Jiří Sádlo PRÁZDNÁ ZEMĚ

Česká krajina viděná mýma očima : plevel, oprýskané omítky, opuštěné kostelíky, meze, louky, zpívající ptáci. Žádný vjem nechybí: sluchový, čichový, chuťový. Všechny smysly zbystřené, vracím se do doby mládí a vandrů. 

A protože nemá smyslu psát recenzi na něco tak samozřejmého, prostého a přitom poetického jako tento deník, dám sem jen pár úryvků. 

7.2.
Celé odpoledne jsem pil hrnek čaje za druhým, koncentrovaný silný turecký čaj. S posledním jsem šel před dům, seděl jsem na studené lavici, smrákalo se nad sněhem na jalových zahrádkách. Jabloně, třešně, ploty, prázdná místa záhonků. Drátěné pletivo. Na konci stolu byl přimrzlý sníh. Najednou zakřičel mezi zahrádkami kos, už předjarně.

8.2.
Beztak leží sníh, řekl jsem. O čem v zimě být, ne-li o rumu, chlebě, syrové červené řepě a ořechách. O čem psát, ne-li o stejném. Nejvýš, že sněžit začíná, sněží či přestalo, víc se nedá. Víc se napsat nedá. V zimě jsme totiž stále o stejném: Zima je jedna a všechno je její součástka. To se snadno zjistí, jsem-li pár dní v zimě venku, v rovině, přespím u lesa, ráno je šedivo, pak přijde den. Cidlina napůl zamrzlá. Dlouho jdu, v polích je vodorovno, bílo, všechno je vidět, ale nic se neukazuje. Stejná rovina zde leze ze sněhu, fádně celý ten den sněží. I vsi jsou stejné, psi zalezli obědvat. Padá na celý svět, nezapadlé skvrny se rýsujou. Sněžilo na celý svět, ale sníh je součástka světa a tak ejhle: sněží tu samo na sebe a během takového sněžení svět milý skvrnami čouhá. Přečuhuje sníh i přečuhuje sám sebe, transcenduje. Zevně se to však skoro nepozná.

3.4.
…. Vystupuje tedy z tramvaje zapínám si vzpřímen a rozkročen svobodně poklopec, jako bych právě přestal močit. Svobodně a bezstarostně. Prší a je jaro, jsou tu louže. Ostatně nejradostněji se projevuje jaro právě na hospodských záchodcích (ale také vojenských, špitálských), tam nejlépe vždy po jaru páchne svoboda! A jiný příklad: znáte něco, aby to bylo tak veselé, páchnoucí, mokré a špinavé jako urousaný pes? Tak se objevuje jistá vidina příštího, nastávajícího jara jako krajiny louží a pánských záchodků.

20.4.
Popenec, kopřivy, bezy, pole, vrby, kopřivy. Dnes jsem byl celý den kopinatý, lichozpeřený, kracovitě zubatý, obsrdčitě okrouhlý až ledvinitý. Šel jsem po smetišti, viděl jsem tam trávu a lupení, jarní soumrak. Viděl jsem ho, byl to malý jarní soumrak velikosti stahovací lampy.

 


 

Jiří Sádlo
PRÁZDNÁ ZEMĚ
listopadová část roku

Vydalo nakladatelství Dauphin nákladem 1000kusů, v edici Česká slova, v roce 2007

$$OBR428560$$  

5 thoughts on “Jiří Sádlo PRÁZDNÁ ZEMĚ

  1. stpn December 18, 2009 / 5:18 pm

    8. ledna má tady na zámku přednášku václav cílek, co se po něm jmenuje náš želf a se sádlem už taky něco sepsal. snad krajiny vnitřní? ne, jmenuje se to jinak

  2. stpn December 21, 2009 / 4:49 pm

    jak budu mít čas, tak si to dočtu, skro mě ani nenapadlo se sem znovu kouknout, to jen posledních pár minut před ochodem slepého serfování. Dík a zatim, stpn

  3. Sejra December 22, 2009 / 7:47 am

    Proč takové zajímavé knížky od dost chytrých pánů vychází v minimálních nákladech? Pídit se, zda se ještě nechá sehnat, asi nemá smysl, že?

  4. spoon December 22, 2009 / 10:39 am

    sejra hele ja nevim, nedostat ji od tatky nemela bych o ni ani tuseni i kdyz od Sadla jsem uz neco cetla (Slozita cesta z Libusina na Budec a zpatky pres Pchery, Theodor, Brandysek, Zakolany, Stehelceves, Svermov a Mayrovku cili Trvale udrzitelna suburbie ve Vlastivednem sborniku Muzea v Kladne). Dauphin ma docela peknej web… dej pak vedet jaxe libilo!

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s