za nama a 4 dalsi pred nama

Vracim se na blogu ke starsim zapisum a porovnavam. A musim se smat. Tyden 36 je totiz identicky s tydnem 36 s Obinnou. Tech rozdilu opravdu neni moc. Jsem sice (viditelne) tehotna ale nejak jsem si to nestacila uvedomit a za chvili bude po vsem. Nestacila jsem nakoupit zadny tehotensky haderky a odchodila to s jednema dzinama co mi padaj a porad je vytahuju a TIM SAMYM cernym topem a s nekolika (netehotenskejma) tilkama a trickama. Akorat pribyly na vanoce koupeny tehotensky leginy, ktery mi nejdriv byly maly tak jsem je odlozila, pak me napadlo z nich vytahnout sirokou skrtici gumu v pase a nosim je volne polozeny na nejvyssi krivce pupika s minisukni vyrobenou z natelniku kterymu jsem ustrihla vrsek. Pohodli predevsim :))

Podprsenku kterou jsem do Obinnovy existence nemusela nosit uz nosim ale neni to zadna tragedie, zadny horrorovy scenare typu ‘prisla jsem o postavu’,  ‘nemame od narozeni ditete sex’ a podobne se nekonaly.

F. je happy ze jsem fit a akcni, ale zacina se me castec a castejc ptat jak se citim a doma dela vic a vic ‘moji zenske’ prace. Chvali me ze delam hodne aktivit s Obinnou (tam mam asi 10z10ti), ze se staram o poradek a udrzuju dum domovem (10/10). Kde pokulhavam to je vareni a konsistence v krmeni Obinny –  teda konsistentni jsem ale nekdy pokud nechce tak to proste necham na pozdejc kdezto F. zkousi jednu metodu za druhou az to do nej nejak dostane (po dobrym ale s velkym usilim). 

Dneska vecer jsem vybehla ven vytisknout v internetovy kavarne formular kterej potrebuju na zejtra rano. Obinna jeste nespal, F. s nim byl v posteli a cetli si knizku. Je to asi 10min prochazka ale me pripadalo ze to jdu vecnost. Bez kocarku, kolobezky, ditete, nakupu, batohu se svacinou a nahradnim oblecenim…bych si teoreticky mela pripadat lehka jako vanek. Ale ja teprve tehdy pocitila svoji tehotnost, slo se mi zvlastne, vic jsem vnimala jak mne vnimaji jini. Pripadala jsem si sama, tezka a zvlastne nepatricna.

Nicmene formular vytisknut a zejtra se jde jeste tlumocit ;)

Dalsi zapis na blogu o par dni pozdeji hodnotil co uz mame a co nemame. Tak zhruba tam jsme taky. Dlouho jsme nemeli NIC – po Samuelovi se pred stehovanim a po stehovani skoro vsechno prodalo. Nebylo misto. Nevedela jsem kdy a jestli se druhyho potomka dockame. Ted zase nejsou penize cokoliv porizovat. A neni prostor. Nakonec se slo do kompromisu a spousta veci se tu objevila. Second-handovy, jiny, stejne dobry, lepsi. Misto postylky mensi kolibka. Misto komody vysoka policova skrin. Zbyva vyprat hadriky a narovnat na sva nova mista. Nacechrat krajky na zavinovacce ktera zazila mne jako miminko. A Samuela.

A vybrat jmeno. Protoze porad nevim.

Taky me v jeden moment napadlo ‘ty ani nevis jak to dite pojmenovat, jak ho budes vychovavat?’ hrozny ze? Ale mne se proste porad zadny jmeno nejak nezda to pravy….nastesti ho nemusim mit pripraveny ‘s sebou do nemocnice’ ale mam par tejdnu na to pockat co se mi bude zdat ze se k miminku hodi. Az do zaregistrovani na matrice a do vystaveni rodnyho listu nemusi mit jmeno. Samuel ho sice uz ‘mel’ ale stejne vsude do papiru psali ‘Baby Ezeh’.A vahala jsem mezi Samuelem a Joshuou a F. chtel Benjamina a ted nam oboum pripada ze Samuel nemohl byt nic jineho nez Samuel. Tak doufam ze to s tim holcicim jmenem dopadne stejne (teda jestli to bude holka :)

Navstevy u midwife jsou na hrane vtipu a tragedie, skoro nikdy se nic nedozvim a co vyridit potrebuju vyridim az po urgencich, natlaku a frustraci (Health in Pregnancy Grant napriklad) ale to je long story a proste jsem asi jen nemela stesti na lidi a okolnosti. Posledni navsteva se odehrala za pritomnosti studentky, ktera mela sve ‘ucitelce’ hlasit co vidi. ‘Bricho je kulate…. zadne stretch marks…’ (a jaky jiny nez kulaty by melo bejt rikala jsem si v duchu) ‘ a co jeste?’ pta se ta zkusena, starsi. ‘Zadny jizvy?’ ‘a poloha ditete?’ ‘to nevim’ prizna se zkrousena slecna po nekolikaminutovym ohmatavani myho pupiku. Popravde nevim ani ja, natoz treba velikost toho tvorecka. Co vim, je ze je akcni.

Dost casto se tam protahuje a cvici, ani se to neda nazvat kopani, spis se roztahuje a prevaluje a bricho se mi vzdycky vybouli takovym zpusobem ze se za nej musim chytit a zacpat tu danou cast zpatky. Neboli to, jen se vzdycky leknu.

Spi se mi dobre. Neotejkaj mi nohy, necejtim se slaba nebo unavena. Nekdy odpoledne si touzim sice dat slofika, to kdyz odnekud dorazime a jsme utahany a vypada to ze i Samuel zabere. takovy maly odpoledni klid. Siesta. Nekdy to vyjde, jindy ne. Nekdy staci par minut. A kafe.

Samuel je uzasnej a hodnej a myslim ze bude s miminkem vybornej, jen ho budu muset hlidat aby se nestaral a nepomahal AZ MOC. :)

Kazdej den nekde jsme a neco delame, nekoho vidime, s nekym jsme. Mam miliony fotek. Facebook uz mi nestaci. 

Jo a nedostali jsme misto ve skolce ve kterou jsem doufala (tam co uz chodil), ostatni co je v nich zapsanej berou az od 3.5 veku -> leden 2011 takze hledam dal. Od zari by mel teoreticky narok na 12.5hodiny (15) tydne zdarma. Nekde berou uz driv, uz v den jeho narozenin, jinde jen z lednu nebo zari, jeste jinde i v kvetnu. Proste vsude maj trosku jiny pravidla a taky kriteria pro vyber. Ale to je dlouhy tema a do jiny rubriky.

$$OBR440325$$