zazila) ze omyvat (oplachovat) je prakticke a prijemne daleko casteji, a obzvlast PREDTIM nez se nekam jde (z logickych hygienickych duvodu – je tam vedro a tak chteji prijit nezpoceni a vonavi). A tyhle zvyky si s sebou clovek nosi, chca nechca, zivotem dal.

 

Zatimco vy za dobre jidlo povazujete (dle okolnosti, rocniho obdobi etc) i polevku, chleba se syrem nebo salat, on potrebuje maso. No ano, to lecjaky muz, samozrejme, ale ‘nasi’ muzi polevky a salaty jedi, alespon nekteri. Muj muz, kdyz jsem udelala slepici vyvar (plny zeleniny a masa) me poinformoval ze kdyby se chtel napit vezme si vodu. Jejich polevky maji konzistenci nasich omacek. A smesici masa ktera by tradicni ceskou kucharinku poslala do vyvrtky. Kdyz davam na talir salat jako prilohu, dela ‘Mee-e’a imituje prezvykani kozy. Jejich kuchyni znam a jejich jidla jim, ne nezbytne je varim (manzel je dobry kuchar) ale neco jsem do sve kuchyne prijala, takze umim nakoupit a pripravit jam, plantain, udelam stew ktera je variaci jeho jidla ale je pocestela.

Opet moje volna uvaha: kdyz jsme travili prelom roku v Nigerii a panovala desna horka, nechapala jsem proc jejich strava nereflektuje pocasi, proc nejedi vice vsudypritomneho ovoce, zeleniny, proc do sebe od boziho rana laduji tezka, mastna, tepla jidla obsahujici maso? Tezkost jidla je ekvivalentem dobreho najedeni. To vychazi zrejme z historie. Rano se najedli, sli na farmu a tam pracovali do vecera. Zadny obchod ci hospoda v dosahu, zadne penize. Museli mit poradne plny zaludek, nutricni hodnota nenutricni hodnota, protoze museli vydrzet az se dostanou zase domu.

Taky jsem behem mesicniho pobytu na nigerijskem venkove zhubla radove o nekolik kil, vzhledem k absenci crossaintu (a peciva obecne, o cukrovinkach nemluve), absence lednicky (teda byla tam, ale skoro nikdy nebyl proud takze v ni nic nebylo krome /teple/ lahvove vody kterou jsem pred prijezdem pozadovala) a vubec absence veci ktery tak normalne jim. A bylo mi to na skodu? Rozhodne ne!

T.b.c.

19 thoughts on “Aspekty zivota s Africanem

  1. flamme March 31, 2011 / 4:05 pm

    Co k tomu dodat :)))) Jen ze vzdycky premyslim, o cem se tak dlouho muzou bavit :) (a to plati i s kamarady… )…

  2. Standa March 31, 2011 / 5:50 pm

    pekne postrehy.Ja bych rekl to ze si jsou blizsi prameni z toho ze byli celkem chudi takze vsechno delali spolu (prace,zabava, spanek,….) a tim konstantnim kontaktem se vytvori velmi silne vztahy. Zapadni rozvinuta spolecnost da deti do skolky a skoly, pak na krouzky, ve volnem case je hlida nany, kazde dite je zavrene ve svem pokojicku, takze se vlastne s rodicema a se sourozenci vidi kratsi cas nez z uplne cizima lidma = z toho se proste zadnej silnej emocionalni vztah neda vytvorit.

  3. Václav April 1, 2011 / 8:32 am

    zajímavé srovnání kultur a je vidět,že pro takový vztah je třeba hodně tolerance ale zároveň to přínáší i jakési zrcadlo na zvyky co jsi sebou přinesla..

  4. al April 1, 2011 / 10:47 am

    bariera zkušeností vytváří barieru řeči diferenciací slovní zásoby, dale je bariera řeči jako druhého jazyka. Sdílení pak probíhá po easy line, rodina,.Je otázka co zbude na partnera a děti.

  5. Petana April 2, 2011 / 11:47 pm

    V hodne vecech podobne memu zivotu s Iracanem. Vetsinu frazi jako bych napsala sama.x

  6. Pitra April 3, 2011 / 6:53 pm

    :)Pekne si to vystihla a napísala. Tiež mám veeeeľmi podobné skúsenosti :))

  7. martina April 3, 2011 / 9:13 pm

    tak to ako keby som citala o svojej domacnosti.super napisanexxxxxxxxx

  8. spoon April 4, 2011 / 11:46 pm

    komunikacek dokresleni obrazku bych mela poznamenat ze oba jsme v uk ‘teprve’ par let, takze anglictina jako nas dorozumivaci jazyk ma sve mezery, i kdyz jsme se v ni sobe navzajem prizpusobili. A Standovi k [2] : ja jsem si pred narozenim prvniho ditete neumela predstavit ze s nim budu sharovat pokoj/postel a zit nekde jinde s nekym jinym asi to udelam jak to vidim u ostatnich (svuj pokojicek, elektronicka chuva) ale okolnosti tomu chtely ze jsme nemeli spare bedroom a manzel by dite stejne z dohledu nedokazal dat a dnes si neumim predstavit ze by to bylo jinak!

