Prvni ze serie retrospektivnich zapisku, prolozeny uryvky z mejlu (my external memory).

Jeste pred vstupem Ceske republiky do Evropske Unie se rozhodla irska, blize nejmenovana, betonarska firma udelat nabor zamestnancu v Praze. Mezi svareci, betonari, tesari a pomocnymi profesemi inzerovali tehda v Mlade Fronte Dnes i nekolik strednich a vyssich profesi, inzenyry a techniky. Mela jsem vystrizeny inzerat s informacemi o probihajicim vyberovem rizeni sebou v kabelce, byl posledni den ale v praci byla zrovna honicka, porad se mi nedarilo odejit driv. Uz jsem to chtela hodit za hlavu, ale jako vzdycky v takovejch chvilich prisel posledni, silny a neodbytny impuls k akci a ja se sebrala, vypla kompjutr a namirila si to z Modran na Vaclavske namesti vyhledat hotel XY. Pribehla jsem na posledni chvili, byla odkazana pockat v salonku (v televizi bezelo CNN v anglictine) a mela asi 5minut na to se vydychat a setrit pot z cela. Ze dveri vysel nejakej oukropecek a do cekaci mistnosti pribyla dalsi osoba, starostliva a vyzvidajici, evidentne vystresovana ze dne D a hodiny H. Ne tak ja. Jednak jsem mela dobrou praci a zadny duvod to hrotit, druhak mi vysledek pohovoru byl skutecne dost ukradeny, byla jsem jen zvedava o co jde.

Interview vedl sam velky sef (jak jsem zjistila pozdeji) a jeho dva pomocnici, vsechno usmevavi ruzovolici Irove. Asi jsem jim padla do oka, bezprostredni, sebevedoma ale ne namyslena, uvolnena a pravdomluvna. Hned jsem nahlasila ze doufam ze nebudu muset nic designovat a projektovat, ze kreslit v CADu umim ale vyztuze do betonu jsem nikdy v detailu nevidela, hned se smali a ujistovali me ze na to maji inzenyry. Mela jsem ukazky praci, dvoustrankovy CV a par let praxe za sebou.

Par dni na to prisel z Irska mejl s nabidkou prace s vyplatou ktera predcila my ocekavani, plus vyresene ubytovani a bylo na case rict svy Good Bye.

Musim predeslat ze umysl odjet z Cech (kamkoliv) doprovazel krome bliziciho vstupu CR do EU fakt, ze mi tou dobou byly (bez moznosti odvolani) zamitnuty viza do USA, mela jsem (po dlouhych pripravach a domlouvani) jet na pul roku na Aljasku. V praci mi dali neplacene volno a doporucujici dopis na ambasadu ze mi podrzej misto, mela jsem smlouvu od bytu, zaplaceny pojisteni, rezervovany letenky, pozvani od kamarada s kopii jeho pasu (uredne overenyho) a vypisy s bankovnich kont. Jednani s urednikem na vizovem oddeleni tenkrat obnaselo pouhopouhych 5minut frustrace a ponizeni ktery si s sebou zrejme ponesu jeste dlouho. A melo me vylecit z pravdomluvnosti, coz se, obavam se, doposud nestalo. (treba mi zrejme dalsich lekci). No ale to odbocuju.

Takze jsem se ubytovala v male vesnicce blizko Tullamore (proslavene vyrobou a distribuci whisky Tullamore Dew) a zacala pracovat v male kancelari nad velkou betonarkou, kde cas od casu bylo zapotrebi s vykresovou dokumentaci zabehnout primo do vyroby za mistrem a optat se jestli takhle ty draty zohejba nebo ne, a byla to uzasna skola. Jezdila jsem tam na kole ktery jsem si sebou z Cech privezla (pozdvizeni na vsi), pozdejc jsem zjistila ze levnejsi nez poplatek za nadvahu zavazadla letecky spolecnosti bylo bejvalo si ho nechat sestavit mistnim expertem. Byla to vesnicka o par ulicich, resp. jedne hlavni s par obchody a nekolik hospod roztrousenych po historickem centru. Nova, rozsirujici se vystavba citala ‘katalogove’ nezajimave novostavby zbohatliku a kolem dokola lany rovinatych pozemku, zdanlive nekonecny horizont poli a luk, kde se pasly kravy, ovce a kone.  A reka Shannon s pristavem plachetnic. Trochu sok pro nekoho kdo zil deset let v Praze, prestoze venkovan. Zadny kino, divadlo, galerie. Na pokec delnasove a domorodci v hospodach nad Guinessem, kterejm nebylo pres jejich prizvuk zprvu mozny vubec rozumet. Ale ja byla nadsena.

V kancelari to slo dobre, ukazalo se ze tam pracuje krome dvou Irek a jednoho Nemce uz jeden Slovak a jeden Moravak takze jsem vhodne doplnila tym. Resili jsme stejne jako v Praze zasekly plotry, CADovsky vychytavky a efektivitu printovani tehoz vykresu 100x protoze se proste ‘nekam zalozil’ atp atp.

Po par mesicich sefstvo naznalo ze je na case uskutecnit dalsi nabor. Tentokrat jsem se stala delagatem a prostrednikem ja. Umistit inzerat do MF, nechat si posilat CV, profiltrovavat je, prekladat a predavat ty nejzajimavejsi sefstvu. Osefovat telefonni hovory a vyrizovat FAQ.

Coz, pokud se jedna (s prominutim) o lopaty, je velice zazivne. Odabsolvovala jsem i hovory typu ‘a pro mou pritelkyni by tam neco nebylo? Tady delala jako servirka” …” pani ja jsem slysel ze nabizite nakou praci v Irsku, o co jde?”  z cehoz bylo zrejme ze inzerat necetl nikdo, ze moje telefonni cislo kolovalo uz po svych vlastnich osach do neznamych koncin. Zivotopisy byly teprve poctenim! Zde si dovolim paralelu: ackoliv v r. 2004 bylo jeste daleko do ekonomicke krize, uz tenkrat bylo k videni osob prekvalifikovanych, ochotnych delat jakoukoliv praci jen proto ze je v zahranici.

Pri te prilezitosti jsem si vzpomela ze muj znamy, tesar, hleda praci a mejlem ho vyzvala k poslani CV (nakonec jsem mu ho musela sama vyrobit). Aniz bych priznala ze je muj znamy, prosel vyberem, tentokrat nabirali velke mnozstvi lidi. Co me dal ceka, jsem ovsem netusila.

z dopisu Ive  21.6.2004:  “Ja si, neveda ze budu vyhozena, vzala taky nejaky preklady, ale zadarmo, vis, pro charitu, a ted se mi do toho nechce a mam jednu stranku z deseti, pritom to neni takova hruza. Posledne to byly spis formulare, tohle je nakej projekt na grant. Mozna by te to zajimalo po obsahovy strance (Prevence nelegální migrace z Ukrajiny do CR)  no ale ja ted nemam vubec motivaci a sedim tu na internetu, hledam si praci a bydleni v Londyne a nevychazim ven protoze nechci nikoho potkat. Rozjely se tu strasny pomluvy o tom proc mne vyhodili, kdo co nevi si vymysli a ted zjistuju ze ta ceska komunita tady je fakt neco NEMOCNYHO. Ze jsem sem natahla svy kamose. Ze jsem pretahla dovolenou. Ze jsem byla drza na sefy a zasahovala jim do pravomoci. Ze jsem posilala moc mejlu. No to by se z toho jeden posmal.