  9. maria April 6, 2011 / 10:41 pm

    Ahoj Spoon!Ted jsem se, pred nekolika dny, vratila z Nigerie. Byli jsme i v Enugu, tak jsem si na Tebe a Tvou rodinu vzpomela. Mej se hezky. Az nekdy pojedeme do Londyna, tak si dovolim taky navrhnout setkani.

  10. maria April 6, 2011 / 10:46 pm

    Jeste k clanku dodam, ze Tve zkusenosti take mohu potvrdit, akorat si manzel asi tolik po telefonu nepovida s rodinou a pri ceste na party pro me neni problem chodit jeste pozdeji nez on:)Tak to vidim, ze jsem tedy extrem s pozdnimi prichody :)

  11. Majka April 13, 2011 / 10:00 pm

    Teda Pavli, popsala jsi to úplně přesně – super ( ale to ty určitě víš). Pro mě – jako rodiče dcery to bylo neskutečně těžké – strávit a pochopit to všechno – jinou mentalitu, jinou kulturu. Říkala jsem si: dcera přece nemůže být šťastná. Ale ouha, ona nic neřeší a je spokojená. V podstatě jsem to v sobě řešila já. A Tobě Pavli moc, ale opravdu moc děkuji za tenhle Tvůj blog. Pomohl mi poznávat a pochopit. Že vlastně můj zeťáček není tak otřesný. Je jen jiný, má jinou kulturu, zvyky, vazby.Myslím si, že jsem se dopracovala k velké toleranci (těžce :-)). Takže ještě jednou – moc děkuji. Mějte se všichni moc hezky.

  12. Malka April 14, 2011 / 10:43 am

    Když jsem přečetla jen ty tučně napsané věty, přišlo mi to spíš jako soužití s kterýmkoliv mužem :)

  13. zdenule1 April 22, 2011 / 12:16 am

    Ahoj Pavli, mam to podobne, az teda na to, ze mi kureci vyvar pochvali:-) Ale zase si to `vybere` jinde;-) a s tim africkym casem….jak ja to nemaaaaam rada…;-)

  14. spoon April 24, 2011 / 2:20 pm

    ad [9]a [10]: ma manzel nejake cleny rodiny pobliz? To by mozna ty telefonaty ukratilo, muj je tady sam a je krome bratra jediny ktery je ‘abroad’. Kde v Enugu jste byli, manzel je odtamtud? A ano, urcite se ozvi pres vzkaz/email. ad [11]: Majko dekuju. I moje mamka za vsechna ta leta ma chvile kdy ji ‘ona prece nemuze byt stastna’ urcite probiha hlavou. A ja pri tom stastna byla a jsem. Kdyz je clovek svedkem urcitejch veci v urcitejch chvilich nemuze z toho delat absolutni usudky a ani s odstupem soudit nelze protoze nezname okolnosti a detaily a nejsme svedky vsech situaci. Je potreba mit otevrenou mysl – tolerentni, ano, ale predevsim ochotny pracovat na utvareni a pretvareni vlastnich myslenkovych schemat.

  15. marta April 26, 2011 / 12:17 am

    vystihla jsi to presne… asi to neni pripad jen tveho zivota s tvym africanem… at uz je odkudkoliv z afriky, ty ‘priznaky’ jsou stejny :)

  16. stpn May 4, 2011 / 12:19 pm

    ty umíš dojmout

  17. Zdenka May 24, 2011 / 9:35 am

    super, potěšila jsi mě tím, že nejsem sama. Všude je to úplně na tečku stejné :)Jen ted přemýšlím nad tím jestli vychovat děti v Africe nebo v Evropě :( co bude lepší? kde budou mít " bohadší" život?

  18. katerina June 7, 2011 / 8:49 pm

    Chlapska kulturaJe hezke cist neco o chlapech z Nigerie. Same maso a husty polivky. To mi pripomina rakouskou kusin a jejich lzice, ktera musi stat v polivce jak vojak. Sprchovani pred odchodem, to mi zase pripomina myho chlapa. Co se prace tyce, jako Bulhar si to svoje odmaka, vydela a investuje. Vezme si pujcku na barak a je v sedmem nebi. Soused nesoused, vrta a vrta, az se zblazni nejen cela jeho rodina, ale i soused. Bulhar je proste dric. Stoji to za to?

  19. Liana July 2, 2011 / 3:10 am

    TENHLE BLOG……mi dnes spadl z Nebe, mam hoooodne co docitat, nemuzu se proste odlepit, po precteni tohodle mi vhrkly do oci slzy stesti a do srdce pocit spriznenosti, mam opravdu nefalsovanou radost, ze jsem si Vas pres emimino.cz (http://www.emimino.cz…yne-32304/) nasla! DEKUJI za kvanta kvalitniho pocteni, v blizke budoucnosti se Vam na zdejsi email nejspis ozvu s prosbou o par praktickych a konkretnich rad do zacatku, chceme s manzelem a nasi 2,5-letou dcerkou presidlit z CR prave do Londyna ;)))

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s