Byli jsme u znamejch na barbecue a po nakejch pivech na to zase dosla rec proc vlastne odchazim a kdo co slysel a kdo co komu rikal. M. ma utkvelou predstavu ze je to kvuli nemu. Chodi se kazdyho sefa zvlast ptat proc mne vyhodili. Myslim ze horsi uz to bejt nemuze, to si neumis predstavit. M. je tu ale obestrenej historkama jeste vic. Ze se koupal v Jaru. Ze udelal do zdi diru. Ze nenosi ponozky. Ze se nekoho ptal jestli se da spat tady nekde venku. Ze ji veverky. Ze ho hledali v praci a nemohli ho najit – on se nekde natahl a spal. Proste se mu zachtelo odejit. Vsechno komentuje, kritizuje a sefovi rekl ze jsou tu v dobe kamenny co se nastroju a vybaveni tyce a ze by ho zajimalo jestli je to tak i ve zbytku firmy (asi management?). Ptal se me na odbory, chtel navrhnout aby jim zacali kupovat jiny pracovni boty, ze tyhle tlacej (nemas jen spatny cislo?’ byla ma smirliva a polekana reakce)

Takze myslim ze maj duvod bejt na mne nasrany kvuli nemu, je to opravdu exot, i zjevem i chovanim. Je to fakt socka a ja to mela vedet. Hned chtel na internet, a kdyz se jdu na nej po pul hodine mrknout hleda si levny letenky do statu. Ja rikam to si snad delas srandu, ted ti proplatili letenku z prahy tak tu snad chvili zustanes???!!! a on ze jen checkuje ceny….. No kazdopadne mam ostudy kopec a dobre mi tak. Zkousim si to nebrat osobne. V patek jedu do Dublinu a v sobotu uz budu v Londyne. Brzo se ti ozvu co a jak, a ty taky napis OK? xx”

Je fakt ze jsem nove prichozim pomahala jak se dalo. Vetsina z nich totiz neumela anglicky a tak se casto stavalo ze byli dyl nez museli na ’emergency taxu’ protoze je zamestnavatel ‘opomel’ nahlasit na socialce, vetsina z nich nemela poneti o zdravotnim pojisteni, nevedeli ze za slibeny ubytovani budou muset platit najem (a ze to bude v objektu vlastnenym nejakym jinym zamestnancem fabriky kterej na ‘sharehousech’ rejzuje, kolikrat nemeli ani periny natoz povleceni atp atp. Nevim proc se naucili chodit vsichni za mnou, oba my cesko-slovensti kolegove (oba inzenyri) anglicky mluvili stejne dobre jako ja, ale chodili se kolem sklopenou hlavou a do niceho se nehodlali moc plest. A to se jim evidentne vyplatilo. Zlati kluci ovsem.

Jednou jsme si pronajali vsichni tri auto a jeli na vylet po Irsku, byly velikonoce, dlouhej vikend, cela zeme zelena az oci prechazely a cloveku se chtelo videt vic nez mu cesta do prace a z prace nabizela. Spali jsme po hostelech a videli pulku zeme. Galway, Ring of Kerry, Cork, Limerick, hory, more.

$$OBR417728$$
barevny mestecko Killarney

$$OBR417737$$
nemene barevny a kouzelny mestecko Galway

$$OBR417738$$
tamtez

$$OBR417730$$
more

$$OBR417732$$
skaly

$$OBR417733$$
jezera

$$OBR417734$$
ovce

$$OBR417729$$
kravy

$$OBR417736$$
hospoda

Do svyho spolubydliciho, Nemce Karstena jsem se nakonec zamilovala, protoze to byl netypickej Nemec, se smyslem pro humor, filosofujici, pohodovej a pozitkar, nad uklizeni povznesenej. Bohuzel i nad vztahy takze jsem se z toho rychle vylecila :)

Pak jsem taky poznala jednu uzasnou zenu, shodou okolnosti taky netypickou a nekonformni Nemku, Doris, ktera mela nekolik deti s ruznymi muzi a vychovavala je vsechny sama s nadhledem a prehledem a za pomoci spousty pratel a znamych, jeden cas zili pohromade s jejim partnerem a jeho novou partnerkou, proste byla free. Podnikala v oboru pouzitych stavebnich materialu, neco jako recyklace/bazar ale obcas mela ‘na sklade’ i architektonicky prvky a vzacnosti. Meli maly domecek a zahradku, takova idylicka harmonie tam vladla, vubec jsem se nemohla srovnat s tim jak zije, jak to dokaze. Co vim ted jsou v Anglii nebo snad na Novym Zelande.

Z dopisu Ive 22.07.2004 :   “..Tak zejtra vyjizdim na cestu. Predtim se stavuju v praci rict vsem sbohem, porad se tady vsichni pidej co a jak, ale ja uz se zarekla ze za sefem nepujdu ptat se ho na nejaky imaginarni ‘PRAVY’ duvody. V Londyne budu moct bejt nastesti chvili u J. protoze jeste nemaj novy najemniky, ale byt musi porad vypadat jako prazdnej takze nic nevybalim a budu porad litat po venku a hledat praci a bydleni haha. ….Mela jsem chvili pochybnosti jestli jsem nemela zustat radsi v Dublinu, jestli nedelam blbost, protoze v tam bych praci v oboru nasla hned, tady je velka poptavka po CAD Technikach – stavebni boom – ale z Londyna zatim ani tuk a to uz jsem rozeslala tech CV nepocitane a registraci provedla na tolika ruznech HR servrech az hruza….Takze mi prachy vystacej tak max. na dva mesice …zacnu delat nekde v hospode a co dal? No uvidim ale jak rikas tak velkej rozdil v prezivani tady a v Praze nebude, jen mozna mensi ‘otravenost’ a ‘nuda’ z politicky sceny atp. No nevim, chtela bych se konecne ale uz financne zabezpecit protoze chci aby rodina o mne prestala mit starost. Tak stastny byli vsichni ze mam slusnou praci! A ja pysna. Ted vim co to je ‘to loose a job’ … Znala jsem to pouze z  filmu – kde to vsichni berou  vetsinou tragicky – me to furt asi jeste nedochazi…”

To jsem tenkrat jeste opravdu nevedela co to je bejt bez penez. Bez prace jsem za svuj zivot uz byla nekolikrat, ale pokazdy vlastni volbou a nikoliv stylem ‘zitra uz chodit nemusite’. A presne timhle zpusobem jsem toho padaka dostala. Po pul roce. Byli slusni ze mi jeste mesic zaplatili a nechali me se doma ‘sezbirat’. Nabizeli zaplaceni letenky zpatky do Prahy ale to jsem okamzite a hrde omitla. Mela jsem tou dobou uz v Dublinu kamarady, jezdila jsem tam na vikendy se kulturne (a jinak) vyzit. S nemco-italem G. kterej se tou dobou taky shodou okolnosti stehoval do Londyna jsme si pronajali auto a prestehovali se spolecne po zemi. Byl to hezkej vejlet, nebejt toho ze s nama (nevim-presne-proc) jela jeho kolegyne a obdivovatelka A. Krome par veci na sebe v tasce jsem stehovala svuj pocitac, ktery mi pri odchodu firma milostive darovala. Byla to stara bedna ale funkcni. G. toho mel oproti me hromady, a vsechno jsme mu uskladnili u znamych nez dorazil definitivne.

Ted jsem se znovu podivala do starych mejlu a zjistila jsem ze za mou volbou Londyn vs. Dublin byl m.j. (jak jinak) CHLAP – na coz jsem uplne, ale UUUUUPLNE zapomela haha. Takze pristi prispevek bude o novych zacatcich.

Kdyz uz jsme u tech chlapu nemohu nezminit ze v Dublinu jsem poznala Suiho, sice to uplne prvni cernoch kteryho jsem polibila nebyl (prvenstvi ma F. kteryho jsem potkala v New Delhi, Indie v r.2000), ale byl to on kdo nastartoval radu mych ‘nebilych’ znamych. ;)